Kácení model, díl IV.:

Pohádka o přespříliš vzdělaných Češích

23. 11. 2017 / Karel Dolejší

Výsledek klausovsko-zemanovské oposmluvní "transformace" české ekonomiky? Země, jejíž postavení subdodavatele ji v mezinárodní dělbě práce odsuzuje k převážně cenové konkurenci - což znamená kromě jiného trvale nízké mzdy ZDE. Investoři vedou ČR od dubna v kategorii rozvojových zemí ZDE. Do toho slýcháme z nejvyšších míst, že máme údajně příliš mnoho vysokoškoláků ZDE, zatímco prý potřebujeme frézaře a soustružníky.

Nehledě na zavádějící baťovský kult, kterým se ohání Strana práv Miloše Zemana, vypadají skutečné české ekonomické názory 30. let minulého století ve srovnání s tím, čím operuje bývalý personál Prognostického ústavu, stále jako výrazný pokrok. Ne proto, že by snad dnes byly ještě nějak moderní. Jen je neformulovali ambiciózní neumětelové a hochštapleři, jejichž hlavní kvalifikační předpoklad pro získání veřejné funkce představovala schopnost manipulovat nerealistická očekávání davu po kolapsu ekonomického systému východního bloku.

Prvorepublikové názory vycházely z reálného zhodnocení "národních zdrojů" - a cest, které v takových podmínkách mohou vést k ekonomickému úspěchu. České země neoplývají velkými zásobami neobnovitelných zdrojů, a ty, co se tu vůbec nacházely, byly vzhledem k dlouhé historii osídlení již z valné části spotřebovány. Nepřipadá tedy v úvahu, abychom se orientovali na vývoz surovin, nebo na meziprodukty jejich zpracování s nízkou mírou přidané hodnoty. Ty suroviny, které lze získat místně, i ty, které případně budou dovezeny, musejí být zhodnoceny co nejdůkladněji. Odsud plyne orientace na finální výrobce.

Klausovsko-zemanovská transformace ovšem na snahu o udržení finálních výrob v českých zemích programově rezignovala a výslovně ji odmítla. Nesystémová výjimka mezi finalisty, která byla "transformována" jiným než kanonickým způsobem, Škoda Auto, dnes tvoří výkladní skříň české ekonomiky. Obdobné projekty připravené Janem Vrbou pro Tatru Kopřivnice, Liaz a Škodu Plzeň Václav Klaus v roce 1992 administrativně zrušil. Poté přišla éra kupónování, "bankovního socialismu", krize bankovního sektoru a konečně zemanovské státní podpory montoven. V tomto stádiu Češi uvízli - a dodnes se z něj fakticky nedostali.

"Zastaralé" prvorepublikové ekonomické názory mají ale ještě jiné souvislosti než maximální zhodnocení suroviny. Dotýkají se rozlišování mezi různými typy konkurence. Také zde nepotřebujete být zrovna inženýry marxisticko-leninské politické ekonomie, abyste pochopili, že kupříkladu řepku olejku (Brassica napus) lze pěstovat na ohromných plochách hned několika klimatických pásem - a těžko někdy vyprodukujete řepku zásadně odlišné kvality než kupříkladu Japonci, kteří ji zřejmě používají od 12. století ZDE. Věnujete-li se pěstování řepky, produkujete vždy surovinu srovnatelné kvality jako velmi mnoho jiných. O tom, kdo prodá více, případně zda prodá vůbec, v konečné instanci na trhu rozhodne cena. Musíte tedy pracovat na tom, abyste výrobu organizovali co nejefektivněji, maximálně využili výhod z rozsahu (což se v desetimilionové zemi i při obdobné úrovni koncentrace vlastnictví těžko dá dělat lépe než v zemi miliardové...), obešli se s co nejmenším možným počtem zaměstnanců a u těch co jsou nepostradatelní udrželi mzdy nízko. Pokud vás tedy velkoryse nedotuje zlopověstná Evropská unie, bez jejíchž peněz byste si na trhu ani neškrtli...

Jestliže řepku můžete pěstovat zrovna tak v České republice jako v Bělorusku, mercedesy, iPhony nebo pokročilý software těžko budete po zeměkouli přesouvat tak snadno. Zásadní vlastností mercedesu, iPhonu nebo sofistikovaných softwarových produktů je vzácnost. Otvírá se jim trh, na němž není podobná tlačenice jako na trhu s řepkou. Cenová konkurence pak nehraje tak zásadní roli, jsou i jiné faktory. Výrobce vzácného, kvalitativně specifického zboží vydělá více a odbory si u něj mohou říci o vyšší mzdy než na řepkových latifundiích. A ovšem, aby takové produkty vůbec mohly vznikat, potřebujete kvalifikovaný personál, který je třeba zaplatit...

Problémem ČR rozhodně není to, že by měla příliš mnoho vzdělaných lidí. Hlavní problém představuje fakt, že klausovsko-zemanovskou "ekonomickou transformaci" přežilo příliš málo finálních producentů, kteří by vůbec potřebovali vysoce kvalifikovanou pracovní sílu.

Ovšemže nejde jen o řepku versus iPhone. Výrobu dílčích celků, například kol pro mercedesy nebo bezpečnostních pásů do jaguáru, lze přesouvat po glóbu podobně snadno, jako produkci řepky. Je koneckonců jedno, zda jste řadící páku audi v obdobné kvalitě dovezli z Albánie nebo z České republiky. Tím kdo je na trhu v unikátní pozici je teprve finální výrobce - ne nějaký subdodavatel, jehož lze kdykoliv nahradit někým jiným.

Ekonomická kolonie, která se již zanedlouho od evropských standardů ochrany práv zaměstnanců definitivně překlopí k tomu, co je běžné v Rusku nebo Číně, ovšem nebude potřebovat ani rozsáhlou vrstvu vzdělanců, ani občany, kteří rozumí politice a ekonomice o něco více než účastníci archivního televizního pořadu Nikdo není dokonalý...

0
Vytisknout
6731

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2017