Autokratův jazyk

15. 5. 2017

Měla jsem tuhle návštěvu z Moskvy a konverzace se přirozeně stočila na to, o čem zřejmě teď mluví celá Moskva: Ohromný projekt obnovy města, který deklaruje záměr zbourat pětipatrové bytové domy postavené na konci 50. a počátku 60. let, napsala Masha Gessen. Jde o to, že prakticky všechny tyto budovy už byly dávno zbourány. Moskevský projekt zničí čtyřpatrové a sedmipatrové modernistické budovy postavené koncem 20. století - prakticky vše, co stojí na pozemcích, které mohou developeři znova využít. Tyto budovy nejsou pětipatrovými činžáky z 50. a 60. let, ale budou tak označeny. Je to problém jazyka.

Ruský básník Sergej Gandlevskij jednou řekl, že v pozdně sovětském období začal být posedlý nomenklaturou obchodu s nářadím. Například miloval slovo "секатор". To jsou zahradnické nůžky. "Cекатор" , to je úžasné slovo. Má tvar. Má váhu. Má funkci. Není dvojznačné. Také nejde o kladivo, hrábě ani pluh. Nejsou to ani nůžky na papír. Ve světě, kde byla slova neustále používána tak, aby znamenala vlastní opak, bylo výrazem svobody moci nazývat zahradnickými nůžkami jedině zahradnické nůžky - a nic jiného.

Na druhé straně "svoboda" znamenala otroctví. To je svět Orwellova románu "1984". A šlo také o SSSR, zemi, co měla "zákony", "ústavu" a dokonce "volby", známé rovněž coby "svobodný projev vůle občanů". Volby, jež byly povinné, zahrnovaly příchod do takzvané volební místnosti, obdržení předvyplněného lístku - každá pozice měla jen jediného kandidáta - a veřejné vhození do urny. Ještě jednou, tohle bylo označováno za "svobodné vyjádření vůle občanů". Nebylo na tom nic svobodného, nepředstavovalo to vyjádření, nemělo to žádný vztah k občanství nebo vůli. Označovat tento rituál za "volby" nebo "svobodné vyjádření vůle občana" mělo dvojí dopad: Zničilo to slova "volby", "svobodné", "vyjádření", "občan" a "vůle", a zároveň věci, k nimž docházelo, zůstaly nepopsány. Když něco nemůže být popsáno, nestane se to faktem nebo sdílenou skutečností. Stovky milionů sovětských občanů měly zkušenost s věcí, která nemohla být popsána, ale tvrdila bych, že tuto zkušenost nesdíleli, protože neměly jazyk, kterým by toho dosáhly. Současně zkušenost, která by mohla být náležitě popsána řekněme jako "volby" nebo "svoboda" byly předem zdiskreditovány, protože tato slova byla užívána k označení něčeho zcela odlišného.

Když jsem byla mladou novinářkou, vrátila jsem se do rodné země pracovat v mateřštině. Počátkem 90. let se ruští novináři věnovali projektu obnovení žurnalistiky - která byla používána k opačným účelům než k šíření spolehlivých informací. Jazyk byl problém. Politický jazyk byl vypleněn stejně jako jazyk hodnot a dokonce i jazyk pocitů. Po dekádách revoluční vášně byli lidé unaveni samotným pomyšlením na vášeň. Takže noví ruští novináři se rozhodli pro jazyk, který byl v co nejpřímějším slova smyslu popisný: Snažili jsme se držet se sloves a podstatných jmen a pouze věcí, které lze přímo pozorovat. To byl žurnalistický ekvivalent obchodu s nářadím: Pokud tvar slova nemohl být jasně popsán a jeho váha změřena, nešlo jej použít. Tento typ jazyka je dobrý pro popis věcí, které máte přímo před nosem, a příšerný pro vyjádření obsahu vaší mysli či srdce. Bylo to omezující.

Psát rusky byl náročný výkon na úrovni pohybu v minovém poli: Jeden chybný krok mohl diskreditovat celé snažení. Ve srovnání s tím představovalo anglické psaní svobodu. Ale pak se věci ještě dále zhoršily. Vladimir Putin vyhlásil "diktaturu zákona". Jeho hlavní ideolog prosazoval myšlenku "řízené demokracie". Dočasný prezident Medveděv prohlásil, "Svoboda je lepší než nesvoboda." Nyní věci už neznamenaly vlastní opak. Neznamenaly prostě nic. Výraz "diktatura zákona" je tak nesoudržný, že za sebou zanechává "diktaturu" i "zákon" zbavené jakéhokoliv významu.

Donald Trump má instinkt páchat na jazyku oba tato druhy násilí. Je zvlášť dovedný, pokud jde o to uchopit slova a výrazy spojené s mocenskými vztahy a obrátit je v jejich opak.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4477

Diskuse

Obsah vydání | 17. 5. 2017