Svoboda slova je svoboda slova. Tečka.

31. 1. 2019 / Milan Kohout

 


Dovolte mně pár poznámek k panem Čulíkem rozvířené debatě o svobodě slova: 

https://blisty.cz/art/94311-cr-ohromujicim-zpusobem-na-ceste-k-bezpravnimu-statu.html


V dnešní době je více než jindy potřeba bojovat za princip svobody slova. Jakmile se někdo nazve arbitrem, který má rozhodovat, co je či není takzvaná “fake news” či jaký výrok je chápán jako nenávistný a nesnášenlivý a jaký nikoliv, tak se musí společnost vzepnout k protestu.


V blízké době, kdy nepochybně začne kolabovat (pro přežití na zeměkouli neúnosný) kapitalistický systém, tak se uzounká vrstva, vlastnící drtivou část výrobních prostředků téměř na celé zeměkouli, bude zoufale snažit o cenzuru svobody slova, aby pozdržela světovou revoluci.


Samozřejmě bude vychytrale operovat respektem k osobním svobodám, právu na různé volby a vše pod hlavičkou takzvaných principů lidských práv. Které paradoxně dnešní kapitalistický systém sám nejstrašnějším způsobem porušuje, a to od účelového vyvolávání válek, v kterých umírají statisíce dětí, až po globální devastaci životního prostředí v zájmu nekonečného, pro kapitalismus sebezáchovného ekonomického růstu.


Když přijmeme fakt, že jakási vyvolená skupina arbitrů bude cenzurovat svobodu slova, tak by se kupříkladu mohlo stát, že nazve i můj předchozí odstavec za vyvolávání nenávisti a násilného převratu vůči kapitalistickým vlastníkům výrobních prostředků a potrestá mě vyříznutím jazyka, jak jsme již v historii častokrát zažili. (Samozřejmě, že tímto vyzývám ke svržení kapitalistického ekonomického řádu!)


Chápu, že může absolutní svoboda slova, kterou vášnivě prosazuji, způsobit občas utrpení některým jednotlivcům, kteří se po výkřiku “hoří “ v zaplněném divadle vrhnou k únikovým dveřím a zemřou pod nohama davu. Ale na druhé straně v celé historii lidstva svoboda slova vždy zachránila životy milionů lidí, kteří by byli jinak “ušlapáni” mocenskými menšinami. 


Nedávno jsem dělal v Bostonu se svou kolegyní Mari Novotny-Jones z Mobiusu performanci vyzývající k revoltě proti stávajícímu politicko-ekonomickému systému, dominujícímu zejména takzvanému západnímu světu. Ale neshodli jsme se na principu absolutní svobody slova. Mari tvrdila, že takzvaný “hate speech”(nenávistný projev) by neměl být součástí svobody slova. Naprosto jsem nesouhlasil a argumentoval s tím, že je někdy velmi těžké rozhodnout, co vlastně “hate speech” je a co není.


Obrátili jsme se tedy na znalce, který s naší organizací Mobius (Mobius.org) často v minulosti spolupracoval, a to na předsedu bostonské organizace snažící se o zachování svobody slova, zaručené prvním dodatkem k americké ústavě. 


Zde cituji dotaz mé kolegyně a znalcovu odpověď:


“Mari Novotny Jones, Mobius artist group:

m dotaz.


Milan a já budeme dělat performanci v The Distillery. Snažíme se pracovat s anarchismem.


Milan říká, že věří v absolutní svobodu slova a že je nenávistný projev (“hate speech”) součástí svobody slova.


Já věřím, že by měl být nenávistný projev (“hate speech”) oddělený od svobody slova.


Máte také nějakou výstižnou a oficiální definici nenávistného projevu?


James DEntremont, Předseda Bostonské koalice pro svobodu vyjadřování


(The head of the Boston Coalition for Freedom of Expression (BCFE) in Boston, Massachusetts) :


Naprosto a vášnivě souhlasím s Milanem, který sám na vlastní kůži zažil, jaké je to žít pod vládou, která zakazuje určité kategorie svobody slova.


Buď máme svobodu slova, nebo ji nemáme.


Hate speech” (nenávistný projev) je téměř nemožné právně definovat. Je to módní výraz, který se vylíhl v levicové akademii v osmdesátých a devadesátých letech.


Je nemožné se celospolečensky konsenzuálně dohodnout, která slova jsou akceptovatelná, a jakýkoliv pokus o to by byl naprosto zavádějící.


Princip, který někomu beztrestně dovoluje mě nazvat “buznou”, mně zároveň dovoluje nazvat Donalda Trumpa “hnilobu sajícím šukačem prasat”.


To byla vždycky pozice naší organizace, která soustavně nesouhlasila s univerzitními kódy pro svobodu slova a i jinými snahami o sociální inženýrství uplatňovanému pomocí cenzury.


Nemám žádnou dobrou definici pro nenávistný projev, protože neuznávám jakoukoliv definici tohoto konceptu.


Možná, že někteří lidé, s kterými zuřivě nesouhlasím, se snaží nějakou takovou definici vytvořit, já však nikoliv.


A bůh nás chraň, abychom někdy měli nějakou oficiální definici nenávistného projevu (“hate speech”).


Snad bych měl dodat, že svoboda slova samozřejmě nepředpokládá schvalování všech projevů.


Jedna z důležitých funkcí svobody slova je možnost odsouzení projevů, které považujete za ofenzivní a zraňující.


Nejlepší lék proti strašnému projevu je lepší projev.


A na závěr. Lidé, kteří chtějí prosadit zákony a regulace zakazující projev, který považují za odporný, tíhnou k předpokladu, že lidé, kteří s nimi chtějí tyto zákony prosadit s nimi budou vždy souhlasit.


A jestli někdy prosadíme mechanismus k potlačení svobodného projevu, který považujeme za ofenzivní, tak bude dozajista v budoucnu použit proti nám.”


Pozn. JČ:


Není možné, aby kvůli tomu lidi umírali. Není možné dělat lidem ze života lžemi peklo a dohánět je k sebevraždě:

https://blisty.cz/art/94312-presny-opak-idiocie-ceskych-poslancu.html

Viz také tyto otřesné případy v USA, které naštěstí končí u soudů:

https://blisty.cz/art/94296-proti-lzim-na-internetu-se-skoro-nelze-branit.html

Podrobně anglicky:

https://www.theguardian.com/technology/2019/jan/23/conspiracy-theories-internet-survivors-truth

0
Vytisknout
3881

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2019