Bodláky Václava Duška

Stáří lehce neklidné

3. 9. 2015 / Václav Dušek

Bůh nemohl nakrmit všechny, proto vymyslel babičky. Vzkaz umístěn ve tvaru srdce, vyroben k zavěšení na viditelném místě v kuchyni. Nic nového pod sluncem, časem prověřeno, matka uživí deset dětí, ratolesti matičku ne; kdo ještě nebyl v Ratibořicích, má nejvyšší čas. Babiček nám ubývá, moudrých vyložený nedostatek - dnešní babka veze kočárek, pokuřuje, sluchátka na uších, muzika jí ve tváři vykouzlí úsměv blba ukovaného v rozkoši.

Staří bývají obíráni všelikou pakáží - seberou jim doma úspory, přizabijí, přepadnou na ulici, zraní. Tresty směšné. Říkal mi známý, že klidně bude dělat vykonavatele tělesných trestů hyen v lidské podobě - zbičovat jim gedele, že se měsíc neposadí. Zavřít, ale nenechat planět, ráno vztyk ve čtyři, odvoz v medvědech na práce kolem tratí, do lesů, makat, mlčet. Kdo nepracuje nejí, kdo nejí, nezlobí, kdo nezlobí už není mezi námi. Svoloč v našich krajinách si je jista, že demokratické výklady práva jim jdou na ruku - ptali se malého synka, prvnáčka, co by chtěl být, odpověděl: Mafián!  

Mezinárodní den seniorů se kvapem blíží, první říjnový den očekávají, nejen babičky, pozornost bližních. Napadlo mě, že hospice, domy charity a důchodců zasluhují více veřejné pozornosti a podpory. Stáří musí být důstojné!  Přesto se přestárlá populace krčí v předražených bytech, čeká na blízké a jejich duchovní podporu; oči plné vtíravých bolestných otázek. Plachtili životem, dostávali režimní rány, přesto vytrvali. Být mladý není zásluhou, jak říkal klasik humoru: Každý mladý vůl, bude jednou starým volem. Nebýt starší generace, holenci, nebyli byste ani vy, nevychovaní spratci, s jedovatýma hubama slovních úletů, znamenajícími leda jepičí prdy. Červí čeládka, nimrové, brouci Hrdopýšci exkrementní se tetelí v hnojišti zapomenutí.

Vidět starého psa, koně, pohled ke smutku... pohled na zmatenou opuštěnou starou bytost ostuda rodiny i společnosti. A mohou mladí pitomci vypouštět moudra o přestárlé společnosti - nebude trvat dlouho a v Česku bude zanedbatelné procento Čechů, i když, kdo může se stoprocentní jistotou tvrdit, že je Čechem? A kdo strůjcem toho všeho - nikdo jiný, než závist, pohodlnost, stupidita a ubohost.

Dokážeme vydolovat ještě deset deka citu? I když necháme plkat brandeburáky o běžencích způsobem nelidským, odporným a ubohým?!

0
Vytisknout
2879

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2015