Jak vláda mění až vymění, aneb Nechci slevu zadarmo

20. 2. 2019 / Karel Dolejší

Babišočesko se probouzí z globální ekonomické konjuktury jako duševně nemocný z deliria. Po návrhu propustit desetinu státních zaměstnanců je na světě další geniální nápad současné vlády: Aby se našly peníze na důchody, bude možná třeba zrušit seniorům slevy na veřejnou dopravu, jimiž si hnutí ANO koupilo hlasy starších voličů před posledními volbami ZDE.

Dokud se ekonomice vcelku dařilo, žilo si Babišočesko na dluh. Roční deficity státního rozpočtu se pohybovaly v řádu desítek miliard, v prvních letech dokonce sahaly po stovce. Avšak čas oponou trhl a dobré časy končí. Na ty horší nezbylo na knížce ani ve slamníku nic. A podle toho se teď vláda chystá hospodařit.

Babiš nikdy ani náhodou nedělal "levicovou" rozpočtovou politiku, ačkoliv pro vlastní smečku zaujatí "analytici" od Paroubka až po Kotrbu ze všech sil vykřikovali opak. Klasické keynesiánské paradigma, které kdysi způsobilo, že se sociální demokracie stala na nějakých padesát let dominantní silou v celé řadě západoevropských zemí, staví na zásadě, že rozpočtová politika má působit proticyklicky. To znamená, že během konjuktury stát typicky vytváří finanční rezervy, kdežto během krize je ochoten sáhnout do punčochy a dokonce se i zadlužit. Babišova politika je ovšem přesným opakem keynesiánství: V konjuktuře se vytvářely masivní deficity, v sestupné fázi ekonomického cyklu chystá premiér škrty, které negativní dopady hospodářského poklesu ještě výrazně prohloubí. To je procyklická rozpočtová politika. Pokud tohle někomu připadá levicové, jde zřejmě o příznivce toho typu "levičáctví", který bezstarostně rozhazuje plnými hrstmi dokud to jen jde, odmítá myslet na zadní kolečka - a až přijdou horší časy, nenávistně se rozkřičí o vině "prohnilého kapitalismusu".

Letité povrchní řeči o "levicovém" Babišovi mají asi stejně pevný základ, jako kdyby autora těchto řádků kdosi označil za esperantistu. Nějaké nepodstatné podobnosti mezi dvěma subjekty se najdou pokaždé - například já i esperantista mluvíme či dýcháme vzduch - avšak v podstatných záležitostech je vzájemný průnik víceméně nulový. Na tak chatrných základech stojí v posledních letech oblíbená disciplína sociálních sítí: Údajná demonstrace toho, X je "vlastně" totéž co Y, tudíž nedává smysl obojí nějak rozlišovat. Dalmácie jako decimálka. 

Podobně s Babišem a levicí. Premiér si sice kdysi kupoval na (státní) dluh levicové voliče, když se mu to momentálně hodilo. Ale už končí, protože končí i globální konjuktura, která tento typ politické korupce voličů za jejich vlastní peníze vůbec umožnila. Zatímco Německo se jen o vlásek vyhnulo recesi, v ČR se vládní ANO s pohledem na tenčící se státní portmonku rychle posouvá doprava.

Půjde teď po voličích ODS, která se dlouhodobě systematicky vyhraňuje proti Babišovi - a jen díky tomu je na nejlepší cestě stát se nejsilnější opoziční stranou. Zatímco politici KSČ(M) a ČSSD, kteří se v zoufalém a nedůstojném kolaborantství oháněli údajným tlačením "partnerského" Babiše doleva, z hlediska volebních preferencí setrvale propadají.

Přirovnávat nyní komanče a socany ke klaunům by ovšem také nebylo namístě. Klauni přece zpravidla bývají laskaví a vtipní - a šíří kolem sebe optimismus a dobrou náladu...