O makání a úpadku

23. 11. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Tak jsem se zase po nějaké době setkal s  představou, že demokratická západní civilizace se vyčerpala, protože lidi už nemakají, spoléhají příliš na stát atd. Předběhne nás prý Asie, tam lidi makají. To je taková ta plebejská intuice z manuálních prací: kdo dělá, ten udělá, hlavně ať nemyslí. Vytáhněme pluhy a vraťme se k trojpolnímu systému. To pak v míře makání tu Čínu trumfneme spolehlivě a jako bonus si užijeme hladomor a morovou epidemii.

 

Žijeme v civilizaci, která změnila celý svět svými vynálezy v tom smyslu, že invence nahrazuje těžkou manuální práci a vytváří svobodnou společnost s naprosto, v celých lidských dějinách, unikátní mírou všeobecného blahobytu, který je zdrojem svobody a stability. Jak může někdo v takové civilizaci uvažovat tak středověce plebejsky? Pokud si chceme dát asociální poměry v Asii jako vzor, proč si nevezmeme jako vzor přímo 19. století v Evropě? Dobu, kdy malí chlapci v Anglii nazí vymetali komíny. Ztratili jsme něco kvůli zákazu práce dětí? Ano, rakovinu šourku, kterou tito chlapci trpěli. A jak se tehdy makalo! Až k smrti. Byli jsme tehdy dál, bylo nám lépe? Posunulo nás to, že jsme makali stále více. Neposunula nás spíše invence a odvaha měnit svět bez ohledu na jeho tradiční fungování?

Pro Asii naděje spočívá v tom, že se jednou dostane ke stejné míře blahobytu, svobody, sociální stability, jaké máme my, že ten svět je prostě už jiný, než byl v 19. století. Cesta vede dopředu, dnes víme, že možné jsou dříve netušené věci. Jen je třeba je vymyslet. A nejlepší věda na světě je stále v USA a EU. Asie se od Západu učí. Některé země jsou už téměř zcela pozápadněné, jako Japonsko, Singapur, Jižní Korea, a ty patří k těm nejvyspělejším. Jiné se stále potýkají s autoritativními režimy, juntami, převraty. A právě v těch druhých lidé více dřou a jsou více vykořisťováni. Pokud by Trump skutečně chtěl vrátit značnou část výroby z Číny a podobných zemí do USA, ať volá po západních standardech sociálních práv pracujících v těchto zemích.

Představa o nějaké nezávislosti společnosti na fungujícím státu, protože lidé si prostě sami pomohou svým makáním, je asi nejabsurdnější z pohledu základních předpokladů fungujícího zdravotnictví. Chronický problém mnoha chudých zemí, který vede k tomu, že tam zbytečně umírají lidé na nemoci, jimž by se dalo zabránit, je právě selhání státu, který neposkytuje nutnou infrastrukturu pro hygienu, očkování, distribuci léků atd. Lidé mohou makat, jak chtějí, mohou se klidně udřít k smrti, ale pokud nemají funkční instituce, tedy silný, aktivní stát, který by zajistil slušné, efektivní fungování společnosti, zůstanou navždy chudými otroky místních mafií, kterým na nich nezáleží.

Naše vynálezy, ty technické a lékařské stejně jako ty společenské (jako je sociální systém nebo všeobecné volební právo nebo svobodné univerzity), nikoli dřina a soběstačnost jedince na společnosti, nám umožňují žít ve světě, který je naprosto odlišný od světa našich předků. O invenci se často říkalo, že je už vyčerpána. Pokud se ovšem invence vyčerpala – a kdo se trochu zabývá vývojem současné vědy a vzdělanosti, tak si bude myslet pravý opak – potom nás, a tím myslím celou globální civilizaci včetně Asie a Afriky, žádné makání před katastrofou nezachrání. Naopak: plebejské představy o makání jsou civilizačním regresem, který invenční změny ve společnosti směrem k řešení problémů a jejímu lepšímu fungování politicky ohrožuje. Vyvolává totiž k životu atavismy venkovského středověku, který byl zastaralý už v době vynálezu hodinového stroje.



0
Vytisknout
14047

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2017