New York Times:

Zacházení s imigranty připomíná temnou minulost Evropy

5. 9. 2015

V Budapešti se staly stovky imigrantů obklopených ozbrojenými policisty obětí triku. Nastoupili na vlak, který sliboval příslib svobody, ale ten je odvezl do "přijímacího" střediska. V České republice policie donutila více než 200 imigrantů opustit vlak a napsala na jejich paže identifikační čísla nesmytelným fixem. Přestala to dělat teprve, když někdo poukázal na to že se to hodně podobá tetování, jímž nacisté identifikovali vězně v koncentračních táborech.

Ploty z žiletkového drátu stoupají podél státních hranic v Řecku, v Bulharsku, v Maďarsku a ve Francii. Mnoho politických představitelů přikládá do kotle pod rostoucí nacionalismus líčením imigrantů jako nebezpečných cizinců, jejichž cizácká kultura a muslimské náboženství by mohly převálcovat milované tradiční způsoby života.

"Bylo to děsivé, když jsem viděl ty záběry, jak policie píše čísla na lidské paže," řekl Robert Frolich, hlavní rabín v Maďarsku. "Připomnělo mi to Osvětim. A pak naložit lidi na vlak obklopený ozbrojenými strážemi a odvézt je do tábora? Samozřejmě, že to jsou ozvěny holocaustu."

Evropané čelí snad nejhorší humanitární krizi od ukončení druhé světové války, avšak mnozí jsou, jak se zdá, slepí vůči obrazům, které připomínají nejtemnější dobu v jejich historii.

Imigrantská krize není genocida. Otázkou na evropském kontinentu je jak zaregistrovat, ubytovat, přijmout nebo repatriovat statisíce imigrantů a uprchlíků. Je to obrovský logistický úkol. Avšak od doby, kdy nacistické Německo zatýkalo židy, nepřicházelo z Evropy tolik záběrů a fotografií, na nichž jsou lidé zamčeni ve vlacích, nemluvňata jsou předávána nad ostnatým drátem a muži ve vojenském vybavení řídí velké davy ucouraných mužů, žen a dětí.

Zároveň tyto záběry zřejmě odhalují hlubší pravdu o Evropě a o její nepřipravenosti na krizi, která vzniká už tak dlouho: Zatímco Evropa chválí hodnoty lidských práv a humanismu, v mnoha svých částech odmítá imigraci a rozrůzněnost.

"Musejí být úplně nevědomí, protože lidé, kteří mají aspoň trochu historické paměti, by to nikdy nemohli udělat," říká Kenneth Roth, výkonný ředitel organizace Human Rights Watch. "Je to opravdu neuvěřitelné. Ty záběry z vlaků opravdu připomínají noční můry holocaustu."

Rabína Frolicha zejména šokovaly lži, jimiž byli uprchlíci zmanipulováni.

"Řekli jim, že vlak jede do Rakouska, a pak je namísto toho odvezli do tábora," řekl rabín. "Nemyslím, že policie dostala od vlády instrukce, aby to tak udělala, ale je to velmi podobné tomu, co se stalo židům ve čtyřicátých letech."

Jan Munk, předseda Židovské komunity v Praze, byl ve své interpretaci této epizody velkomyslný:

"Chápu důvody, proč policie imigranty označovala čísly," řekl. "Je pod tlakem a ve stresu a prostě si neuvědomila ty konotace, které to mělo. Bylo to samozřejmě nechutné a připomnělo mi to čísla z Osvětimi, ale vím, že to neudělali schválně."

Avšak pro jiné, už ta skutečnost, že to neudělali schválně, je ještě děsivější. Dokazuje to totiž hlubokou historickou nevědomost na mnoha místech, kde holocaust způsobil nejhorší katastrofu.

"Je možné, že to nevěděli, ale necitlivost a neznalost obrazů, které jejich akce vyvolala, je ohromující: zvedá se mi z toho žaludek," řekl Jonathan Greenblatt, národní ředitel Anti-Defamation League v New Yorku.

Ne že by byl holocaust zapomenut nebo ignorován. Téměř ve všech velkých městech na evropském kontinentě stojí pomníky. Ještě letos v létě podepsal rumunský prezident zákon, podle něhož je trestným činem popírat holocaust či užívat fašistických symbolů.

Jedním z nejuctívanějších památníků v Budapešti je řada bot umístěných na břehu Dunaje. Odkazuje na masakr z druhé světové války, kdy fašisti donutili židy, aby si zuli boty a zastřelili je, nechali jejich mrtvoly padnout do řeky.

"A tento památník, kolem něhož nemůžete projít, aniž byste se zastavili a o té věci uvažovali, tento krásný památník je v témže městě, kde dochází k mnoha těm jiným věcem," říká Babar Baloch, regionální mluvčí Úřadu OSN pro uprchlíky. "Je to neuvěřitelné."

Historickým paralelám někdy nelze uniknout.

Imigranty přeplněné nádraží v Szegedu, v městě na jihu Maďarska nedaleko hranice se Srbskem, má mnoho desetiletí starý pomník obětem druhé světové války. Pomník je série železničních vozů, z jejichž oken tyčí prosící a bezmocné ruce.

V Budapešti, na nádraží Keleti, jehož okolí se proměnilo ve špinavý imigrantský tábor, první vlak, který přijel odvézt ve čtvrtek zoufalé migranty - údajně na rakouskou hranici, avšak ve skutečnosti do detenčního střediska, přivezla na nádraží lokomotiva s nápisem "1989 - Evropa bez hranic!"

A bude to zřejmě ještě horší.

V pátek schválil maďarský parlament první polovinu revidovaných zákonů o uprchlících. V jejich rámci mají mimo jiné vzniknout takzvané tranzitní zóny u srbské hranice. Nově příchozí imigranti budou zadržováni v těchto zónách, které musejí být do vzdálenosti 60 metrů od hranice, až do doby, kdy jejich případy budou rozhodnuty, a to během osmí dnů a tři další dny jsou vyhrazeny možnému odvolání.

Pokud bude zjištěno, že imigranti už prošli cestou do Maďarska zemí, kterou Maďarsko bude považovat za "bezpečnou", což téměř určitě prošli, budou podle zákona do ní zpět deportováni.

Avšak vzhledem k tomu, že denně přichází asi 3000 imigrantů, do deseti dnů bude v táborech až 30 000 lidí.

"Nemůžu je nazvat jinak než koncentrační tábory," říká Gábor Gyulai, koordinátor uprchlického programu pro Helsinský výbor pro lidská práva v Budapešti. "Ti uprchlíci přijdou za otřesných podmínek a vy je dáte do koncentračního tábora?"

Příští týden maďarský parlament schválí další sérii protiimigrantských zákonů. Poskytne větší pravomoci policii a armádě. Ty budou mít právo prohledávat soukromé domy a byty a hledat imigranty, kteří se tam mohou skrývat.

Pro mnoho obhájců imigrantů je na této historické amnézii nepochopitelné, že země, které se chovají nejtvrdším způsobem vůči uprchlíkům, patří k těm, které nejvíce trpěly za druhé světové války a po válce z nich uniklo největší množství uprchlíků.

"V Evropě jsme měli prospěch z humanitární pomoci a z přijímání uprchlíků po katastrofě druhé světové války," řekl Roth. "Je tomu, jako by existovala tak krátká paměť, že Evropa, která je nyní zdravá a úspěšná, má závazek vůči jiným lidem v nouzi."

Gyulai poukázal na to, že první velkou operaci, kterou Úřad OSN pro uprchlíky po svém založení podnikl, bylo řešení útěku 200 000 uprchlíků z Maďarska poté, co Sovětský svaz r. 1956 rozdrtil tamější povstání.

"Je obtížné pochopit, jak je možné, že lidé tak rychle ztratili své povědomí o historii," říká Andrew Stroehlein, evropský mediální ředitel Human Rights Watch. "Všichni říkáme, že jsme se z historie poučili, avšak odmítat tyto zoufalé lidi, kteří prchají z děsivé situace, naznačuje, že jsme se nepoučili vůbec."

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3972

Diskuse

Obsah vydání | 7. 9. 2015