Útok na ruskou leteckou základnu v Sýrii: Co víme?

5. 1. 2018 / Karel Dolejší

Oficiální ruské zdroje včera potvrdily zprávu ZDE o silvestrovském útoku na ruskou leteckou základnu Hmejmím v Sýrii ZDE ZDE, při němž měli zemřít dva vojáci, více než deset jich bylo zraněno - a zničeno bylo sedm letounů (další zdroje uvádějí větší počet zničených a poškozených strojů). Jen před pár dny se však Rusové mj. prsili údajným sestřelením dělostřeleckých raket Grad útočících na tuto základnu ZDE. Co se tedy vlastně stalo?

V ruských médiích se v reakci na zprávu o útoku původně objevila obvinění, že prý zlý Západ dodal islamistům nějaké úplně nové zbraně. Oficiální zprávy nicméně nyní hovoří o minometném útoku. A takový útok by znamenal drastická selhání bezpečnostního systému základny, hned na několika úrovních.

Na rozdíl od 122 mm sovětských raketometů s dostřelem (podle provedení raket) v rozmezí cca 20 - 35 km používaných povstalci při útocích na režimní letiště vcelku rutinně - přičemž podle zveřejňovaných snímků na sociálních sítích munice pochází nejčastěji z licenční výroby v Turecku, méně často z ČR (nikoliv z ČSSR...) - byl zde podle oficiální ruské zprávy použit minomet. S ohledem na rozsah způsobených škod by se nejpravděpodobněji jednalo o zbraň v ráži 120 mm nebo vyšší.

Nejběžnější 120 mm modely v asadistickém arzenálu, které byly v řadě případů povstalci ukořistěny, případně bývaly kopírovány v aleppských workshopech, představují původně sovětské druhoválečné Šavyrinovy PM-43 s dostřelem 5 700 m (na snímku), nebo (výrazně vzácnější) meziválečný PM-38 s dostřelem 6 000 m. Munice pro tyto zbraně bývá opět buď kořistní, dodaná povstaleckým uskupením v rámci saúdské pomoci převážně od výrobců na Balkáně (chorvatských, srbských, bulharských); v minulosti i ona byla vyráběna v aleppských dílnách, nicméně na zbylém povstaleckém rurálním území dnes již nejsou prakticky žádné významnější průmyslové kapacity. Hypotetickou kusovou výrobu minometných granátů kdesi v Idlíbu s pomocí domácí kuplovny, jednorázových pískových licích forem na zahrádce, soustruhu v garáži, sebevražedného míchání dusíkatého hnojiva s hliníkovým práškem plus čímsi před plněním a improvizovaným nárazovým zapalovačem z náboje do brokovnice konče můžeme v zásadě zanedbat.

Shrnuto, útočníci, včetně zkušené obsluhy minometu, by museli proniknout s řádově tunovým nákladem - samotný minomet bez munice váží přes půl tuny, takže by sotva infiltrovali pěšky - do širšího obranného perimetru ruské základny Hmejmím a přiblížit se jí přinejmenším na vzdálenost 5 - 6 km. To ovšem předpokládá hrubé selhání obranného systému základny - a jak hned uvidíme, nešlo by o selhání poslední. 

Dostat minomet na dostřel základny totiž nestačí. Bylo by také třeba zajistit navedení palby, a to velice přesně, s ohledem na údajný výsledek. Nabízejí se v zásadě tři možnosti, přičemž jednu z nich lze víceméně předem vyloučit. 

V Sýrii se velice rychle ujalo kopírování ruské praxe z Donbasu, kdy dělostřeleckou palbu navádí obsluha spolupracující s bezpilotním průzkumným prostředkem pozorujícím cíl. Těžko si však představit, že by na ruské základně nějaký ten povstalecký  "samolet", ať už komerční, nebo postavený na koleně, nikdo nezpozoroval a nesestřelil. A ještě nepravděpodobněji zní možnost, že by se útočníci spolehli právě na tento způsob navedení palby, který by v případě zpozorování "dronu" znamenal okamžité prozrazení jejich záměru, eliminaci momentu překvapení a pravděpodobně bezprostřední vyhlášení bojového poplachu na základně, včetně zahájení pátrání. 


Zbývají tedy dvě možnosti. Dělostřelecký návodčí by se musel přiblížit k základně skrytě po vlastní ose ještě podstatně blíže než obsluha minometu, prakticky na přímou dohlednost (s triedrem). Základna Hmejmím ovšem leží na pobřežní planině a ve vnitrozemí se jí jediná významnější vyvýšenina, ze které by se hypoteticky dalo provádět pozorování s vysoce kvalitní optikou, nepřibližuje ani na 20 km - jedná se o hřeben téměř rovnoběžný s linií pobřeží, po jehož východním úpatí vede silnice č. 20. Odsud by ovšem návodčí na základnu pořádně neviděl ani Hubbleovým teleskopem. Musel by se tedy nacházet ve volném terénu, ve vzdálenosti o mnoho nepřekračující 1 km od základny.

Což otvírá dveře variantě, podle níž by ve skutečnosti návodčí pronikl mezi pomocný personál základny a palbu naváděl přímo z cílového objektu.

Obě možnosti by znamenaly další hrubé selhání bezpečnostního systému základny.

Konečně, ani minomet na dostřel, ani návodčí sledující cílový objekt by nebyli k ničemu, kdyby protivník sám nenabídl lákavé cíle jako housky na krámě. Od izraelského útoku na arabské letecké základny během Šestidenní války v roce 1967 je ale po celém světě standardem pobyt letounů v zodolněných železobetonových hangárech, které co nejvíce ztěžují případný překvapivý útok. Syrští povstalci prý nicméně zasáhli skupinu letounů volně zaparkovaných na vzletové a přistávací ploše (VPP) ruské základny - a zničili nejméně čtyři starší taktické bombardéry Su-24, dvě nejnovější stíhačky Su-35 a navrch dopravní střední či velký letoun (údaje se různí některé zdroje hovoří i o odepsaném vrtulníku Mi-8...). Rozsah škod je zatím odhadován v řádu 250 milionů dolarů. Odhadované náklady povstalců na provedení takového útoku, včetně použitého materiálu, by přitom nepřekročily řádově tisíce dolarů. - Jinak řečeno, minometný útok na Hmejmím, pokud právě k němu opravdu došlo, by byl nesrovnatelně efektivnější než oslavovaný americký útok na syrskou leteckou základnu Šajrát po chemickém útoku v Chán Šajchúnu v dubnu loňského roku, kdy sama použitá munice byla mnohem a mnohem dražší než zničené druhořadé cíle.

Kdo by mohl podobný útok provést? Nejblíže ke Hmejmímu byla zaznamenána přítomnost povstalců ze skupiny Tahrír aš-Šám (známé pod zkratkou HTS; dvakrát přejmenovaná syrská odbočka al-Kájdy, v současnosti ve vážném sporu s mezinárodním ústředím, jež odmítlo její osamostatnění), kteří v listopadu v obci Bustan al-Baša asi 1,6 km od objektu provedli útok improvizovaným výbušným zařízením ve vozidle (VBIED) proti ruskému konvoji ZDE.

Tato skupina tvoří jednu z páteří obrany provincie Idlíb - posledního většího nezávislého povstalci ovládaného území na severu Sýrie, kde v závěru minulého roku začala rozsáhlá íránská/režimní ofenzíva s podporou ruského letectva. Pokud by tedy HTS měla v úmyslu oslabit leteckou podporu ofenzívy a diverzním útokem navíc přinutit Rusy a režim, aby významnou část zdrojů a sil z fronty přesměrovali k ochraně strategické ruské základny, záměr by se jim pravděpodobně výborně zdařil; měli by i štěstí, v něm by však úspěch nespočíval. Že ani to k záchraně Idlíbu zřejmě stačit nebude je věc jiná...

V případě, že v příštích týdnech až měsících minometný útok na Hmejmím potvrdí, bude to znamenat, že se islamistům povedl opravdu husarský kousek - a Rusům bouřlivě oslavujícím vítězství v Sýrii se krutě vymstila bohorovnost během novoroční noci.

1
Vytisknout
4084

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2018