Kácení model, díl V.:

Staré pověsti občanské

24. 11. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Někteří údajní "zastánci demokracie" vedou systematickou veřejnou kampaň nepřátelskou vůči české příslušnosti k evropskému a západnímu civilizačnímu okruhu. Podle Klause juniora jsou u nás dětem ve školství "vymývány mozky" na úkor "základních hodnot" ZDE. Jaké ovšem vlastně jsou "základní hodnoty", jimiž se Klaus ohání? Co mohou v postkomunistickém Česku konzervovat konzervativci nepřátelští vůči pokusům vyučovat a vychovávat v jiném duchu, než v jakém byli vyučováni a vychováváni oni sami?


Moje generace byla zřejmě první, která - pokud ovšem měla mimořádné štěstí - potkávala už alespoň na střední škole častěji jednotlivé učitele vybočující z normalizátorské rutiny. Dělali to pochopitelně se značným osobním rizikem - a přes dnešní obecné ujišťování o "liberalismu osmdesátek" vím osobně nejméně o jednom případě, kdy to pedagog znelíbivší se soudruhům z okresního výboru odskákal propuštěním. A potkávali jsme ještě zhusta také ideologické sekerníky, kteří by skvěle zapadli i do 50. let.

Podíváte-li se na to, koho zastupuje čerstvě zvolená sněmovna ZDE, kdo se blaženě usmívá nad vedením státu složeným z "transformačního" miliardáře s historií v komunistickém PZO, neonacisty a komunisty ZDE, naleznete skupinu lidí formovaných normalizačním, nebo dokonce ještě i novotnovským školstvím.

***

Od poloviny 70. let zasáhla českou společnost ztráta perspektiv natolik, že ani přechodný efekt Husákových dětských přídavků od té doby nedokázal zastavit systematický demografický propad. Nepříznivá demografie má ovšem kromě mnoha jiných i vážné politické implikace. Ani 100 % účast mladších voličů u voleb by dnes nemohla zabránit tomu, aby je starší a střední generace drtivě přehlasovaly.

Z prostředí těch starších, neuvěřitelně si jistých svými "životními zkušenostmi" nasbíranými ve státě se zadrátovanými hranicemi bičovaném neustálou ideologickou palebnou přípravou na světovou válku, lidí indoktrinovaných od dětství systematickou podezřívavostí vůči všemu "cizáckému", což se tak skvěle zúročuje v současném antievropeismu a antiislamismu, často slyšíme slova o tom, že "oni ještě byli normální", kdežto současná mladá generace je prý zcela nemožná.

O jakých "základních hodnotách" tedy Klaus junior mluví, když se důrazně vyhraňuje vůči výchově k demokratickému občanství a lidským právům, jejíž podkladové materiály k nám - ó, hrůzo hrůz! - posílají také z evropské centrály v Norsku?

Polistopadový historický revizionismus, k němuž rozhodně patří oba Klausové i Zeman, nemluvě o postavách druhého a třetího řádu jako Muriel Blaive, směr který prodělal opravdový coming out během oslav 17. listopadu v roce 2015, odmítá výklad dějin privilegující jednostranně "disidentskou" perspektivu ve prospěch nijak zvlášť zakrývané obhajoby životních strategií husákovské normalizace. Ta část společnosti, které se zmínění mluvčí vlichocují, ovšem vítá rehabilitaci svého krotkého kolaborantství s minulým režimem. Po havlovském moralizování, které mnoho lidí ve druhé polovině jejich života konfrontovalo s nesnesitelným faktem, že většinu produktivního věku se vlastně chovali podle a hanebně, je taková rehabilitace proslulého Havlova zelináře nesmírně úlevná. Mít křivou páteř najednou není žádná vada. A přijetí minulého kolaborantství s okupačním režimem navíc otevírá dveře dokořán kolaboraci budoucí...

***

"Základní hodnoty", jimiž se ohání Klaus junior, jsou hodnotami normalizačními - protože pomineme-li nepočetné disidentské kruhy, nic jiného tu čtyřicet let minulého režimu nepřežilo. Prvorepubliková tradice je v české společnosti dávno přítomna jen jako mýtus; to co pováleční pamětníci ještě euforicky označovali za vlastní zkušenost s demokracií bylo ve skutečnosti obdobím benešovské "řízené demokracie", organického předstupně komunistického režimu, který jen těžko mohl vyústit v cokoliv jiného.

Rehabilitace normalizační "sady hodnot" je pochopitelně sotva slučitelná s nějakou evropskou orientací nebo multikulturní výchovou. Ti kdo namítali, že Karel Schwarzenberg utilitárně se stylizující do pankáče je pouhé "simulakrum", se zřejmě domnívali, že obhájce normalizace může být současně "levicovým a proevropským prezidentem", takže simulakrem není. To že je už zcela zřejmé, že obhajováním normalizační přikrčenosti, jež nepřesvědčivě zakrývá vyprávění pohádek o vlastní účasti při událostech na Národní třídě či autorství programu Občanského fóra, se dostaneme leda k nějaké formě restaurace minulého režimu (který ovšemže nebude "komunistický" o nic více, než byly porevoluční francouzské režimy "monarchistické" v předdantonovském smyslu...), patří k jednomu z velmi mála pozitiv politického dění několika posledních let.

Staré pověsti občanské vyprávějí "lidu" smyšlené historky o boji s utlačiteli, který měl spočívat v přizpůsobení, opatrném přikrádání, stavění chat a vil z odcizeného materiálu, pronášení výrobků "národních podniků" přes vrátnice v taškách se svačinou či pod oblečením. "Odboj" spočíval ve starání se výhradně o vlastní kariéru a kapsu. "Základní hodnoty", o nichž hovoří Klausové senior i junior, pakliže nerostou ze zuřivě odmítané polistopadové tradice, nemohou být než hodnotami minulého režimu. Kritická interpretace polistopadové politické tradice je opouštěna jediným možným způsobem, který má pak čtyři desítky let trvajícím úsilím komunistických cenzorů zúžená historická zkušenost české společnosti ještě k dispozici - přijetím stereotypů a postojů, s nimiž se neslavně přežívalo období mezi lety 1968 - 1989.

Potrvá ještě nejméně dvě dekády, než nositelé Klausových "základních normalizačních hodnot" přestanou v české společnosti disponovat zaručenou většinou - a uvolní místo mladším, kteří už podle těchto svérázných měřítek "nejsou normální".

Bylo by jistě naivní slibovat si jen od prostého demografického faktu nějaké růžové vyhlídky. Jisté je pouze tolik, že bez toho, aby biologický čas během putování po poušti vykonal práci, při níž selhaly mozky a svědomí, se česká společnost nikam dál než k různým variacím normalizace nedostane.

0
Vytisknout
12660

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2017