Vzestup krajní pravice nemá co dělat s ekonomickou politikou. Levice by to měla přijmout

9. 5. 2017

Lidé volí na základě identity, nikoliv třídy. Jedině pochopením jejich motivací může levice dospět k nabídce legitimní alternativy, upozorňuje Sunny Hundal.

Levicový filosof Slavoj Žižek tvrdí, že Macron je stejně špatný jako Le Pen, a bývalý řecký ministr a socialista Janis Varufakis naproti tomu vyzval levici, aby podpořila Macrona na základě zdůvodnění, že se postavil na stranu Řecka, když země potřebovala v EU zastání.

Mnozí Francouzi z etnických menšin, kteří čelí hrozbě vládnutí strany založené usvědčeným rasistou (Jeanem-Marie Le Penem), se ptalo: "Co je s vámi? Jak můžete tak přehlížet něco tak zjevného?"

Udržet Le Pen v opozici měla být hlavní priorita a vše ostatní mělo ustoupit do pozadí. levicové výhrady vůči Macronovi ukazují, proč levice nedokáže zastavit nástup ultrapravicového populismu.

Moderní politika je primárně otázkou identity. Od brexitu po Trumpa dnešní voliči hlasují na základě kmenů, k nimž se počítají. Identita založená na rase, náboženství, třídě, genderu a národnosti spoluurčuje naše názory. Terorismus a náboženský extrémismus se týkají identity.

Ale zdá se, že levice na to zapomíná - a vychází z předpokladu, že politiku primárně určuje ekonomika a naše postavení v ní. Chce se především soustředit na změnu ekonomiky a vše ostatní vidí jako rozptylování pozornosti. Tento typ "ekonomické levice" je přesvědčen, že politika se točí kolem třídní příslušnosti.

Ale i když ekonomický systém rozhoduje o velké části naší politiky, nevysvětluje vše, zejména ne vzestup moderního ultrapravicového "populismu". Ekonomická levice tvrdí, že ultrapravice je tak úspěšná, protože (bílí) lidé jsou ponecháni na pospas tržním silám a jsou naštvaní na selhávající systém.

Mehdi Hasan nedávno na základě spousty údajů poukázal na to, že "Trumpovi příznivci byli více motivováni rasismem než ekonomickými záležitostmi". Vox argumentuje stejně a ukazuje, že oblasti s větším zastoupením Latinoameričanů vykazují mnohem větší sklon volit Trumpa.

Brexit byl poháněn stejnými motivacemi. Rozsáhlá analýza Erica Kaufmanna z London School of Economics zjistila, že nikoliv ekonomika, ale sociální a kulturní hodnoty vedly lidi k podpoře kampaně Leave. Data ukazují, že referendum o EU se z velké části týkalo migrace.

Ve Francii, Německu a Nizozemsku jsou hlavními tématy ultrapravice odpor vůči imigraci, požadavek asimilace a prosazování xenofobie.

Ale navzdory všem těmto důkazům se ekonomická levice ani nehne a zůstává dogmatická. Drží se své víry, že lidé jsou (a měli by být) motivováni jen ekonomickou politikou. Nechápe, že někdo hlasuje proti svým ekonomickým zájmům, protože se více stará o otázky identity; nedokáže pochopit, proč Jeremy Corbyn navzdory ekonomicky populárnímu programu je v průzkumech tak nepopulární. "Průzkumy musejí být zfalšované," tvrdí. Přál bych si, aby byly, ale není tomu tak.

Pro mnohé na levici jsou identita a kulturní otázky odváděním pozornosti od ekonomiky, na níž skutečně záleží. Nedovedou si představit, proč si lidé cení takových nehmatatelných věcí jako vedení, síla, kulturní a sociální hodnoty více, než řekněme politických návrhů. Je to téměř, jakoby zapomněli, k čemu politika je.

Není pochyb, že náš ekonomický řád potřebuje ve světle finanční krize roku 2008 přebudovat. Ale pokud voliči levici nedůvěřují na úrovni instinktů, proč by ji měli volit? Nesvěříte své finance někomu, kde vypadá, že se nedokáže sám dojít na záchod, nehledě k tomu, jak dobrou politiku nabízí. Corbyn to může myslet dobře a mít správnou ekonomickou politiku, ale je Británii kulturně odcizen.

Výsledkem je úplná intelektuální a volební paralýza. Voliči masivně opouštějí levici kdokoliv, kdo zvedne jiné téma než ekonomické, je označen za "neoliberála" nebo "rudého konzervativce". Poražená levice se stále více uzavírá do sebe.

Krajní pravice komunikuje jazykem kultury a identity, kterému velká část levice už jednoduše nerozumí. A co je horší, ultrapravice útočí na elity a slibuje chránit sociální zabezpečení.

Mnozí z ekonomické levice padli do této pasti a umořují svou energii útoky na středolevicové kandidáty, kteří jsou podle nich bílými koni banky Goldman Sachs. Postupovali tak v případě Hillary Clinton a stejně tak u Emmanuela Macrona.

Pokud řeknete voličům středolevicových kandidátů, že jejich favorit je stejně hnusný jako kandidát ultrapravice, nemůžete se divit, pokud zůstanou doma. Ekonomická levice si musí uvědomit, že lidé jsou něčím víc než jen příslušníky své třídy. Pokud její útoky nahrávají ultrapravici, prohrajeme všichni.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4861

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2017