Channel Four News:

Drásající obrazy mrtvých uprchlíků a neuvěřitelná vstřícnost v Německu

3. 9. 2015

Matt Frei: Stále přicházejí a stále umírají ve snaze se sem dostat. Staří a tak mladí. A Německo zdůrazňuje, že Británie bude muset udělat víc

CHANNEL FOUR NEWS - titulky

Matt Frei z Berlína: Dobrý večer od Braniborské brány v Berlíně. Ta fotografie je zdrcující. Tělíčko chlapečka, s nímž si jemně pohrávají vlny na pláži v Turecku, které pak z pláže odnese policista. Je to další symbol, který zesiluje tlak na Evropu, aby udělala víc. Německo je připraveno ubytovat jedno procento celého svého veškerého obyvatelstva, asi 800 000 lidí. Možná další miliony se z oblouku konfliktu, táhnoucího se od Libye až po Sýrii, vydají na cestu. Angela Merkelová se vyjádřila, že je to největší úkol Evropy od pádu Berlínské zdi. K němuž došlo v tomto městě více než před čtvrt stoletím. Avšak vysoký činitel její strany také ostře kritizoval Británii, že nedělá, co je její povinností. David Cameron odpověděl drsně: Udělali jsme pro syrské uprchlíky už dost.

Cameron: Nejdůležitější je přinést mír a stabilitu do té části světa. Nemyslím si, že je řešením přijímat další a další uprchlíky.

Matt Frei: Vysíláme dnes večer živě z Berlína a z Maďarska, kde tisícům uprchlíků a migrantůl bylo zabráněno nastoupit do vlaků do severní Evropy.

(...)



Matt Frei: Válka slov v Evropě ohledně tisíců lidí, kteří cestují přes hranice kontinentu, se každým dnem zhoršuje, zatímco záběry lidí jsou stále více otřesné.

Záběr chlapečka, který se utopil na pobřeží v Turecku, symbolizuje selhání tuto tragedii zastavit, přestože se politické diskuse stávají vzrušenějšími. Stefan Mayer, mluvčí vládnoucí německé CDU pro otázky vnitra, nejenže kritizoval britského premiéra Camerona za jeho "výlučnost, snahu stát mimo klub", co se týče imigrantů a zejména uprchlíků. Varoval také, že by to mohlo ohrozit Cameronovy snahy znovu vyjednat smlouvu své země s Evropskou unií.

Uprchlická krize má mnoho neuralgických bodů. Mění se každým týdnem, stejně jako rozsah tohoto dramatu. Dnes je nejvíce znepokojující situace v maďarském hlavním městě Budapešti, kde úřady uzavřely hlavní železniční stanici a vyvolaly tak humanitární zácpu. Naše mezinárodní editorka Lindsey Hilsum tam je.

Lindsey Hilsum: Matte, před několika týdny tu bylo několik stovek uprchlíků a jeden televizní štáb, to jsme byli my. Teď jsou tu tisíce uprchlíků, za námi, jak vidíte, stojí policie, a desítky televizních štábů. Protože toto místo, nádraží Keleti v Budapešti, se stalo symbolem selhání Evropy, která neřeší tuto krizi. A dnes přišel další symbol, o němž jste se zmínil. Záběr, který mnozí diváci shledají znepokojujícím. Záběr chlapečka, batolete, který se utopil v moři cestou z Turecka do Řecka. Zjevně ho rodiče milovali, kteří doufali, že ho přivedou k lepšímu životu a zachrání ho před smrtí, protože velmi pravděpodobně pocházel ze Sýrie. Osmdesát procent uprchlíků na této trase je ze Sýrie. A není to jen Sýrie, život je nepředstavitelně těžký i v sousedních zemích, v Libanonu, v Jordánsku a v Turecku. Tito lidé sem přicházejí v důsledku drasticky se zhoršující situace.

Ve středu večer se u nádraží Keleti konaly nové protesty. Uprchlíci a migranti byli frustrováni, bylo jim horko, byli unavení a rozhněvaní. V pondělí jim policie dovolila nastoupit do vlaků do Rakouska, nyní to ale zase bez vysvětlení zastavila. Dostat se až sem bylo hrdinským činem. A dnes se lidé dověděli strašlivou zprávu, viděli děsivé záběry z Turecka, kde většina lidí nastoupila do člunů do Evropy. Moře na turecké pláži vyplavilo několik mrtvol. v Bodrumu, kde mnoho lidí nastupuje na čluny každý den. 12 lidí, včetně dětí, se utopilo, když se jejich člun potopil. Hrůza ze Středozemí, opakovaná zde v Egejském moři. Rodiny přišly zjišťovat, zda jsou mezi mrtvými jejich příbuzní. Usilovali o bezpečí a nalezli jen smrt.

Jiní dnes ve velkých počtech nastupovali na přívozní lodě. Cestovali na řecký ostrov Lesbos a do Pireusu na pevnině. Budou pokračovat dál do Makedonie a do Srbska, kde srbský ministr zahraničí zdůraznil, že se tam nesetkají s žádnými překážkami.

Ivica Dačić, srbský ministr zahraničí: Vzhledem k tomu, že neexistují jednotná azylová pravidla EU, každá země ten problém řeší jinak. My žádný plot stavět nebudeme. My tento problém vyřešit nemůžeme. Nejsme světová mocnost a máme spoustu hospodářských problémů. Budeme projevovat solidaritu, ale žádáme také Evropskou unii, aby jasně definovala, jaká je její politická strategie, co se týče migrantů.

Lindsey Hilsum: Přesně opačnou politiku provádí další země, Maďarsko. Maďaři rychle dokončují svůj pohraniční plot. Je to jedním z důvodů, proč uprchlíci přicházejí teď, protože se snaží projít, než to bude nemožné.

Nádraží Keleti je blokováno. Dokud bude maďarská vláda bránit lidem, aby cestovali na sever vlakem, buď budou riskovat pašeráky na silnici, anebo budou nuceni zůstat tady. V nadcházejících několika dnech přijedou tisíce dalších uprchlíků. Je obtížné si představit, jak Maďarsko může tuto strategii dál udržovat bez použití síly.

Ve čtvrtek bude maďarský premiér Viktor Orbán jednat v Bruselu se šéfem Evropské unie. Bude tam zřejmě říkat, že Maďarsko, na rozdíl od všech ostatních zemí, se snaží zabezpečit evropské hranice. Že se Maďarsko snaží vytvořit zákonný stav a že uprchlíky zpracuje a rozhodne, kteří z nich jsou skuteční uprchlíci a kdo jsou ekonomičtí migranti a musejí být posláni zpět. Ale to, co evropští politikové řeknou jemu, bude, že to, co dělá, není konstruktivní. A to, co Maďaři dělají je nejen nelidské, ale mnoho evropských politiků si uvědomuje, že i nebezpečné.



Matt Frei: Drtivá většina uprchlíků samozřejmě přicestovala sem do Německa. Rekordní počet téměř 105 000 lidí sem dorazil minulý měsíc. Německo se připravuje na mnoho dalších uprchlíků a není to poprvé. Německo přijalo více než půl milionu uprchlíků z válek v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech. Mnoho starších Němců, především ze starší generace, je přesvědčeno, že Německo stále ještě má vůči světu humanitární povinnost a dluh po hrůzách druhé světové války. Lidé také uvažují o tom, jak dlouho může velkomyslnost tohoto národa vůči lidem zvnějšku trvat, aniž by proti tomu vznikl odpor.

Avšak v Německu dnes nemají problémy s uprchlíky občané, ale úřady jim nestačí.

V horký den pozdního léta procházka parkem v Moabitu v centrálním Berlíně odhaluje něco neočekávaného. Nejprve si můžete myslet, že skupinky lidí tady ve stínu na trávě dělají piknik. Pak si ale všimnete jejich zavazadel. A dětí. A jejich zoufalství. A otupující únavu obyčejných rodin, pro něž se stalo normálním to nenormální. Většina lidí tady jsou syrští uprchlíci. Naposledy spali ve své vlastní posteli tak před rokem. Možná před dvěma lety. Ale pro tuto chvíli je toto konec jejich odyseey ze Sýrie. Přes Turecko, Řecko, Bulharsko, Maďarsko a Rakousko až do země v Evropě, která je ochotnější je přijmout než jakákoliv jiná.

Syřané tady mají přednost. V podstatě mají zaručený azyl. Ale jestliže jste z Gazy a čekáte na své dokumenty osm dní, začnete být trochu nervozní. Jako Mohammed.

Mohammed: Tohle bude pravděpodobně moje nová země. Můj nový domov.

Matt Frei: Nejste si tím jist?

Mohammed. Nejsem si tím jist.

Matt Frei: A proč jste si vybral Německo a ne Švédsko a ne Británii?

Mohammed: V Německu je spousta příležitostí. Vzdělání je to zadarmo. Mohu dokončit své postgraduální studium. Já jsem už tady dostal stipendium ke studiu, než jsem sem přijel, ale nemohl jsem se dostat ven z Gazy.

Matt Frei: Po traumatu uprchliků přichází uprchlická byrokracie. Úzkostné čekání na oficiální dokumenty, ubytování a mimořádnou finanční pomoc ve výši 7500 Kč měsíčně na rodinu. A pak je tady otázka potravin, péčí dobrovolníků připravující polévky a sendviče. Všechno jsou to dobrovolníci.

Pětiletý Hasan je příkladem dětské odolnosti. Snaží se získat polévku a chleba. Napočtvrté se mu to podaří. A pak toto děcko uprchlické trasy dá svou polévku mamince.

Ke konci dne je rozdělování potravin chaotičtější. Berlínské úřady jsou tak přehlceny počty uprchlíků, že si s tím skoro neporadí. Tak většinu práce dělají dobrovolníci. A je jich hodně.

Anette, druhá zleva, je svobodná matka dvou dětí. V současnosti je nezaměstnaná. A Frank naproti je bankovní manažer v důchodu, s několika jazyky v rukávu.

Frank: Je nudné sedět na kanapi a dívat se na televizi. Tak jsem tady a pomáhám. Dělám to rád. Není to placené, ale jsem spokojen.

Matt Frei: Německo přijímá jedno procento svého obyvatelstva, letos 800 000 lidí jako žadatelů o azyl. To je podstatný počet.

Žena: Je to velký počet, ale když přijde na ty tváře, když ty lidi vidíte, myslím, že máme povinnost aspoň pomoci.

Matt Frei: Jste také motivována německou historií, možná nějakou historickou kolektivní vinou? Tím, co Německo dělalo ostatní Evropě v minulosti?

Žena: Ano, myslím, že ano. Já jsem se narodila v roce 1963, v západním Německu, tak máte pocit viny. Ale nejen pocit viny, chcete udělat něco lepšího.

Matt Frei: A pak další úkol: najít, kde bydlet. Jak přichází noc, provizorní tábor se vyprazdňuje. Utíkáte. Jako uprchlík, pořád někam spěcháte. Od jedné holé nutnosti k další. Rodiny, ženy a děti, jedou autobusy do kasáren a do škol, které byly proměněny v uprchlická střediska. Ale muži většinou zůstávají na ulici. Pokud nenajdou dobrovolnického hostitele, jako je Philipp Buechner a jeho rodina. Jedna ze stovek rodin, které uprchlíky ubytovaly ve svých domovech. Připojili jsme se k nim na snídani. Jejich tříletý syn Oskar. Matka Suzi, těhotná s druhým dítětem. A jejich syrští hosté, Raisa a Abdu, kteří uprchli před Isis.

Buechnerovi nehovoři arabsky ani kurdsky a hosté nemluví anglicky ani německy. Tak je rozhovor u stolu trochu složitý.

Tady máme googlem přeloženou historii rozhovoru u stolu. Objevuje se tu slovo "těhotná", "Schwarz Tee" znamená černý čaj, "Herzlich wilkommen in Deutschand", pěkně vítáme v Německu. Moderní technologie.

Matt Frei: Co byste řekl lidem, kteří říkají, Nechci mít v domě cizince, nevím, co je to za lidi.

Pan Buechner: Řekl bych, podívejte se ještě jednou na Star Wars. Jak říká Joda: "Strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti, nenávist vede k utrpení." Tak přestaňte. Vážně, není se čeho bát.

Matt Frei: Muž s potetovaným krkem by nesouhlasil. "Ti, kdo nemilují Německo, by měli odejít" skanduje. Tohle byla demonstrace, kterou zorganizovala miniaturní NPD. Při posledních federálních volbách získali 0,3 procenta.

"Kdo se dostane do Německa, může tu žít navždy. Žijeme snad v blázinci?"

NPD založila svou nenávist vůči cizincům na boji proti islámskému fanatismu. Jenže to je přesně to, před čím uprchlíci prchají.

Na druhé straně ulice je antifašistická prouprchlická demonstrace. Skandují anglicky, možná pro nás.

Německo je vstřícnější vůči uprchlíkům než jakákoliv jiná země v Evropě. Proto se Angela Merkelová snaží zostudit ostatní Evropu, aby se přidala.

Tato země ví možná víc, než každá jiná, jak nebezpečná je nesnášenlivost a kam by tohle všechno mohlo vést.



0
Vytisknout
2164

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2015