Aylan Kurdi: Smrt malého chlapečka nám ukázala, jak řešit tuto uprchlickou krizi

5. 9. 2015

To, co jsme se o sobě tento týden dověděli, bylo něco, co jsme už o sobě věděli, píše Jonathan Freedland. Objevili jsme prostou lidskou slabost: Že nedokážeme pochopit abstraktní problém, nebo i konkrétní problém, pokud jde o obrovské počty lidí. Dokážeme to pochopit pouze skrze jednotlivý osud. Znovu se tím dokázalo staré Stalinovo rčení, že smrt milionů lidí je statistika, jediná smrt je tragédie.

Poučení jsme dostali od tichého batolete, vyplaveného na pobřeží, obličejem k zemi. Aylan Kurdi nám neodhalil žádnou novou hrůzu. Lidé, kteří zoufale usilují o získání útočiště v Evropě, přicházejí o život utopením v moři už dlouhé měsíce. Civilisté v Sýřii, včetně dětí, umírají po statisících už déle než čtyři roky. Takže nemůžeme předstírat, že to nevíme. Ale, zdá se, jaksi jsme potřebovali vidět ty botičky a nožičky, abychom to celé pochopili, aby se nám to dostalo do hlavy a do srdce..

Výsledkem bylo kolektivní rozhodnutí se polepšit, ryčný požadavek, že se něco musí udělat. Hovoří se o vládách a o kvótách a o změně strategie, včetně určité změny postoje Davida Camerona. Viděl, jak fotografie změnila náladu veřejnosti, takže jeho postoj nyní vypadá jako nezájem o osud uprchlíků - a tak oznámil, že Británie přijme uprchlíků víc. Už nemluvil o jejich "hejnech".

Ale to není celé. Není to celé o tom, co mohou udělat vlády anebo "Evropa". Vznikla paralelní diskuse, která začíná od obyčejných lidí, začíná u lidí v rodině, v domácnosti, ve městě. Možná že měřítko, které je malé a lidské, nám nabízí nejlepší možnost, jak krizi vyřešit.

Podívejte se, jak obrovský vliv měl apel islandské spisovatelky Bryndis Bjorgvinsdottir. Nenapsala jen dopis ministru sociálních věcí své země, v němž požadovala změnu politické strategie. Naléhala, aby její občané na Islandu řekli své vládě, že jsou připraveni otevřít své dveře uprchlíkům, ať vláda otevře hranice. Prostřednictvím Facebooku nalezla 11 000 lidí ochotných ubytovat Syřany, kteří utíkají, aby zachránili svůj život.

V Británii, s menší publicitou, se děje nyní něco podobného. Několik komunálních úřadů přimělo občanské hnutí Citizens UK, aby sdělily ústřední londýnské vládě, že jsou ochotny ubytovat ve svém městě či vesnici, řekněme, 50 uprchlíků. Připojují se k tomu každodenně další a další komunální úřady. Nemají problém s financemi, protože existují programy, které to uhradí, a zejména pro lidi ze Sýrie existuje finanční pomoc od OSN a Evropské unie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3058

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2015