Víc než chmury si teď zjevně na svém čele vykoledoval údajně nechtěný dřív mučedník

6. 5. 2017 / Miloš Dokulil

čas čtení 8 minut
 

V úterý (2. května) časně odpoledne se nejdřív především zdálo, že má delikátní starosti především premiér Sobotka. Viditelně a artikulovaně s tím, jak nenavodit oprávněnou bolest jmenovitě a vytčeně jednomu z ministrů vlastní vlády, A. Babišovi. Pan premiér se takto svěřoval české veřejnosti s problémem kolem rekonstrukce vlády, s jejíž demisí hodlal předstoupit před prezidenta republiky. Aby neučinil z ministra Babiše mučedníka. Tehdy se mohlo prioritně mnohým z nás zdát, že víc starostí má pan premiér (a nejen on!) především s preferencemi hnutí ANO v řadách českého voličstva než s otázkami, které výslovně nastolil. Třeba hned koncem dubna 2017 průzkumy naznačovaly, že – pokud by zrovna měly být volby – vítězem voleb by „s přehledem“ bylo hnutí ANO, protože na sebe v mezičase již soustřeďuje celou třetinu voličské základny. Navíc, ne že by nebyli nejen vůdčí představitelé ČSSD překvapeni Sobotkovým výchozím rozhodnutím. Šlo o osobní jeho názor, bez předběžných konzultací se spolustraníky. Takže jen spontánní improvizace? A navíc, také z hledisek zadaných koaliční smlouvou, zatím premiér Sobotka ani vůbec neprojednal s předsedou té konkrétní „jedné ze tří koaličních stran“ (s předsedou hnutí ANO Babišem), že snad hodlá nahradit jednoho z ministrů tohoto politického seskupení (ministra financí Babiše, že?). Taky nezáviděníhodné téma, viďte?

Ne že by se toho během dalších tří dnů neudálo málo. A ne že bychom teď měli či museli všechno zopakovat. Mohly by zapadnout některé výrazné dominanty. Hned třeba z toho hradního expozé fakt, že prezident Zeman údajně počítal evidentně s tím, že ve čtvrtek (4. května) dojde k prezentaci té vládní demise; zatímco premiér Sobotka měl za to, že snad jenom se jde poradit s prezidentem o tom, co a jak v té záležitosti učinit dál. Zřejmě také během těch 2 x 24 hodin mnohé si rozmanitě probral kdekdo z potenciálně zúčastněných, takže – i když taktovku přebíral podle ústavních not prezident – premiér si přestal brát servítky a konkretizoval hodně konkrétně své výhrady vůči Andreji Babišovi. I když zřejmě nemohl doložit svá tvrzení žádnými již provedenými právními kroky. A ne že by se mělo nějak zpětně probírat, zda se té výchozí Sobotkově iniciativě třeba má rozumět tak, že by měla odstoupit celá vláda, anebo jen A. Babiš; či dokonce, že by došlo jenom k výměně odstupujícího premiéra (?).

Je již asi víc než pouhým detailem v té nastalé krizi, že v rámci poslanecké iniciativy byla rovněž – na 10. 5. – svolána mimořádná schůze Parlamentu ČR, s následujícím programem: „Zneužívání moci ministrem financí Andrejem Babišem vůči nezávislým institucím demokratické společnosti.“ Této tématice už také hned pohotově věnovala celý večer ČT 24 (5. května, 20:00 – 21:30; jen s kratší vsuvkou jiného programu). Čili od soboty (6. května 2017)  kdekdo – kdo se byť jen trochu v Česku zajímá o politiku – již určitě ví, že ministr Babiš „nějak“ zřejmě zasahoval do procesu, co a jak se má v novinách, které zrovna vlastnil, psát. Takže by se A. Babiš takto ocitl v právně nedovoleném střetu zájmů. Aniž musí teď být taky hned pro kdekoho průhledné, zda třeba řádně uhrazoval daně nebo zda nabyl nemalého majetku korektně. Ten politicky závažný střet zájmů, kdyby byl průkazně doložitelný, musel by politikovi bez další diskuse automaticky lámat krk.

Jak stávající úspěchy té Sobotkovy vlády za víc než tři roky, tak nemalé pozitivní výsledky též na ministerstvu financí, tohle všechno teď jako kdyby nemohlo již hrát pro zcela jinak teď rozehranou partii žádnou doprovodnou (nebo přímluvnou) roli. A že premiér Sobotka si hned v úterý – 2. května – přiměřeně neujasnil, co konkrétně a jak by se zrovna teď v tyto dny pro další spokojený život občanů ČR mělo z hlediska jejich vlády stát, teď nebude také hrát žádnou roli. Prezident Zeman rovněž nemusí nyní s žádným svým rozhodnutím kolem té rozehrané „demise“ příliš spěchat (i když se vrátí z Číny až k 18. květnu). A ani my občané nemusíme si zatím dělat těžkou hlavu především z toho, zda A. Babiš třeba jako občan ČR nabyl svého velkého majetku legálně a nikoli v rozporu s běžnou mravností. (Koneckonců se to ani snadno a rychle zjistit nedá!) Je rovněž zajímavé, že podle vyjádření všech dalších ministrů za hnutí ANO z pátku (5. května) všichni jsou ochotni nadále působit v Sobotkově vládě, aniž to nějak spojovali s další možnou (a zřejmě již předpokládanou) absencí svého předsedy hnutí v té rekonstruované vládě (!).

To první, nač teď bude upřena pozornost nejen obecně veřejnosti, ale zvláště asi všech kompetentních činitelů ve státě, bude ovšem předzjednané jednání v Parlamentu ČR. V centru pozornosti v rámci stanoveného programu zřejmě budou tajně pořízené nahrávky, v jejichž záznamu je hlas A. Babiše a Marka Přibila, tehdy novináře jedněch novin vlastněných právě Babišem (MF Dnes, v rámci Mafry). Ministr Babiš zřejmě nezpochybnil svůj hlas z těch nahrávek, což zřejmě bude pro jejich vyhodnocení klíčové. Případné odkazování na zřejmě ilegální pořízení těchto záznamů zůstane jistě stranou hlavní pozornosti. I když rovněž tento motiv by měl být z právních hledisek prověřován. Jenže pokud se má především jednat o posouzení vznesené otázky, zda (a případně potom jak) ministr Babiš jako politik ovlivňoval deklarativně nezávislý tisk, hned poslanci si teď 10. května především budou všímat věcně té zachycené konverzace, nikoli toho, kdo k záznamům dal podnět (že by údajně – podle Babišovy domněnky – Ministerstvo vnitra?).

Pokud ovšem skutečně došlo ke zrovna zmíněným nahrávkám a pokud lze na jejich základě prokázat již zmíněné ovlivnění novinářské sféry, stěží to „nejen již včera“ je možné vyhodnotit jinak než jako závažný politický delikt. Delikt, který by měl automaticky – a bez dalších řečí – vést ke složení politické funkce viníka. Jenže: tu to máme! Ministr Babiš je současně předsedou hnutí ANO. Hnutí, které zatím v těch stávajících předpovědích mělo a ještě stále zřejmě má ty i zde zmiňované vysoké voličské preference. Pokud by teď došlo k Babišovu odsouzení Parlamentem ČR, stěží lze očekávat pouze demisi ministra financí a místopředsedy vlády v jedné osobě. Nevrhne to až příliš velký stín na samotné hnutí ANO? Anebo postačí „dílčí pokání“? Už pro ty zjevně další a kladně vyhodnocené aktivity hříšníka-mučedníka? (I když jsme zatím ještě nemysleli nutně na to, kdo může kvalifikovaně nahradit Andreje Babiše ve funkci ministra financí? Aniž by nutně musel pocházet z hnutí ANO, ovšemže. Nezůstane teď v tom koloběhu funkcí – když stávající výtky na jeho adresu jsou tak nekompromisně k odsouzení „adresné“ – A. Babiš aspoň tím předsedou hnutí ANO? Už pro to opakovaně deklarované „mučednictví“? A – pragmaticky – už kvůli příštím parlamentním volbám, na něž již teď možná myslel kdekdo?)


Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. Chcete-li, aby Britské listy i nadále přinášely do českého prostředí věcné informace, které nejsou závislé na domácím mediálním provozu, přispějte. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
9919

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2017