Krize v Íránu v širší perspektivě

5. 1. 2018

Írán systematicky vylepšuje svou vnitřní bezpečnost a schopnost potlačovat lid od roku 2009 a nikdo by neměl podceňovat schopnost a ochotu Nejvyššího vůdce a Islámských Revolučních gard použít sílu proti vlastním lidem, napsal Anthony Cordesman.

Existují dobré důvody, proč část íránské populace považuje vládu za selhávající a utlačitelský režim, ale je důležité, aby ti mimo Írán pochopili, že neexistují spolehlivé indikátory toho, jak mnoho lidí režimu oponuje, proč, nebo jak vážně. Je stejně těžké zjistit, kolik Íránců režim podporuje, které jeho stránky a kolik jich jednoduše "drží basu".

Režim byl úspěšný v postupném omezování otevřené politické opozice a zužování výběru kandidátů, kteří se mohou ucházet o úřad, v tom co se stále více stává pouhou fasádou demokracie - kde rozdíl mezi kandidáty znamená rozdíl mezi pragmatičtějšími příznivci ajatolláha Chameneího, kteří se soustředí na vnitřní rozvoj a stabilitu Íránu, a příznivci, kteří jsou zastánci tvrdé linie podporujícími úsilí o rozšiřování vlivu v regionu.

Íránský lid je také mnoha způsoby hluboce rozdělen a byl takto rozdělen po velkou část moderních íránských dějin. Írán byl dlouho rozdělen na modernější a převážně městskou vzdělanou menšinu a náboženštější a konzervativnější směs venkovské a městské chudiny. Jak ukázala Zelená revoluce, mnoho Íránců si přeje liberálnější, modernější a rozvinutější Írán. Nicméně mnoho dalších, kteří podporovali "reformy" Chomejního revoluce, věří v konzervativnější stát a považuje Západ a Saúdskou Arábii za hrozbu.

Zdroj v angličtině: ZDE (pdf)

0
Vytisknout
2090

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2018