Deset dní krize má zaděláno na svůj konec?

12. 5. 2017 / Miloš Dokulil

čas čtení 17 minut

Předznamenání

Především berme v úvahu, že podrazy jsou v politice dost stabilní součástí vzájemné „hry“, včetně běžně malé snahy o vskutku kolegiálně vstřícné vztahy. Bývá tomu tak zvláště tehdy, když – byť zrovna je nějaká politická strana zatím koalující – hrozí pro blížící se čas dalších parlamentních voleb, že by si ty dvě strany mohly nejen vyměnit místa ve voličské přízni, ale třeba ta zrovna ještě nejsilnější strana by mohla v nich pohořet! Taková situace zrovna teď již nějakou dobu výrazně dozrává. (Hnutí ANO podle průzkumů na sebe strhává plnou třetinu voličstva, přičemž stávající vítěz předchozích voleb – ČSSD – v těch příštích by nemusela mít dost podpory na to, aby se mohla ucházet aspoň jako žádoucí partner vítěze těch voleb.)


Dvě poznámky (s malou douškou)

Když není něco pravda, je to již také hned lež? Často se jen říká, že „Nemáte pravdu!“. Říci, že „Lžete!“ zní bezohledněji a nekompromisněji; a jednoznačněji. 

A rovněž: Zamlčeno, anebo překrouceno, to není totéž! Když se jen nebudu hlásit ke svému průkaznému omylu, chybě či přehmatu, ať již slovem nebo činem, nemusí být hned okatě vidět, že mám třeba zrovna máslo na hlavě. Pokud začnu vysvětlovat, že to přece bylo jinak, pak zvláště když si již o tom – s dalším faktickým podložím – začali metaforicky zpívat i ptáci ve větvích, musím vypadat nevěrohodně.

Kolikrát jsme již za těch posledních 10 dní adresně slyšeli, že „někdo“ tady lže (kupodivu na obou stranách nyní ostřeji vytýčené bariéry). A zároveň: ačkoliv tu byly o tom – zdá se, že aspoň některé věrohodné – doklady, přesto se na otevřené scéně rozmanitě dále, a někdy velmi dramaticky mlžilo. (Níže pod trojím záhlavím uvádím pokaždé tři náměty k rekapitulaci, ne-li rovněž k reflexi…)

I.: Snad znovu nejdříve východiska 

1) Scénář není původní a byl několikrát obměněn

Není zbytečné si znovu připomenout, že v ono minulé úterý (2. 5.) pan premiér v premiéře svého návrhu na řešení problémů s vládnutím v ČR uvažoval o demisi celé vlády. Že když následně přišel na Hrad, představil prezidentu republiky odlišný projekt; že by v české vládě došlo pouze k osobní výměně na místě ministra financí. Ať již bychom mínili rozvádět právo premiéra na takový krok, anebo ne, prezident republiky nemá žádnou výslovně vytčenou pravomoc premiérovu přání odporovat. Asi by neměl M. Zeman říkat, co začalo nakonec kolovat v tisku: „Měli by odejít oba kohouti.“ (10. 5.) 

2) Hlavní osoby dramatu (či tragédie, anebo frašky?) 

Samozřejmě že snad málem všichni víme, že výchozí iniciativa kolem demise vlády vzešla od premiéra Sobotky, šéfa ČSSD. A že vinil svého místopředsedu a ministra financí Babiše z nezákonných machinací z dřívější doby (což se ovšem stěží dá účinně dokazovat jenom nějakým odkazem na korunové dluhopisy) a v poslední době také ze zneužití moci (k čemuž byly po ruce doklady ze zvukového záznamu). A do třetice: Byl a je tu prezident republiky Zeman, v jehož kompetenci bylo a je premiérovu přání vyhovět a zajistit tak odvolání A. Babiše. Prezident Zeman si byl od počátku jistý tím, že premiér nerealizoval všechny potřebné podmínky k takovému odvolání. Především, že tu snad premiér Sobotka opomněl svůj návrh projednat s odpovídajícím šéfem koaličního hnutí. (Což podle koaliční dohody měl udělat!) Můžeme nad tím rozmanitě uvažovat. Premiér Sobotka asi mohl jen problematicky přímo projednávat s A. Babišem jeho odchod z vlády, i když koaliční dohoda takové projednávání předpokládá. (Viz mj. i: Ve vládní krizi platí interpretace, anebo „duch dokumentu“? )

Časové kulisy děje: také adeptů dvojího zacílení voleb

Již tu bylo zmíněno (I když zprvu Presto, doprovodně hned Lento v krizi Sobotkovy vlády), že nikoli teprve „do roka a do dne“ budou další parlamentní volby; ty mají být v řádném termínu již za půl roku (20. – 21. října 2017). Již zřejmě s jistým předstihem času musela růst nervozita ve vedoucích kruzích ČSSD, že partner a rival ve vládě, hnutí ANO, má již nějakou dobu nakročeno – díky překvapivě vysoké přízni ve voličských kruzích – k tomu, aby v těch brzkých volbách se stalo jejich vítězem; takže by dokonce sestavovalo příští vládu. A ačkoliv se již před časem začala stahovat mračna nad Andrejem Babišem jako předsedou zmíněného „hnutí“, jaksi „to“ utichlo. (Přitom hnutí ANO není „politickou stranou“ v tradičně míněném smyslu toho výrazu. Toto hnutí se nemusí honosit řadovým členstvem nebo místními sekretariáty. Takže již takto má zřejmě nižší režii /i tu organizační/ pramení z jiných aktivit, než jsou členské schůze.) Čili nakonec předseda ČSSD Sobotka jako premiér dospěl k závěru, že musí nějak najít argumenty, aby podvázal tu nemálo kladnou pověst, kterou hnutí ANO mezi voliči zatím vesměs slyne. Že se důvody k případnému odvolání A. Babiše našly, není teď zřejmě nutné rozvádět.

Ze zcela jiného směru se do této jakoby osobně zaostřené kritiky mezi Sobotkou a Babišem zvláštně připletl také Miloš Zeman. Také Zeman má brzy před sebou termín prezidentské volby (zřejmě v lednu 2018); chce se totiž ucházet o své druhé funkční období v tomto úřadě. A nikterak nezapomněl, že hnutí ANO nepostavilo proti němu žádného protikandidáta; což při stávající popularitě tohoto hnutí muselo asi navodit u M. Zemana pocit, že jeden potenciálně tíživý kámen mu mohl přestat tížit „srdce“ kvůli vlastním vyhlídkám v té volbě, které se takto nemálo zřejmě pro něho zjasnily. Nedivme se, že M. Zeman od chvíle, kdy vládní krize propukla, dával okatě najevo, že chce premiérovi Sobotkovi ztížit jeho plány na rekonstrukci vlády. Hned tou zdržovací taktikou, která stále pokračuje. 

A pokud prezident nakonec dospěl k závěru, že premiérovu přání se průchodně vyhnout nakonec nebude moci, tak nabídl prostřednictvím občanů v Doksech jako „vstřícný“ návrh, aby ze svých funkcí odstoupili jak Babiš, tak rovněž Sobotka! (Asi aby takto aspoň nějaký vděk u A. Babiše si mohl připsat na své konto, když již mu nepomůže teď jinak.) 

II.: Doprovodné poznámky 

4) Ne že by neměl v něčem taky pravdu prezident Zeman! 

Byla o tom zmínka již výše. Jen v tomto dalším kontextu jsem to nechtěl nikterak opomenout. I když některými náměty asi dráždí. (Viz mj. opět: Ve vládní krizi platí interpretace, anebo „duch dokumentu“?)

Prezident zřejmě si již uvědomil, že pouhým zdržováním celé odvolávací procedury si moc popularity nezíská. A bude ji brzy potřebovat v míře nebývalé, chce-li podruhé kandidovat na prezidenta.

5) Ne že by nebyly oprávněné konečné nároky premiéra Sobotky 

Premiér, který není spokojen s působením kteréhokoliv člena vlády, může navrhnout prezidentu republiky, aby jej odvolal. Neboť ústavně má prezident právě mj. tuto pravomoc. Jako kdyby tu nějak pietně šlo o jakési zbytky věhlasu a pravomocí monarchy. (I když český ústavní model prezidenta republiky není typologicky „silovým“ typem; jakým naopak je třeba prezident USA nebo teď také turecký prezident. Navíc česká vláda je odpovědná parlamentu; ne že by měla v první řadě respektovat případná přání prezidenta. Třeba aby odešli „oba kohouti“.) 

6) Ne že by byla ta léč na ministra financí Babiše odtroubena v pohodě 

Samozřejmě mohou být určité rozpaky s celkovým počínáním A. Babiše, zvláště když se do toho zapojí jako otázky, jak třeba přišel ke svému majetku, anebo zda z dnešní perspektivy jsou ty korunové dluhopisy zrovna tak nevinné, jakými zřejmě měly být, když byly vyhlášeny. Přitom v té poslední kampani proti A. Babišovi, která začala teprve před 10 dny, byl nejdřív premiér Sobotka nemálo rozpačitý a zřejmě nedomyslel, že případným apelem na to, že nechce způsobit, aby nebyl ministr Babiš považován za „mučedníka“, zůstane jeho výchozí záměr nemálo riskantní. (Víc než chmury si teď zjevně na svém čele vykoledoval údajně nechtěný dřív mučedník)

Protože kdyby opravdu podal demisi své vlády, když šel v té mediálně předzjednané záležitosti na Hrad, umožnil by takto automaticky prezidentu Zemanovi, aby se ujal další iniciativy podle svého a pro dalšího premiéra vydláždil cestu sám. Aniž by jím nutně musel být Sobotka. Vzpomeňme jen znovu na ten výše uvedený Zemanův výrok z Doks!

Pokud ovšem se mají zkoumat technické podklady podnikání, včetně investiční politiky a jejího korektního provádění, je to problematika, se kterou se v médiích moc srozumitelně mnoho nepořídí. Dokud nejsou takové záležitosti projednávány soudně, ani nemohou přijatelně sloužit na veřejnosti jako propagační argument. V tomto ohledu nesrovnatelně líp mohlo posloužit Babišovým kritikům ono zneužití médií ve vlastní prospěch, o čemž byl i zvukový záznam. Když ovšem byla svolána mimořádná schůze Parlamentu ČR (na 10. 5.), tak místo postupné cesty k řešení té krize jenom došlo k jejímu dalšímu prohloubení. Mimochodem rovněž i tím, jak na kritiku reagoval sám Babiš: „Můžete mě i zabít, ale nebudu rezignovat. A neodejdu z politiky. Takovou radost vám neudělám.“

7) Zvolil M. Zeman správný klíč k odblokování krize? 

Hned to výchozí jednání o té – dva dny předtím – inzerované vládní krizi (ve čtvrtek 4. 5.) neprobíhalo zrovna důstojně a s pozitivní vstřícností vůči již vyvstalým problémům. (Opět viz již zde zmíněný zdroj: I když zprvu Presto, doprovodně hned Lento v krizi Sobotkovy vlády. Též v dané souvislosti: Bylo optimální řešení to Sobotkovo? 

A do třetice ve stejném kontextu: Ve čtvrtek odpoledne na pražském Hradě/4. 5. + krize:  Od Lenta k asi nečekanému Prestissimu, ale „funèbre“ 

Přičemž následně je rovněž zmíněno, co asi M. Zeman také v onen čtvrtek před týdnem zřejmě zvažoval: Jenom dovětek a poslední hrana k Sobotkově roli premiéra vlády?

Je zajisté zvláštní pro nezasvěcené zájemce, co všechno a v jakých souvislostech mohlo spojovat zrovna M. Zemana a A. Babiše; ne přímo Babišovou zásluhou a jeho předem adresně cíleným kalkulem; i když předseda hnutí ANO mohl třeba jen uvažovat tak, že přímo proti M. Zemanovi jako kandidátu volby prezidenta nedokáže postavit nikoho s aspoň trochu výraznou publicitou, která by mohla proti Zemanově kandidatuře obstát: Spojuje něco M. Zemana a A. Babiše? (Ne že by nešlo o politiku!

Rovněž nezapomínejme na to, že mohl M. Zeman nejdříve se svými důvody a programem uhýbat před iniciativním řešením vládní krize třeba nejdříve jen do Liberce a okolí. A nelze vyloučit, že když bylo jasné, že premiér Sobotka nebude moci být přítomen, pokud k sobě prezident do Liberce pozve předsedy stran trojkoalice, tak právě možná proto s takovou pozitivně vnímatelnou iniciativou posléze přišel. K jednání došlo ve středu, 10. 5. (Sobotku zastoupil ministr Chovanec, místopředseda ČSSD). — A pokud se prezident Zeman rozhodl, že se své role v krizi ujme až po absolvování své cesty do Číny, tak přesto do potenciálního politického ringu ještě v Liberci předhodil ten zde již citovaný výrok o těch dvou „kohoutech“. Spolu s dovětkem, že se hodlá navíc přeptat odborníků z Ústavního soudu, zda vůbec je povinen odvolat A. Babiše. (Jako kdyby to jasně nebylo možno si přečíst přímo v Ústavě, v článku 62, odst. d): že prezident „pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády“; aniž je český prezident republiky vybaven pravomocí, že by si sám vybíral členy vlády.)

8) Nepřekvapil opět Babiš? 

Zdá se být zřejmé (alespoň po tom ohnivém, leč neplodném jednání v Parlamentu ČR tuto středu, 10. 5.), že A. Babiš si s chladnou hlavou spočítal, že nemá smysl dále se stavět, jak se říká, „na zadní“. Už proto se to vyplatí, poněvadž se zatím ještě šíří řada informací, které on sám určitě vnímá jako negativní. Vždyť rovněž „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“, viďte? Takže zřejmě posléze Babiš usoudil, že naopak – pokud je stále ta vládní krize rozvařená – může získat kladné body u veřejnosti tím, že sám od sebe nabídne dvojí řešení, nejen vztahující se k sobě jako ministrovi, ale zároveň též, pokud se týká citlivější funkce, že zatím je přece navíc náměstkem ministerského předsedy! Takže za sebe jako ministra financí navrhl svou zatím náměstkyni, Alenu Schillerovou; a na to místo náměstka navrhl Richarda Brabce, který je také navíc kromě ministerské funkce statutárně místopředsedou hnutí ANO. A určitě nelze potom říkat, že A. Babiš byl nějak brzdou řešení té stávající krize. Že by byl lhostejný nebo nevstřícný, anebo dokonce samolibě domýšlivý na svou nepostradatelnost, když předtím celých devět dní odmítal uznat výtky premiéra Sobotky vzhledem k sobě.

Takže teď, když už nečekaně „je na stole vstřícný návrh“, může proběhnout bez dalších zádrhelů ta uvažovaná „rekonstrukce vlády“.  A nelze přehlédnout, že Andrej Babiš projevil nečekanou iniciativu. Že by to zároveň znamenalo stabilizaci jak stávající vlády vcelku, tak rovněž těch dalších ministrů, kteří patří k hnutí ANO (kteří již předtím všichni veřejně prohlásili, že hodlají v Sobotkově vládě setrvat). Takže hnutí ANO by takto nadále bylo politickým uskupením, které se bude moci takto před příštími volbami prezentovat jako subjekt s jistými zásluhami o stát. Přitom subjekt, který by takto zůstal na očích veřejnosti před blížícími se volbami. Aby se nezapomnělo a dále vědělo…

9) 3 roky dokázali spolu vládnout; šlo opravdu o premiérem vytčené problémy? 

Snad smíme klást i méně příjemné otázky. Pokud měly být nejen teď výhrady k A. Babišovi proto, že snad získal svůj nemalý majetek možná diskutabilním (ne-li dokonce eticky problematickým způsobem), pak jak to, že takové výhrady neměla ČSSD od počátku těch koaličních kontaktů? Zvláště když také přihlédneme k tomu, že místo založení politické strany stál u zrodu „hnutí“, které by mohlo být vnímáno jen jako agentura osobních ambicí zakladatele, který si pouze umanul, že se chce výrazněji prezentovat v politice? To by bývalo rovněž asi mělo politikům z ČSSD vadit, když šli před třemi lety – bez zdráhání – do té koalice… Aniž teď bychom měli pomlčet o tom, že ta koaliční vláda vedená ČSSD si vedla zřejmě úspěšněji než mnohé vlády před ní. (Aniž bychom zrovna měli teď pranýřovat ten problém kolem financování sportu. Vždyť to nebylo „zameteno pod koberec“!) A vůči ministrovi financí z hlediska výsledků práce jím řízeného ministerstva nebyly závažně vyargumentované námitky. Copak byl jen 100 %-ní vyvrhel?  

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.


0
Vytisknout
9031

Diskuse

Obsah vydání | 15. 5. 2017