Povolební sci-fi detektivka

30. 10. 2013 / Stanislav Vozka

Volební kampaň 2013 byla nudná. O to dramatičtější je povolební vývoj, za jehož scénář by se Hollywood nemusel stydět. Už před vyhlášením volebních výsledků jsem předvídal rozštěpení ČSSD (ZDE) pod vlivem Miloše Zemana. V žádném případě jsem ovšem nečekal, že se tak stane stylem reality show dva dny po volbách. Výbuch v ČSSD totiž podle racionální logiky postrádá smysl.

Víme dobře, že cílem stran po volbách není plnit vůli lidu, ba ani být kreativně přítomny při tvorbě nových zákonů. Jejich cílem je (o hnutích nemluvě) už po dvě desetiletí čtyřletá privatizace vládních funkcí. Ve sněmovně peníze nenajdeš, ty cinkají při rozdělování vládních zakázek. A při představě tučných vládních pašalíků se spory vždy schovaly pod pokličku, aby propukly znova až po složení ministerských přísah. Proč tedy teď ta sebevražda ČSSD v přímém přenosu, když do Strakovky je ještě daleko?

Jak jinak, než že si při luštění nové záhady hlavolamu posloužíme římským "Cui bono ?". V prvním plánu se odpověď zdá jistá. Prezident Zeman si po neúspěchu SPOZ našel nového koně a to i s místopředsednickým jezdcem. To by ovšem znamenalo, že vše se upeklo narychlo v povolební noci. Neboť jakkoli byly nevalné výsledky ČSSD předvídatelné, zdálo se do poslední chvíle, že SPOZ se do sněmovny dostane. Příběh o nočním pečení na Hradě je prostě přitažlivý pro spisovatele bajek (mezi něž někteří novináři patří), protože vzbuzuje dojem, že český prezident není z masa a kostí. Nýbrž je pohádková postava v níž se slučují vlastnosti geniálního stratéga, nelítostného mstitele křivd a vládce duchů.

Ne všechny vyjmenované inkarnace na Miloše Zemana pasují. Nadto jsou zde veřejné indicie, že schůzka na Hradě byla plánována již v pátek, tedy v době, kdy se pan Mynář ještě cítil poslancem za Zlínský kraj. Dále: v zájmu dehonestace Bohuslava Sobotky bylo usnesení předsednictva ČSSD doporučující mu odstoupení z funkce. To je v intencích šťouchanců, kterými jsou oranžoví přátelé proslulí. Vzbudilo by to jen vlažnou reakci. Peklo se otevřelo teprve odvoláním Sobotky z vyjednávacího týmu. Proč k tomuto nečekanému kroku došlo?

Pro odpověď zkusme domyslet druhou část scénáře naší show. Z facky Sobotkovi se stal útok na možná ne většinové, ale ne zrovna slabé křídlo strany. Logickou odpovědí musí být rozštěpení poslaneckého klubu ČSSD, protože právě tam se teď láme chleba. Jak předpověděli političtí analytici, ani Haškovi, ani Sobotkovi nezůstane dost zbrojnošů k dobytí Strakovky. Ani jedna strana nebude disponovat dostatečným koaličním potenciálem a hubené vítězné hlasy ČSSD se rozdělí mezi soupeřící křídla.

Nejen Miloš Zeman, ale i každý jiný prezident by v takové situaci váhal pověřit sestavením vlády exponenta sociální demokracie. Nezbylo by mu, než pověřit sestavením vlády předsedu druhé vítězné strany, tedy Andreje Babiše. Cui bono. Babiš, který perfektně hraje roli nezkušeného a rozpačitého (být skutečně takový, bude knihovníkem a ne druhým nejbohatším mužem v republice) má nepochybně v záloze ofenzivní strategii, jejímž základem je on sám jako obětující se předseda vlády. On v čele nejsilnější strany. S podporou Haškovy části ČSSD a TOP 09, neboť KDU-ČSL ani ODS by nestačily. Může být zájem Andreje Babiše koordinován se zájmy Miloše Zemana? Odpověď zní ano, ale jistotu mít nemůžeme. Nicméně snaha znemožnit ČSSD ještě před jmenováním předsedy vlády mnoho napovídá. A jak známo stín Miroslava Šloufa je hodně dlouhý.

0
Vytisknout
4030

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2013