Hlad v Africkém rohu není způsoben změnou klimatu

15. 3. 2017


Hladovějící děti, rozkládající se mrtvoly a spálená krajina. Sedmnácti milionům lidí hrozí hlad. V části východní Afriky jde o dobře známý obrázek - a je to krize způsobená člověkem, píše Ludger Schadomsky.


Když agentury OSN vyzývají k pomoci pro Džibuti, Eritreu, Etiopii, Keňu, Jižní Súdán, Somálsko a Ugandu, nemůžete si nevšimnout, že tytéž země jsou ovládány zkorumpovanými a cynickými politiky, kteří se sotva starají o demokracii. Válcují lidská práva a vyvolávají etnické a náboženské konflikty, aby se udrželi u moci.

Somálsko? Už dávno je nelze označit za stát a umisťuje se na dně světových žebříčků korupce. Jižní Súdán? Má zásoby ropy, ale místo aby exportoval, vyhání miliony civilistů z domovů v orgii etnického násilí. Malá Eritrea? Kde kdysi byla naděje je nyní Severní Korea Severní Afriky, hermeticky uzavřená a ovládaná klikou, která má prsty v pašování lidí do Evropy.

Žádná země neilustruje vazbu mezi špatným vládnutím a hladověním jasněji než Etiopie. Strategicky umístěná země v Africkém rohu je z velmi dobrých důvodů rodnou zemí kávy. Dvě období dešťů a Modrý Nil by měly zajistit rekordní úrodu pro druhou nejlidnatější africkou zemi. Ale to se neděje. Místo toho země od 70. let čelí hladu a vlně odcházejících uprchlíků. Pokud 85 milionů lidí žije ze země a autoritářský režim zakáže vlastnictví půdy a rozděluje osivo jen členům vládnoucí strany, výsledkem může být jen začarovaný kruh chudoby a hladu. To samozřejmě nebrání německé vládě zajišťovat Etiopii velkorysý přísun pomoci.

Nikdo nepochybuje, že existuje řada vnějších faktorů, které zhoršují špatnou potravinovou bezpečnost v Africkém rohu. Změna klimatu a degradace kdysi úrodné půdy vyvolávají více sporů kvůli pastvě a vodním zdrojům. Exodus pastevců a zemědělců z venkovských oblastí způsobuje přelidnění měst. Teror šířený islamistickými bojovníky za dobu kamennou, jako je somálský Aš-Šabab, brání zemědělcům v obdělávání půdy. Ale všechny tyto faktory, zejména v případě dobře koordinované pomoci ze zahraničí, lze dostat pod kontrolu, pokud by moc byla v rukou odpovědných politiků. Jenže v dnešní Africe lze takové spočítat na prstech jedné ruky.

To je ovšem nepříjemná pravda a německá vláda by udělala dobře, kdyby se k ní postavila čelem. Ministr rozvoje Gerd Müller se právě snaží získat podporu pro "Marshallův plán v Africe" - ambiciózní, ale špatně definovaný program rozvoje a obnovy pro tento kontinent. Rozdíl mezi původním Marshallovým plánem a tímto návrhem spočívá v tom, že příjemci v roce 1948 byli po kalamitě 2. světové války opravdu odhodláni postavit se opět na nohy.

Myšlenky za německým Marshallovým plánem nejsou úplně nové. Jde o to přesvědčit mladé Afričany, aby zůstali ve svých domovských zemích tím, že pro ně vytvoříte pracovní místa. Nejde tedy o skutečný program obnovy, ale o pokus udržet přistěhovalce mimo Evropu.

Ale když vlády na světovém Severu podepisují pochybné dohody (eufemisticky označované jako "migrační partnerství") s darebáckými státy jako Etiopie, Eritrea, Somálsko a Súdán, aby aby kontrolovaly přísun migrantů, tak tím nepřímo vyvolávají další hladomor. Zpráva pro vlády v Addis Abebě, Asmaře a Mogadišu zní, že korupce a porušování lidských práv se vyplácejí.

Současný hladomor tak jako ty předchozí odezní. Mašinérie mezinárodní pomoci, dobře zavedeného průmyslu v řádu miliard dolarů, už je v akci. Vznikly dočasné kliniky pro podvyživené děti a jsou rozdávány vysoce výživné sušenky. Ale během pár let vznikne další hladová krize. A místní lidé, domácí zvířata a půda budou mít stále méně času vzpamatovat se, protože cykly se zkracují.

V oběhu je mýtus, který tvrdí, že hlad v Africe je klimatický fenomén. Je to skutečně mýtus, nic jiného. Hlad, zejména v Africkém rohu, je vytvořen člověkem. Je dílem politiků a elit. Politici světového Severu by na to měli patřičně reagovat.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2345

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2017