Sbor deprivovaných samoživitelek
4. 5. 2017 / Lucie Součková
Princ na bílém koni nás nepotkal. Staly jsme se přítěží světa úspěchu, protože náš jediný úspěch byl náš neúspěch (a několik porodů). Radou z nejvyšších kruhů – ať si najdou jiného chlapa. - se nic moc nevyřešilo. Rada jako od královny, které prozradili, že poddaní nemají chléb – oni nemají chléb, tak proč nejí koláče? Ta dokonalá naivita, to naprosté odloučení od problémů společnosti.
Princ na bílém koni nás nepotkal. Ve světě mužů je občas problém dosáhnout určité míry zodpovědnosti. Jejich předchozí výchova tomu nechtěla. V pětadvaceti nebudují svět, ale snaží se stále dokola překonávat algoritmy v počítačové hře a tím přeprat gigantického hada. Třeba hada. Ale jsou i horší nepřátelé mužů. V počítačových hrách. Nikde jinde.
Princ na bílém koni byl zabit dětinskostí. Nikoliv hravostí, která u mužů vede k touze tvořit, budovat. Dnešní muž zdětinštěl. Zchudl duchem. Zabil ducha bezduchostí. Postaral se, za vydatné spolupráce společnosti, o vlastní kremační proces, kde není popela, není tam ani kouře. Jen spermatická stopa vinoucí se po joysticku či joypadu.
Vedle počítačových hrátek narazil chrabrý zárodek prince na bílém hříběti i na všeprostupující pornoprůmysl, který sebral mužům ze rtů verše, nahradil je vulgaritou, sebral jim z rukou květiny, nahradil je dildy, sebral jim schopnost milovat a nahradil jej šukáním (promiňte ten výraz, ale jak mám jinak vyjádřit tu obhroublou zvířecí animálnost muže, který se po převýchově pornem domáhá už jen analního styku, protože je to prostě vzrušující, pro něho vzrušující).
Muž chce, aby žena otevřela ústí svého lůna. Když otevře ústa, k něčemu jinému, než k polykání jeho semene, je obtížná, obtěžující a pryč od ní. Krotit hady do nekonečna metastázujících počítačových her, a porno hereček, které nemluví, jen poslušně nastavují to, co musí.
Jak nazvat degradující roli ženy ve vztahu s takovým spratečkem? Chybou matrixu? Nebo chybou ženy?
Proč si žena, ta hloupá, našla právě takového?
Našla. I žena je plná hormonů. A touží. A pro touhu občas nevidí. Jako my všichni, když odmítáme vidět, že rozmnožovací pud se nám elegantně skryl za slovo láska. Jak směšné slovo. Jak ubohé slovo. Mrtvé slovo.
A pak žena, obtěžkána spratky a nedostatkem pochopení, natahuje ruku. Zpočátku třeba proto, že chce sama, sama něco pro společnost udělat. Nechce být přítěží. Ale nandá se jí na chrbát, jako kurvě, která si za vše může sama. Proč tedy litovat mrzáka co mu vlak ujel nohy? Vždyť si za to blbec může sám, hoďte ho do kanálu. Ukamenujte ho, kripla. Je tu k neužitku. Jen na přítěž. Natahuje ruce, protože chce. On chce. Bastard. Prostě ho zahrabeme vlastními mindráky, nedostatky, protože potřebujeme spěchat, budovat kariéru, ukrýt tu svojí ušmudlanou a dehet vykašlávající zrůdu, které říkáme duše.
Nebo jen nadáváme každému, kdo se nachomýtne. Snad národní sport.
Buďte milosrdní. I z černého srdce může vyjít milost.
Spratek se mi vykvílel z odpoledního spánku. Jdu jej poučovat o světě. Jdu mu ukázat, co je to svět, co je to lidské soužití. I on může být příštím prezidentem. A půjde do úřadu s výbavou ode mě. Nic pěkného si o lidech tedy myslet nebude.
Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Diskuse