Prezidentské hry 2017, čili Zeman Challenge

10. 5. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
Česká vládní krize byla přirovnána k šachové partii ZDE. Mám však za to, že taková jednoduchá metafora se míjí s barvitostí současného vývoje, který nelze popsat jinak, než jako celou sadu nejrůznějších her následujících rychle po sobě.


Během setkání na ČVUT, když oznámil záměr navzdory premiérově žádosti neodvolat Babiše, se Zeman zřejmě věnoval hře na Jana Husa.

Během neslavné audience na Hradě se prezident pokusil o Černého Petra pro Sobotku, aby v nestřeženém okamžiku v rámci svých možností přešel ke hře "Kdo uteče, vyhraje".

Momentálně probíhá schovávaná; jenže již za pár dní přijde "Přijela tetička z Číny, přivezla škopíček špíny".

Po odchodu Hynka Kmoníčka na post velvyslance v USA nezbyl v okolí Miloše Zemana definitivně žádný schopný a inteligentní spolupracovník. Zůstali jen podprůměrní nohsledi, kteří by bez svého idolu nebyli absolutně ničím zajímaví - a kteří také nezvládají ani nechtějí zvládat důležitý úkol prezidenta v jeho stále dětinštějších výstřelcích korigovat.

Taková alotria jako v posledních dnech nezažil Hrad zřejmě od chvíle, kdy senilní Ludvík Svoboda navzdory masivnímu úpadku duševních schopností umíněně odmítal opustit úřad, takže muselo dojít k odstavení proti jeho vůli. Zemanova kalkulace, že jedině neomezená podpora Babišovi mu ještě umožní udržet se v úřadě po další volební období, musí teď být každému zřejmá - a Prezidentské hry 2017, které při této příležitosti uspořádal, nedokážou nikoho zmást. I nejzarytější příznivci už museli pochopit, že se jejich idol nekonečně ztrapňuje.

Se stárnutím bývá někdy spojen radostný návrat do dětství. Od genitální sexuality produktivního věku se přechází nazpět k polymorfní perverzi - a to skýtá nekonečnou příležitost obnovit slasti zdánlivě ztracené v minulých etapách osobnostního vývoje.

Zdaleka ne vždy však platí otřepaný výrok "Kdo si hraje, nezlobí".

0
Vytisknout
11363

Diskuse

Obsah vydání | 12. 5. 2017