Proč média prefabrikují diskurs do podoby laciné pohádky pro dospělé

O co jde v současné politické krizi

7. 5. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Je pochopitelné, že rozpad vládní koalice vyvolává velké veřejné pnutí. Je ale zároveň velmi nebezpečné, že se většina diskusí odehrává v modu "Losna, nebo Mažňák". Myriáda přízemních komentářů uzavírá diskusi o tom, co se děje na politické scéně, do malého prostoru vesnické hospody, ve které jde z drtivé části o sentiment a ne o zhodnocení situace. Zoufalá snaha odstranit Andreje Babiše skutečně nevyplývá z událostí posledních týdnů. Příčiny sahají mnohem hlouběji, jen se jimi nikdo příliš nezabývá.

V Rozhovoru Britských listů, jenž byl zveřejněn v polovině dubna, jsme konstatovali, že dochází k enormní snaze zbavit se - politicky - Andreje Babiše. Celá současná politická krize není než eskalací tohoto trendu.

Komentáře k tomu, kdo může za současnou politickou krizi, jestli měl Sobotka odvolat Babiše, nebo podat demisi, a všechen ten balast, který se následně nabaluje, vede spíše k neporozumění souvislostí a k úvahám izolujícím a zároveň povyšujícím danou událost na podstatu věci. 

Upřímně, zda měl Sobotka podat demisi či odvolat Babiše, je jen otázka strategické hry, ve které premiér nemá zase tolik možností, uvážíme-li že proti němu stojí nepsaná koalice jeho vlastního ministra financí se Zemanem. V podstatě každý krok je za dané situace špatně a Sobotka, jak se zdá, z něj vlastně nemůže vůbec nic vytěžit. Odvolá-li Babiše, Babiš stáhne z vlády své poddané, vláda se rozpadne a dojde na tentýž scénář, jako když podá demisi. Jelikož je Zeman ochoten chovat se protiústavně, jak ovšem Sobotka mohl předpokládat, nemůže vlastně reálně udělat vůbec nic, co by mohlo zabránit Zemanovi s Babišem nadále diktovat podmínky vývoje posledních měsíců před volbami. Ať už dojde na pokus sestavit novou vládu, na pokus o vládu úřednickou, nebo vláda v rozkladu vydrží do voleb, jež budou tak jako tak na podzim, jediný významný důsledek, který to  bude mít, bude paralýza a nepřetržitá kampaň za peníze daňových poplatníků, kteří - žel i díky "fotbalovým" komentářům - nemohou takovou politiku odmítnout a jsou nuceni se stavět do role podporovatelů toho či onoho.

Lze snad pochopit, že se Sobotka tímto zoufalým krokem snaží zlomit nepříznivě se vyvíjející volební preference, v nichž si Babiš drží významný náskok. Pochopitelnější by bylo, kdyby se o takovou "emancipaci" pokusil před rokem či při první příležitosti, na které by bylo možné stavět deklaraci neslučitelnosti politické spolupráce s Babišem (třeba Čapí hnízdo), jakkoliv je zřejmé, že spolupráce s Babišovou soukromou stranou je v permanentním střetu s pluralitní demokracií per se, čistě na základě toho, že tzv. hnutí Ano je vnitřně totalitní struktura.

Za současné situace už nelze vnímat Sobotkovo jednání jinak než jako akt tonoucího, jenž se křečovitě chytá všeho, co má zdánlivě pevnější strukturu než ten nehezký močál, v němž se tento nepříliš dobrý plavec ocitl. Zvlášť, když mu někdo hodí pomyslné lano v podobě náhle se objevujících informací o daňových a finančních machinacích, případně "skandální" odposlechy o tom, kterak Babiš využívá svého mediálního aparátu k prosazování svých zájmů. Znovu, to všechno jsou faktory, které pouze dokreslují neslučitelnost Babiše a demokracie, ale není to nic objevného, co nebylo možné předpokládat od počátku. Fakt, že se tohle děje půl roku před volbami, není náhoda. Je to čas v němž se dá - za určitých okolností - zvrátit jakýkoliv politický vývoj směřující k určitému volebnímu rezultátu. Sobotka v tom ale hraje roli snad ani ne střelce, jako spíše pěšáka v boji mocenských struktur, z nichž pouze některé jsou transparentní, o rozdělení panství v dalším čtyřletém období.

Tou transparentní strukturou je paradoxně, Babiš a jeho politická firma. Babišovo jednání je čitelné, protože z něj učinil politikum. Narativ hodného pana Koblížka, jenž chce zlé vyhánět a malým dobrým dopřávat, na který neustále všichni útočí, je prostoduchý politický marketing a pokročilejší politický komentátor by měl umět tento fakt vzít na vědomí a nestavět na něm svůj vztah. Mnohem důležitější je přece ukazovat, kdo jsou tedy ti údajně "zlí", s kým vlastně Babiš vede onen boj? Je to Zdeněk Bakala, kterého Babiš společně se Zemanem skutečně velmi často jmenují jako personifikaci všeho zlého, co se  v této zemi událo? Nebo jsou to i další čeští oligarchové, jejichž zájmy mohl Babiš svým ryze predátorským způsobem uvažování a jednání poškodit? Rozhodně v těchto kruzích, nikoli v prostředí impotentních politických stran, lze nejspíše hledat zdroje informací o Babišových finančních aktivitách, případně ty, kdo zinscenovali nahrávky, na nichž Babiš diktuje agendu svému novináři. 

Stejně jako Babiš není standardní politický subjekt, ani tato politická situace není standardní. Vytváření představ o tom, že snad jde o nějaké řešení krize v trojúhelníku Babiš  - Zeman - Sobotka a rádoby zasvěcené komentáře o tom, kdo z nich má pravdu a "větší koule", vyjadřují buď potřebu médií vytěžit z této samozřejmě velmi bohaté úrody co nejvíce (permanentní krize je vítězstvím mediokracie), nebo je to vyjádřením prosté omezenosti. Vzhledem k tomu, že v ČR většina médií někomu patří, těžko se divit komentářům v podobě recenzí loutkového divadla. Veřejnoprávní média jsou žel významně impotentní a nezmohou se na víc než na upevňování soukroměmediálních narativů. I jejich vedení má zpravidla blízko k některým kruhům. Sporý náznak toho, že v pozadí se odehrává skutečný boj o moc, je obsažen v krátkém textu Českého rozhlasu o původu nahrávek usvědčujících Babiše z manipulace jeho médií (do kterých jinak pravidelně docházel diktovat obsah po celou dobu svého vlastnictví) v narážce na možnou iniciativu mocenské skupiny Penta. Nic moc.

Skutečně hrozí, že česká společnost zůstane díky přízemnímu diskursu naprosto dezorientovaným, otupělým formálním vykonavatelem rozhodnutí, která za ni činí někdo jiný. Skutečnost je prostě vždy složitější a to platí zejména tehdy, když české média hodnotí politickou krizi a český Facebook následně předžvýkané blafy s nadšením štěněte uchopí a vytvoří z nich sociální realitu. Nezbývá, než s tím permanentně bojovat.
0
Vytisknout
7412

Diskuse

Obsah vydání | 9. 5. 2017