Trump je bezostyšný, a proto je nebezpečný

13. 5. 2017


Donald Trump dává světu lekci v tom, jak obrovskou moc má bezostyšnost, píše Jonathan Freedland. Svými činy, nejnověji propuštěním šéfa FBI Jamese Comeyho, a svými následnými výroky k této záležitosti, nás  Trump poučil, že stud hraje životně důležitou demokratickou funkci - a že člověk, který je bezostyšný, je nesmírně nebezpečný.

Tím, že Trump vyhodil z funkce Comeyho, neporušil psanou americkou ústavu. Oficiálně má americký prezident právo propustit ředitele FBI. Jenže nepsaná pravidla velí, že by to prezident dělat neměl. Trump tato nepsaná pravidla naprosto ignoroval.

Tak on funguje.
 V pátek Trump uvažoval na Twitteru, že zruší pravidelné tiskové konference v Bílém domě, které jsou už dlouho považovány za životně důležitou součást naprosto základní transparentnosti. Povinnost pořádat tiskové konference není zakotvena v ústavě, ale všechny předchozí americké vlády to považovaly za základní demokratickou praxi.

Totéž platí o otevřeném vydělávání ze státní funkce. Předchozí prezidenti se zbavili všech podnikatelských vazeb, aby nedošlo ke konfliktu zájmů. Trump ne. Ten tvrdí, že právo je na jeho straně a že "prezident nemůže mít konflikt zájmů". Právní experti konstatují, že striktně řečeno má Trump pravdu.  Jenže v minulosti nešlo o striktní definici zákona. Nepsaná norma byla jasná: žádný prezident by neměl dopustit, aby byl jeho úsudek zastíněn vyhlídkou na osobní finanční prospěch.

Podobné pravidlo platilo ohledně protekčního zaměstnávání nekvalifikovaných příbuzných. Trump to přesto udělal. Jmenoval svou dceru Ivanku do vysokého postavení v Bílém domě a svého zetě Jareda Kushnera pověřil restrukturalizací americké vlády a vyjednáváním míru na Blízkém východě.

Konvence velí, že prezident ve funkci má zvláštní odpovědnost, aby hovořil opatrně a poctivě: slovo Bílého domu by mělo platit. Trump porušil i tuto zásadu. V pátek se téměř otevřeně na twitteru přiznal, že jeho tiskoví mluvčí lžou, ale nedá se nic dělat, v Bílém domě mají všichni mnoho práce. "Jsem velmi aktivní prezident a mnoho se toho děje, tak není možné očekávat, že mojic zástupci se postaví na pódium a budou informovat perfektně přesně!"

Vzorec je jasný: konvence a normy, které v minulosti Washington považoval za neporušitelné - od zveřejnění prezidentových daňových přiznání až po přijetí platnosti celostátních voleb  - Trump klidně porušuje. A může to činit zcela bez následků.

Vyplývají z toho dva závěry. Prvním je, že i ve Spojených státech, společnosti, která uctívá psanou ústavu, existuje ještě i nepsaná ústava, soubor norem tak pevně přijatých politickou kulturou, že si jich nikdo ani nepovšiml - dokud nezačaly být porušovány. Znamená to, že ani vzorná psaná ústava sama o sobě nedokáže ochránit zemi před systematickým a rozhodným útokem na její demokracii.

Což nás vede ke studu. Ten minulým prezidentům bránil v tom, aby porušovali demokratické normy. Prezident se styděli otevřeně projevovat chtivost po penězích, například tím, že by si nabírali do vlastních kapes peníze ze státních zdrojů anebo že by zaměstnávali své příbuzné. Být přistižen při lži bývalo nesmírně ztrapňující. Když prezidenti před Trumpem jednali, nemysleli jen na to, co dovoluje zákon. Báli se také o svou pověst.

Trump je jiný. Je naprosto bezostyšný. Během své kariéry jako newyorský obchodních s nemovitostmi projevoval trvale neschopnost pociťovat trapnost. Trump je ochoten udělat cokoliv, co mu přinese víc peněz či víc moci, bez ohledu na etiku nebo na poškození jeho pověsti.

Kromě toho však Trump také porušuje zákon. Za posledních čtyřiadvacet hodin přiznal v rozhovoru pro televizi NBC, že motivem pro vyhození ředitele FBI Comeyho bylo vyšetřování FBI vazeb Trumpovy kampaně na Rusko. Otevřeně tím přiznal, že brání průchodu spravedlnosti. V pátek pohrozil Comeymu možnými nahrávkami rozhovorů s ním. To je zastrašování svědka. Obojí jsou tím, co americká ústava nazývá "vysokými zločiny" a jsou důvodem pro impeachment.

Problém ale je, že Republikáni ve Sněmovně reprezentantů odmítají jednat. Také jednají bezostyšně.

Ani nejstarší a nejmoudřejší dokumenty nás nemohou ochránit, pokud mocní vůči těmto dokumentům neprojevují respekt.

Když politikové začnou jednat bezostyšně, demokracie je nahá a zranitelná.

Kompletní článek v angličtině ZDE


0
Vytisknout
4667

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2017