Ve čtvrtek odpoledne na pražském Hradě/4. 5. + krize

Od Lenta k asi nečekanému Prestissimu, ale „funèbre“

4. 5. 2017 / Miloš Dokulil

Raději nejdříve ještě výchozí vysvětlení k těm hudebním předznamenáním do tempa, podle něhož se teď hraje ta naše domácí politika. Takže „Lento“ znamená česky, taky pro nehudebníka, „pomalu“ nebo „vlekle“, chcete-li; a taky „plouživě“. Metaforicky také teď hned to bylo vztaženo k výchozím dvěma dnům té české vládní krize. Následné „Prestissimo“ značí „Co nejrychleji“. A má to italské, přitom do třetího stupně převedené slovo navíc francouzsky k němu někdy připojovaný přívlastek funèbre, který ponech(ej)me nyní vytištěný tučně. Ten právě vytčený výraz má význam „pohřební“. Takže – i když nečekaně zrychleně – zároveň i „pohřebně“? Je to tak i v tom druhém případě míněno; a ta druhá metafora se vztahuje k situaci, jak jsem byl schopen ji vnímat jako záznam z pražského Hradu během televizí přenášené audience premiéra Sobotky u prezidenta Zemana.

Především: Pan premiér Sobotka, zřejmě taky podle toho, jak mluvil ještě v úterý, a jak se to vybarvovalo celých prvních dvakrát 24 hodiny poté, na dnešní odpoledne se chystal na pražském Hradě prezidenta Zemana pouze víceméně předběžně informovat o tom, že jeho vláda ve stávajícím složení dovládla a že by měla být rekonstruována, aby případně mohla vládnout dál. Že tím dosavadním členem vlády, který by v ní nadále neměl figurovat, je Andrej Babiš. To koneckonců, když již Miloš Zeman v rámci oné audience opustil tu místnost, kde to probíhalo, premiér Sobotka na závěr té relace zdůraznil ještě jednou s nepřehlédnutelným osobním zaujetím. Takže ještě jinak: pan premiér přišel – jak si byl osobně jist – na „konzultaci“.

Na druhém pólu toho dnešního odpoledního setkání dvou vrcholných představitelů české politiky na pražském Hradě byl přímo sám hostitel, prezident Zeman. Ten se v mezičase po odpoledním úterku z tohoto týdne setkal rovněž s několika dalšími politiky; přičemž takto vesměs získal další doprovodné informace, aby si udělal osobní obrázek k tomu, jak na tu nastalou citlivou situaci reagovat. A aby potom se případně mohl – podle svého přesvědčení – adekvátně rozhodnout, co a jak dál v té nastalé krizi. (Přičemž existuje informace, že se M. Zeman mj. rovněž sešel i s A. Babišem!) Přitom prezident Zeman ve svém dnešním, a odpoledne vzápětí nato přenášeném výchozím prohlášení zároveň ujistil, že právě dnes (tj. ve čtvrtek, 4. května), v 7:00 ráno (a s komentářem, že to je doba, kdy se ještě spí!), do prezidentské kanceláře měla dorazit zpráva či informace z premiérova sekretariátu, že pan premiér hodlá právě téhož dne odpoledne doručit prezidentovi republiky demisi své vlády. (Pokud jsem tomu rozuměl správně. Také přitom v rámci té relace padlo, že již ve středu Hrad věděl, že dojde k demisi vlády. Text té zmíněné zprávy z dnešního jitra by měl být pro vyhodnocení třetími stranami klíčový.)

Takže především by mělo být věcně posouzeno, jak to je v dané fázi případného zkoumání Babišových různých nežádoucích aktivit fakticky a prokazatelně; a taky právně, ne-li i trestně-právně, nikoli pouze verbálním prohlášením. Přitom některé ty kauzy jsou navíc jak skoro „dnešní“ (jak to třeba zrovna bylo kolem té problematické nahrávky o politicích ČSSD a v souvislosti s Mafrou), tak i řadu let staré (např. kolem těch korunových dluhopisů). A pokud by se jednalo o starší možná a důvodná podezření, bylo by nasnadě pátrat po tom, od kdy se o těchto možných problematických aktivitách ví, aniž to zatím (až do dubna 2017) mělo sebemenší vliv na postavení A. Babiše jako ministra a dokonce vicepremiéra vlády.

Prezident republiky Zeman si byl hned ve svém výchozím, stručném a v bodech předneseném vyjádření, a také ve své závěrečné formulaci jistý tím, že dnes odpoledne (4, dubna) dojde k aktuální demisi vlády. I proto – jak neopomněl na to poukázat – připravil k takovému ústavně předpokládanému aktu hradní prostory. A závěrem, když popřál zdar dalšímu počínání rovněž přímo též panu premiérovi, považoval prezident Zeman za nutné zároveň dodat, že s další nějakou demisní procedurou již nepočítá. Že jí jakoby fakticky bylo to dnešní televizí přenášené setkání; ať již si o jeho relevanci a o pohnutkách k němu u obou hlavních jeho dnešních aktérů zatím myslíme cokoliv. A ať již nakonec dojde k formálnímu předání demise třeba až na počátku druhé poloviny května 2017 (a pak již jenom „papírově“).

Zatím ovšem stávající Sobotkova vláda nepadla. I ministr Babiš nadále zůstává jejím členem. I když ty rozmanité „neshody“ nejen přímo mezi premiérem a jeho náměstkem Babišem jsou pro vládu kontraproduktivní. A i když prezident Zeman svému hostovi, premiérovi české vlády, udělil slovo způsobem tak navýsost nedůstojným, totiž svou holí, s níž poukázal na druhý mikrofon pro jeho výchozí projev. Nevypadal ten záběr na tu prezidentovu hůl nikterak povzbudivě nebo zrovna vstřícně ani dnes, ani jako možná předzvěst příštího času.

Ale je potom vůbec stále ještě otázkou, co tuto krizi české politiky vyvolalo? A že je česká politika zrovna jenom a především taková, jakou se jevila třeba taky dnes odpoledne v té televizi? Snadno se řekne, aby se to „zklidnilo“, když nejde jen o emoce! Na jedné straně je zřejmě faktem, že této vládě se mnohé podařilo. Mimochodem: za rok 2016 byl zaznamenán růst ekonomiky ČR skoro o 3 % (přesněji: 2,9 %). Asi teď bude vypadat paradoxně znovu si připomenout, že nepřehlédnutelně aktivně a s řadou pozitivních výsledků si třeba počínalo rovněž „Babišovo“ ministerstvo financí; mj. přece nesmažeme tu první aktivně výslednou bilanci rozpočtu republiky za rok 2016. Naopak zase v té vyrojivší se aféře kolem „Mafry“ a těch nahrávek stěží měl A. Babiš jenom čisté svědomí a ve všem pravdu (podle toho, jak se to zvenčí jeví). Také neztrácejme se zřetele protikladně se vyvíjející proces voličských preferencí českého občanstva, pokud jde o hlavní aktuálně vyprofilované konkurenty tohoto příštího volebního klání. Na počátku této Sobotkovy vlády bylo volební vítězství ČSSD. A podle nynějších průzkumů má samotné hnutí ANO, jehož je A. Babiš zakladatelem a vůdčím činitelem, prakticky tolik příznivců, že jejich hlasy by zřejmě početně vyvážily tři další a už tradiční politické strany, jak ČSSD (mající dnes jen o maličko víc než pouhou třetinu těch hlasů, které by připadly hnutí ANO), tak nyní mohutnějící ODS, a stále v ČR jakoby nepostradatelnou KSČM. Zatím je nepředstavitelné, že by hnutí ANO prožilo takovou dávku nedůvěryhodnosti, že by nejen nevyhrálo příští parlamentní volby, ale že by navíc nemělo nárok na premiéra z vlastních řad a pověření úkolem sestavit po těch triumfálních volbách příští vládu. Je otázka, zda tak pozdě varovný Sobotkův hlas může do té míry zamíchat ne snad nějakou vládou do řádných voleb, ale právě složením té již vskutku příští vlády z řádných voleb, když zatím ČSSD v těch výhledech vpřed disponuje jenom osminou všech možných hlasů, což nepostačí ani na navázání na vlastní ještě úspěchy z doby před třemi lety, a snad ještě jinak hůř — ČSSD by nemusela mít dost příznivců, aby se s ní vítěz příštích voleb toužil koalovat. I o tom bylo totiž hned to úterní hřmění! Ať již dnešek předem nečekaně do toho ne zrovna pozitivně zaskřípal navíc. Snad jsme zároveň jako „diváci“ té zvláštní politické hry pochopili, že dirigentem příštích vládních přeměn už fakticky je výlučně prezident republiky, který si do svých představ o jejím řešení nenechá nikým foukat. A že takto navíc (a jistě před tímto úterkem nečekaně) připíše nemálo dalších „bodů“ ke své bilanci před ucházením se o další funkční období na Hradě, z něhož byly zrovna dnes ty zvláštní záběry.

0
Vytisknout
3663

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2017