Jak zachránit sociální demokracii?

6. 1. 2018 / Richard F. Vlasák

Příjímám výzvu názorové platformy „Zachraňme sociální demokracii“ a zapojuji se do diskuse nad budoucností naší nejstarší demokratické strany. Především bych rád konfrontoval teze tohoto uskupení se sociálně demokratickým myšlenkovým dědictvím. Následně bych předložil několik vlastních názorů k úvaze nad budoucností sociální demokracie.

1) V čem nelze souhlasit? Pokud si petenti výzvy berou do úst jméno Tomáše Garrigue Masaryka, je to urážka tohoto filosofa, politika a státníka. Masaryk se stavěl proti antisemitismu, který měl v jeho čase podobu hilsneriády, dnes ve Foldynově strašení vývojem na Západě. Na rozdíl od pana pana Foldyny, který ani jednoho uprchlíka v životě neviděl, jsem prožíval krizové dny v Lipsku – zažil jsem demonstrace protiuprchlického hnutí Legida, hnutí tolik podobného páně Foldynovým moudrům, a byl jsem mezi těmi, kdo pomáhali situaci zvládat. Místo strachu bylo a je potřeba integrovat. Ano je potřeba být obezřelý, ale ne podporovat nízké pudy xenofobie a rasismu. Jestli Masaryk něco nesnášel, bylo to „maloměšťáctví“ a „čecháčkovství“, jehož je pan Foldyna čistým představitelem. Je mou povinností upozornit, že prvorepublikové Československo přijalo azylanty ze sovětského Ruska, nebo později z nacistického Německa a v neposlední řadě osvěžit paměť poukazem, že nejvíce utečenců muslimského vyznání přijala sociálně demokratická vláda Miloše Zemana, nerad bych se mýlil, ale šlo o 10 tisíc lidí. Sociální demokrat, který straší své spoluobčany, zrazuje odkaz sociálně demokratického odboje, jeho odvahu v zápase s nacismem a komunismem, režiyů založenými na nenávisti.

Pokud se pan Foldyna hrozí „genderismu“, měl by vědět, že to byla Charlotte Garrigue, která vstoupila do sociální demokracie, aby v jejích řadách prosazovala ženské volební právo a její muž se zasadil, aby v naší zemi bylo uzákoněno jako v jedné z prvních zemí Evropy. Rovnost mužů a žen byla Masarykovým celoživotním tématem.

Pokud platforma volá po volbě Miloše Zemana, nebere vážně jeho dlouhodobou zradu sociálně demokratické ideologie, stačí vzpomínka na 17. listopad před několik lety, kdy M. Zeman stál na jednom pódiu se zástupci krajní pravice, nebo výroky na adresu hendikepovaných, či podporu snížení sociálních dávek.

Nebyl to M. Zeman, který ve spojenectví s A. Babišem, chtěl několikrát zlikvidovat B. Sobotku? Nebyl to snad M. Zeman, který dotlačil představitele sobotkovského křídla, aby podepsali ostudné pročínské prohlášení, čímž ztratilo integritu před levicově liberálními voliči, kteří pak přešli k panu Babišovi? Podívejte se, pánové a dámy, na průzkumy přesněji. Sociální demokracie bude mít přes 30 % jedině tehdy, zahrne-li do svého elektorátu lidi práce i lidi myšlenek...

2) Nad čím se podivovat? Sociální demokracie selhala v marketingu, souhlas. Zde byl skutečně Jiří Zimola šampiónem, jen nebýt té „chatky u Lipna“.

Byl a bude mezi slepými králem. Je milé slyšet o lepším stylu sociální demokracie mluvit lidi, kteří byli odmítnuti jako kandidáti do Ústavního soudu a přitom byli spojování s „veleúspěšnou“ amnestií Václava Klause; kteří se nedostali do Senátu a vrcholem jejich sebeprezentace byla vysílání z bazénku, nebo mají pánové na mysli skvělé úspěchy M. Haška v krajských volbách a pana Onderky v komunálních volbách? Je vtipné, že nejvíce hlasů v posledních volbách do PS PČR získal nenáviděný Bohuslav Sobotka.

Mluví-li se o V. Špidlovi, měli by si právě jihočeští sociální demokraté zamést před vlastním prahem, jejich „podpora“ někdejšímu eurokomisaři přivedla do horní komory parlamentu kandidáta „kmotrovské“ ODS pana Jirsu.

Ano, v tomto oboru jsou představitelé platformy skutečně mistry – jistě, nebyli ve vedoucích funkcích, ale svými mediálními výstupy a podrýváním strany v záloze vytvořili obraz rozdělené a rozhádané partaje. Byl bych rád, kdyby si přiznali také vlastní selhání (do drahých aut až po lhaní v přímém přenosu) – žili a pracovali totiž podle motta: „Čím sociální demokracii hůře, tím lépe pro nás.“ Pokud někdo není lepším představitelem „bafuňářství“ právě než pánové Hašek, Zimola a Foldyna, tak nevím. Vzpomínám na lánskou aféru, ROP Jihozápad, zastřelení pana Housky...

3) Čím je potřeba probudit sociální demokracii? Ano, nebát se diskuse.

Jak prokázal v Deníku Referendum někdejší exilový předseda ČSSD Karel Hrubý, stojí argumenty „haškovců“ na hliněných nohách. Svým skřečkováním, dodávám, připomínají někdejší vedení ČSNS, které prodalo sídlo této strany na Náměstí republiky. Ne nepodobná je snaha „platformistů“ prodat Lidový dům o pár kroků dále. Sociální demokracii lze probudit sociálně demokratickým programem, ne přebíráním receptů od Okamury a Babiše. Jak již napsáno výše, jediné, v čem se od prvního jmenovaného lze učit, je marketing.

Je potřeba pojmenovávat skutečné problémy lidí – nízké mzdy a jejich srovnávání se západními sousedy; dluhové pasti připravované firmami oligarchů; kvalitu zdravotní péče - včetně ochrany ústavně zaručené péče; nerovnost platů mezi muži a ženami; nedostupnost bydlení; chabý rozvoj života na venkově, od podpory místní kultury přes občanskou vybavenost; problémy veřejné dopravy, především železniční; reformu vzdělávání, aby mladí lidé nacházeli uplatnění i vzhledem k technickému pokroku a nebyli připravování pro zaostávající hospodářství 20. století, tyjící dosud ze sociálního dumpingu, který pomáhal vytvořit právě tolik opěvovaný M. Zeman.

Pravý sociální demokrat stojí za EU i NATO, protože na rozdíl od politických podnikatelů vidí přínosy společného trhu,  a přitom podporuje stejnou kvalitu života od Bretaně po Humenné, potravinami počínaje, sociálním zákonodárstvím a platy konče; chce využít evropské fondy pro rozvoj infrastruktury, technologií i jazykových kompetencí a zkušeností mládeže.

Vidí vlastenectví nikoliv v pochlebování Rusku (cituji Jana Masaryka: „Tata by mu dal!“), nýbrž v péči o občanství, znalosti a respektování ústavních a lidských práv; ve starosti o životní prostředí a kulturní dědictví. Mám se odkazovat na Masaryka, který říkal, že česká otázka musí být otázkou evropskou a světovou?

Mluví-li platformisté o přímé demokracii, mají pravdu, když zmiňují, že byla vždy pevnou součástí oranžového programu. Musí k němu však dodat principy občanského vzdělávání, na něž sociální demokracie opravdu v posledních letech zapomínala. Nelze se však zbavit dvojího pocitu trapnosti, mluví-li o přímé demokracii lidé, kterým tolik vadí referendum o nádraží v Brně a navíc politicky žijí právě z absence politického rozhledu českého voličstva.

4) Kdo se to tu montuje do sociálně demokratické platformy? V předposledních krajských volbách jsem kandidoval za KDU-ČSL jako nezávislý kandidát, jedním z důvodů tohoto kroku byla politika Jiřího Zimoly, kterou jsem poznal jako regionální novinář poměrně zblízka. Vždy jsem se považoval za levicového liberála, uvažoval jsem o kandidatuře za jihočeské zelené v posledních parlamentních volbách, protože personální ani politické směřování jihočeské sociální demokracie mi neskýtalo naději, že by mé názory někdo vůbec bral vážně. Pokud se dostane ve výročních letech sociální demokracie a republiky k moci parta hochů, která se má nyní sejít v Táboře, lze pochybovat, zda z jejich úst bude věta TGM: „Tábor je náš program“, znít věrohodně.

5) Dle mého názoru se jedná o skupinu, která zástěrkou touhy po debatě připravuje koalici s A.Babišem a zařazuje se tak po bok KSČM, která podobně jako oni, zrazuje zájmy „obyčejného člověka“ kolaborací s jedním z největších kapitalistů v zemi. Jejich vítězství vyvede sociální demokracii z rodiny evropských sociálních demokracií a prosazení jejich vizí k ožebračování a ohlupování lidí, protože se i díky nim posune ČR na periferii sociálního, ekonomického vývoje a opustí vizí sebevědomích občanů, o nejž tolik svým myšlením i činy usiloval zakladatel republiky.

1
Vytisknout
5194

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2018