Cesta z politické krize: samo se to nestane

16. 5. 2017 / Kryštof Kozák

Česká politika není v dobrém stavu, a ani vyhlídky nejsou podle posledních průzkumů příliš povzbudivé. Ministr financí a nejpravděpodobnější příští premiér vlastní a ovlivňuje rovnou dvoje z nejčtenějších novin. Jeho největší soupeř, současný premiér, sice žádná média nevlastní, nicméně jeho nejbližší spolupracovníci jsou namočeni v řadě problematických kauz. Prezident kvůli svým dlouhodobým postojům zaslouženě získal nálepku nejvíce proruské hlavy státu ze všech zemí EU. Případ rozdělování dotací v českém fotbale, kdy nitky vlivu vedly až k nejbližším spolupracovníkům ministryně školství, ukázal, nakolik zkorumpovaná je politika v konkrétním případě nejoblíbenějšího národního sportu.

Spousta lidí je naštěstí se současným stavem věcí nespokojená, což je základní předpoklad pro jakoukoliv změnu. Bohužel se tato nespokojenost zpravidla ventiluje nekonstruktivně, nejčastěji nenávistnými komentáři buď proti konkrétním osobám nebo proti vágním temným silám různého druhu, které nás údajně chtějí svými machinacemi ovládnout či porobit. Takové projevování nespokojenosti však vede pouze ke zvyšování úrovně nenávisti ve veřejném prostoru, což navíc ještě řada politiků svým vystupováním dále podporuje.

Politicky tento stav vede voliče k volbě toho nejmenšího zla, což je sice na první pohled racionální přístup, z dlouhodobého hlediska to však umožňuje pokračování stávajícího neuspokojivého stavu - ani menší zlo totiž není žádná velká výhra. Jen málokdo je opravdu hrdý na to, koho volil, a diskuse s voliči jiných stran se rychle zvrhnou v přebíjenou, čí kandidát je nakonec ten zkorumpovanější a horší.

Cesta z této závažné politické krize je zároveň jednoduchá i náročná. Jednoduchá je v tom, že všichni víme, co je potřeba udělat: ve volbách vyslat stávající politické garnituře jasný signál, že o jejich skandály, manipulace a osobní animozity už nestojíme. Babiš, Sobotka i Zeman jsou existenčně závislí na hlasech, které dostávají. Bez hlasů dopadnou podobně jako dopadli komunisté na jaře v roce 1990 - přestanou mít reálnou politickou moc a odejdou do relativní obskurity, případně do zaslouženého politického důchodu.

Na této cestě z politické krize je ale těžké to, že vyžaduje, aby se dostatečně velké množství lidí politicky probudilo a začalo o správě věcí veřejných uvažovat konstruktivně, bez zbytečné nenávisti a navíc alespoň s minimálním osobním nasazením. Velkým problémem je, že zavedené parlamentní strany si už každá vytvořily svoje setrvačníkové mechanismy, na které každé čtyři roky lákají svoje voliče, i výhodné klientelistické sítě a propojení, které jim pomáhají udržovat jejich pozice. Vítězství žádné z nich by proto nepředstavovalo opravdovou změnu stávajícího systému, pouze jeho kosmetickou úpravu.

Proto jsme se rozhodli založit novou stranu, jejímž cílem je změnit uvažování o politice a tím ukázat cestu ze současné politické krize. Jmenuje se “5 % pro vzdělávání” a naším cílem je dostat do Poslanecké sněmovny alespoň deset lidí, kteří se problematice kvalitního vzdělávání dlouhodobě věnují a dobře jí rozumí. Nechceme nikomu vládnout, nechceme 51 %, máme to dokonce v názvu. Chceme být stranou dobrých učitelů a dobrých rodičů, kteří chápou, že kvalitní vzdělávání všech je pro naši budoucnost klíčové. A protože se může volit až od osmnácti let, tak chceme být i stranou dobrých studentů, kteří chtějí získat co nejlepší vzdělání.

Budeme jedině rádi, pokud se do Poslanecké sněmovny dostanou další strany s konstruktivním a otevřeným přístupem, které mají jinou členskou základnu a jiné priority. Věříme, že se nám s nimi podaří rozumně domluvit tak, abychom mohli co nejlépe prosazovat náš program.

Zastupitelská demokracie původně znamenala, že poslanci opravdu zastupovali nejdůležitější zájmy svých voličů. Voliči ale byli tehdy mnohem častěji rovnou členové strany, které tak měly širokou základnu. Politické koalice tehdy nebyly nutně nic špinavého - po vzájemné dohodě strany spolupracovaly tak, aby zastupovaly zájmy takové koalice, která měla ve společnosti většinu hlasů.

5 % pro vzdělávání je spíše stranou těch, kteří jsou zvyklí se celý život něco učit, než těch, kteří si myslí, že už všechno vědí a nic nového vědět nepotřebují. Intelektuální arogance, která se nechutným způsobem projevuje v řadě českých internetových diskusí, se nám upřímně hnusí, a nikdy nechceme prosazovat naše myšlenky obdobně nenávistným způsobem.

5 % pro vzdělávání je také spíše stranou těch chudších, kteří chápou, že kvalitní veřejné vzdělávání představuje pro jejich děti naději na lepší budoucnost. Bohatí si umí pro své děti kvalitní vzdělání snadno koupit.

Vzdělávání je celoživotní proces, a zejména v rychle se měnící době hraje důležitou roli v každém věku. Moderní technologie jsou vynalézány proto, aby lidem ulehčovaly život. Není však snadné se s nimi seznamovat, protože je třeba se stále učit něco nového. Pro toho, kdo je na to ze školy zvyklý, to není takový problém. Pokud vás však ve škole nenaučili, že učení je přirozený celoživotní proces, a naopak vám proces učení znechutili, tak se s moderními technologiemi seznamujete jen stěží a pomalu. Proto chce 5 % pro vzdělávání vytvořit takové podmínky ve veřejném prostoru, aby se mohl zadarmo kvalitně vzdělávat každý a v každém věku.

Od dalších stran nás odlišuje především to, že máme jasnou politickou prioritu, na které se všichni shodujeme. Nebojíme se věcných a konstruktivních diskusí o konkrétních krocích a rychlosti jejich zavádění - na základě nových informací a dat nemáme problém přiznat chybu a upravit podle toho obsah toho, co chceme politicky prosazovat.

Další důležitým rozdílem oproti současným parlamentním stranám je to, že chceme vrátit do politické sféry autenticitu, opravdovost, původnost. Chceme, aby ve straně byli lidé, kteří opravdu věří tomu, co říkají. Chceme říkat to, co si opravdu myslíme, i když víme, že nás to u některých lidí politicky poškodí. Když něco slíbíme, tak se budeme ze všech sil snažit to dodržet. Bez opravdovosti se totiž politika stává pouhou stínohrou log, tweetů, billboardů a účelových manipulací a pomluv.

Chceme také všem ukázat, že zájem o věci veřejné je přirozená věc, které se může podle svého účastnit každý, ať už v okolí svého domu, ve své čtvrti, v místní škole, v místním Sokole, na radnici či v místním spolku mladých techniků a přirodovědců. Kvalitní a bohatý veřejný prostor nikdy nevznikal sám od sebe - všichni víme, že samo se to nestane, jak to ostatně nazpívali David Koller a Bára Poláková v písní Sami už dávno.

www.petprocent.cz 

https://www.facebook.com/provzdelavani/

0
Vytisknout
4340

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2017