Proč Rusko nemůže být americkým spojencem

17. 5. 2017

Nedávno jsem v americkém konzervativním a křesťanském prostředí zaznamenal nárůst pozitivních názorů na Vladimira Putina a touhu po americko-ruské vojenské alianci proti islamistickému terorismu, napsal George Barros.

Jako konzervativní křesťanský Američan a politický specialista na Rusko a Východní Evropu to považuji za pochybnou linii myšlení. Vladimir Putin a ruská pravoslavná církev se angažují v aktivitách, které přímo protiřečí americkým národním bezpečnostním zájmům, hodnotám západní civilizace a také učení Písma.

Dojem že Rusko je obráncem křesťanství ve stále sekulárnějším světě není založen na realitě. Jakákoliv diskuse o vztazích mezi křesťanstvím a Ruskem nesmí opomenout ruskou pravoslavnou církev, která dominuje prakticky všem aspektům křesťanství v Rusku. Mezi sovětology je dobře známo, že tato církev byla využívána Kremlem a slouží jako prodloužená ruka ruského státu a jeho zpravodajských služeb - není náhoda, že její hlava byl vyznamenaným agentem KGB. Proto křesťané v Rusku, kteří odmítají být fakticky podřízeni Kremlu, čelí vládnímu pronásledování.

V Putinově Rusku je jen malá náboženská svoboda, a nemluvím o mezináboženském pluralismu; Rusko je plné příkladů nekřesťanských náboženských uskupení trpících státní perzekucí. Ale i v rámci křesťanství ti křesťané, kteří plně neuznávají autoritu prokremelského moskevského patriarchátu, trpí perzekucí. Existuje řada veřejně dostupných příkladů toho, jak ruský stát využívá moci k obraně monopolu ruské pravoslavné církve (a Kremlu) na víru.

Protestantští misionáři pod ruským zákonem a vládou obyčejně trpí. Vezměte například nešťastný případ Donalda Ossewaarda, amerického baptistického misionáře v Rusku, který za to, že pořádáním biblického bytového semináře porušil ruský zákon, byl zatčen, dostal pokutu 40 000 rublů, byl úřady pronásledován a nucen ukončit činnost. Ruský soud také nařídil zničení 40 biblí šířených Armádou spásy, které nebyly řádně registrovány státem. Ruský útlak ale není omezen na státní území. Máme fotografické důkazy o zraněních způsobených ukrajinskému evangelikálnímu pastorovi Aleksandru Chomčenkovi, když jej operativci Kremlu na východní Ukrajině mučili, aby konvertoval k ruskému pravoslaví.

I v rámci pravoslaví křesťané jsou perzekvováni, kteří se nedrží specificky ruské pravoslavné církve. Ruský soud nařídil zbourání jediného ukrajinského pravoslavného chrámu v Rusku na účet ukrajinské diecéze a pravoslavný klérus působil na východní Ukrajině v rámci "pravoslavného džihádu" proti ukrajinským odpadlíkům, kteří neuznávají jedině správný a "oprávněný" patriarchát v Moskvě.

Navzdory persekuci křesťanů se Kreml a ruská pravoslavná církev na mezinárodní scéně prezentují jako obránci perzekvovaných křesťanů. Američtí křesťané mají povinnost nepodléhat moskevským narativům fabrikovaným na základě dekád sovětských zkušeností s dezinformacemi, tak aby rezonovaly u zahraničního publika.

Kromě perzekuce křesťanů Rusko působí v zahraničí způsobem, který podkopává západní veřejnost a podporuje protizápadní a islamistické síly ke škodě západních hodnot a amerických zájmů. Tak jako Moskva podporuje "křesťanské" aktéry, kteří slouží ruským zájmům, stejně pomáhá i islamistickým, pokud je to pro ni výhodné.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3138

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2017