Francie řeší, zda liberalismus, anebo populismus

4. 5. 2017 / Miloš Dokulil

Samozřejmě že kdekdo – nejen ve Francii – docela slušně ví, že se tam má o víkendu rozhodnout ve druhém kole volby mezi dvěma kandidáty na prezidentství, pí. Le Penovou a p. Macronem. O specifice právě toho 2. kola se psalo a mluvilo málo. (Sám jsem se v BL z různých úhlů o tom v těchto dnech zmiňoval několikrát.)

Takže především ještě jednou si připomeňme, že voleb v tom 1. kole se mohlo zúčastnit zhruba 45 milionů voličů. A volební účast byla vysoká. Pokud bylo kandidátů nad 10 (což byl ten případ), s každým dalším kandidátem hned mimo špičkové tři čtyři kandidáty se pochopitelně signalizovalo mj. velké rozptýlení preferencí pro voliče, nejen na osobnosti, ale zvláště v artikulaci volebních témat. A pro špičkové kandidáty vzájemně se takto prezentovalo další riziko, že může chybět málo k vlastnímu postupu do rozhodujícího 2. kola. Pro případnou analýzu možných předpovědí výsledků hned těchto voleb bylo žádoucí brát závažně v úvahu sociální situaci ve státě a co by z toho mohlo plynout pro nálady voličstva. Pokud bychom vyšli jen z údajů z konce roku 2016, pak meziročně se ve Francii zvýšil počet nezaměstnaných o 2,6 %, a potom celkově na 3,6 milionů lidí. Mezi mladými má být až 20 % bez pracovního poměru! To ovšem byla a je nejen „voda na volební mlýn“. Takto především jako by nejen pro tu prezidentskou volbu neměla žádoucí vizitku Socialistická strana, která má od posledních voleb obsazená místa jak prezidenta republiky, tak vlády v zemi. (Opět si připomeňme, že prezident Hollande neobstál jako kandidát pro druhé funkční období ani ve vlastní straně. A že kandidát socialistů v 1. kole prezidentské volby Hamon dopadl jako reprezentant tradičně silné politické strany nesrovnatelně hůř než konkurenční kandidát republikánů, Fillon, i když ten měl navíc na krku problém s osobně nevyvráceným a nezákonným obohacováním vlastní rodiny ze státních prostředků; Hamon získal pouze 6,3 % hlasů, zatímco Fillon 19,9 %.)

Pokud bylo 1.kolo prezidentské volby takto motivačně roztříštěné, neznamená to automaticky, že mohou stačit případná doporučení neuspěvších kandidátů z 1. kola k účinnému rozložení voličských hlasů pro 2. kolo. Pokud totiž v 1. kole k postupu do 2. kola stačilo získat 7,5 milionu voličů, při těch teoretických 45 milionech, které jsou v obou kolech k dispozici, to znamená, že ani dvojnásobný počet voličských hlasů (tj. 15 milionů!) nemusí se ještě stát dostatečným počtem k celkovému vítězství v těch volbách! Copak lze automaticky očekávat, že zrovna tolik – tak stěží představitelný velký počet – bude rovněž vykázáno v absencích?!

Samozřejmě že nejeden volič z 1. kola, jehož kandidát neuspěl, bude „poněkud“ z toho otráven a nemusí mít další zájem na hledání doprovodně „jak-takž“ ještě nějak uspokojujícího kandidáta pro rozhodující „kolo“. Ve 2. kole pravděpodobně bude větší voličská absence než v 1. kole. Naprotitomu lze ovšem očekávat mnohem masivnější kampaň obou stávajících kandidátů mezi původními voliči jiných směrů zájmu. Marine Le Penová např. dočasně se zbavila kontaktů se svou stranou („Národní fronta“), aby se takto pokusila dát okatě najevo, že chce být prezidentkou „všech Francouzů“ (a tedy i těch jaksi „zapomenutých“, „les oubliés“). A Emmanuel Macron bude pochopitelně rovněž mít zájem o nemálo dalších potenciálních voličů, pokud si chce udržet naději na celkové vítězství v těch volbách, i když zatím jako kdyby svou poměrně nedávnou minulostí patřil pouze mezi socialisty, kteří jsou poslední dobou tak nepopulární (ovšem, zaštítil se před rokem zcela novým politickým uskupením, stranou „Pochodem vchod!“, „En marche!“).

Přitom M. Le Penová jako kdyby prezentovala především „populismus“. A E. Macron jako kdyby měl a mohl být především představitelem „liberalismu“, který by tomu „populismu“ čelil… I když osobní zázemí obou cílových kandidátů na prezidenta Francie je jistým způsobem jak širší, tak méně politicky průhledné, než se běžně vykazuje. Vždyť pí. Le Penová odkazuje třeba taky na nutnost lepších vztahů s Ruskem (s prezidentem Putinem!) a p. Macron byl rovněž bankéřem a je nepředstavitelně pro uvažovanou funkci mladý (má 39 let). A to má navíc vítězný příští prezident Francie před sebou ještě parlamentní volby, které teprve „doladí“ to, jak bude vypadat příští politika Francie. Takže to případné drama má dvě „jednání“. I když hned to první bude „osudově závažné“! (Asi si dovolím ještě jednu úvahu na toto citlivé téma.)

0
Vytisknout
2775

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2017