Oč zřejmě běží nejen ve Francii zrovna tuto neděli

5. 5. 2017 / Miloš Dokulil

Chci teď navázat na nejeden svůj předchozí příspěvek do BL k danému tématu. (To jsem se naposledy – málem jen „řečnickou otázkou“ – ptal, zda budou teď ve Francii voliči rozhodovat o tom, zda se Francie vydá „populistickou“ či „liberální“ cestou.)

Mj.:

Různá výchozí očekávání před 2. kolem voleb ve Francii (a)

Různá další výchozí očekávání před 2. kolem voleb ve Francii (b)

Různá další ne tak zjevná očekávání (c)

Francie řeší, zda liberalismus, anebo populismus

Některé údaje je zřejmě nutné mít nejen na očích při zvažování této problematiky stále. Hned třeba, když si míníme vybavit, jak to běžně vypadá v současnosti s politikou, můžeme konstatovat, že v současnosti se občané i vyspělých států běžně členstvím v politických stranách příliš nehonosí. Na druhé straně ani politické strany energicky nebojují o možné své příští členy. I když inzerují své čelné představitele, kde jen mohou.

Jako kdyby mohlo a mělo propagačně stačit především poukazovat na své vlastní mluvčí jako reprezentanty jistého typu politiky, která se zřejmě nemusí nikterak vracet k dřívějším „běžným“ (a takto tradičně zcela nezbytným) zvyklostem; tj. k zakládání třeba místních, okresních a krajských organizací, k pořádání pravidelných schůzí členstva a rozmanitých aktivů k aktuálně nažhaveným tématům apod. (všechno něco stojí, nejen příslovečný „každý špás“). Na druhé straně bychom neměli rovněž ztrácet se zřetele – nejen „diskutabilní“ – fakt, že samo potenciální občanstvo jako případné voličstvo bývá vnímáno jako řadou médií pravidelně s naléhavou adresností oslovované; od spousty tiskovin přes rozhlasové vlny (jedním uchem tam, a druhým ven?) až po velmi intenzivně kdekomu až málem do postele sloužící televizi. Takže informace tu jsou. Jen aby se přitom nezapomnělo na „naše“ jedinečné postoje v každé závažné věci. I když se může automaticky zdát, že kdo už se nějak jako politický subjekt včas a šťastně již dříve neuchytil, jen obtížně publikum v té dnešní tlačenici o prebendy zaujme.

A pak je tu ještě jeden – a ne zrovna zanedbatelný – fenomén. Je to ta pro nás průměrné lidi běžně statisticky podprůměrná inteligence, včetně s tím souvisejícího politického rozhledu. I když bychom měli být stále zpětně vděčni za to, že „již za Marie Terezie“ došlo konečně k tomu, že do základních škol měli chodit konečně všichni. Také v těch zrovna probíhajících francouzských prezidentských volbách se kupodivu ukázalo (zdroje: Ipsos, fr. ministerstvo vnitra; viz mj. The Economist, z 29. 4. 2017, tab. na str. 19), že voličů s nižším a středním vzděláním nejvíce na sebe soustředila již v 1. kole M. Le Pennová; a naprotitomu ve skupinách voličů se vzděláním vyšším než středním nejvyšším počtem sympatizantů se honosil E. Macron. Jenže to teď jsme komentovali ty poměry v procentech; nikoli v absolutních číslech. Jako by nepřevažovali v absolutních číslech v obyvatelstvu lidé s nižším vzděláním! A pokud tu není adekvátní rozhled po zrovna sledované tématice, při menším rozhledu až příliš často může být předpokládané řešení k dispozici již „včera“, a to nějaké radikální, ne-li „od plotu k plotu“; v každém skoro případě dramaticky odlišné od stávajících poměrů, které jsou běžně vnímány nevlídně. Zvláště když tu navíc zrovna francouzské hospodářství vykazuje tak vysoké procento nezaměstnaných, zvláště mezi mládeží. Takže pí. Le Pennová by mohla mít do 2. kola výhodu především ve venkovských oblastech a na řadě předměstí velkých měst; jen ty lidi přesvědčit o tom, aby do těch voleb „šli“. Le Pennová se také stále ohání tím, že mluví jakoby „jménem lidu“. Také dočasně přestala jakoby být činná ve své straně, aby naznačila, že chce být prezidentkou všech Francouzů. Což má také znamenat, že Francie bude opět „svou“, pokud se vyváže z EU a také, když se odvrátí od eura zpět k franku. Pan Macron prý údajně nemůže rozumět Francouzům jako někdo, kdo je tak zjevně proevropský.

K Emmanuelovi Macronovi především hned dodejme, že v 1. kole těch voleb zvítězil s nejnižším zatím počtem přívrženců od roku 2002; i když přitom zvítězil ve velkých městech (v Paříži 35 %; ve srovnání s Le Pennovou tamtéž jen 5 %) a měl slušnou podporu ve všech věkových kategoriích voličstva. Přitom zabodoval u voličů s vyšším vzděláním a s vyššími příjmy. Samozřejmě E. Macron jako politik by byl zároveň zárukou toho, že by zmírnil nedávno nastolenou nervozitu po EU v souvislosti s Brexitem, protože by zřejmě rovněž posílil globálně pojaté tržní vazby a též transatlantické politické vztahy. Asi by se za Macronova prezidentství rovněž otupily některé krajně pravicové a krajně levicové proudy ve veřejném mínění ve Francii. I když okamžitě by nový hospodářský rozmach určitě nenastal.

A teď tu mám hned v souvislosti s Emmanuelem Macronem ještě jeden námět, nemálo intimní, a mnou – bohužel – výchozím způsobem v jedné z mých nedávných statí k té prezidentské atmosféře mylně prezentovaný (i když jsem to dále nerozváděl). Sám nechápu, že jsem se po těch anglicky tlumočených údajích hned dál nepídil po originálních zdrojích, abych to mohl případně uvést na pravou a zcela jinak střízlivou, ne-li zároveň překvapující míru. Zkrátka a dobře:

Ta mnou teď podruhé zmiňovaná Brigitte Trogneux nebyla žádnou další a teprve potenciální „první dámou“, ale případnou první dámou od samého počátku! Jen to příjmení automaticky přepsat na „Macron“. — Především celý ten Macronův soukromý milostný příběh začal prý již v rámci lycea, když ho pí. Brigitte Trogneux(ová) učila literatuře. Tehdy pí. Brigitte byla vdána a z tohoto manželství vykročily do života také tři děti. Posléze roku 2007 E. Macron mohl pojmout B. Trogneux za manželku, když jejich vzájemný důvěrný vztah snad měl začít již 10 let předtím (a schvalovala to i Macronova babička). Ačkoliv je tato dáma o 24 let starší než její manžel, toto manželství trvá nyní již „v pohodě“ 10 let. Internet k tomu dodává, že pí. Brigitte má stále „všech pět pé“, jedinečný půvab, počínající štíhlou postavou a jedinečně tvarovanými lýtky a zrovna tak přitažlivým pohledem, jakým zároveň tak kouzelně slyne…

Takže? Nikdy předem nevíte, kolik lidí se nakonec rozhodne k volbám aktivně se dostavit. Protože také tento faktor může zamíchat s možnými předpověďmi. I když většina stále počítá s tím, že vítězem těch voleb bude právě Macron. Pokud by jím byl, měla by Francie hned zároveň elegantní a sympatickou první dámu. Po tom jsem hned přiměřeně nepátral. Ještě jednou se čtenářům BL omlouvám. (Co čert nechtěl, viďte?)

0
Vytisknout
2980

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2017