Ideová vyprahlost marasmu

30. 10. 2013 / Sandra Wain

Není divné, že napřed vznikají strany, a teprve potom se vágně kompilují nemastné a neslané programy?

Kdo se po roce 1989 domníval, že "naše" těžce zkoušená republika je z nejhoršího venku, ten se škaredě mýlil. Teprve po "slavném" Listopadu se akumulovaná, dušená a konzervovaná ubohost vylila z břehů jako odporný hnis z prasklého vředu. Skřeti zběsile tančí na mrtvole lidské důstojnosti.

Chronicky úpadkové poměry společnosti i jedince nelze bez náhlého šoku ze dne na den nijak pozitivně změnit. Je ovšem otázkou, co obyčejný občan považuje za pozitivní změnu. Obvykle to bývá jenom další bytostný úpadek jeho i obecný.

Podle mnohých politologů předčasné volby ukázaly naprostou ideovou vyprahlost a vyčpělost hlavních politických stran. Strany, které ve volbách uspěly, uspěly vlastně jen proto, že neuspěly. Většina voličů je volila ze zoufalosti, naivity, nerozvážnosti, risku a nedostatku jiné volby. Nevoliči pragmaticky nebo lhostejně rezignovali předem.

Někteří sociologové tvrdí, že selhala politika, kterou schematicky nazýváme pravicovou, levicovou i středovou. Neselhalo však vůbec nic, neboť všechno dávno selhané, nemůže nijak selhat. Změna v systému zcela propadlému entropii je možná pouze jenom k horšímu.

Společnost dlouhodobě prosáklá a uměle pumpovaná trapným maloměšťáctvím, není schopna vyvinout žádnou politickou ani občanskou sílu, která by byla schopná radikálně změnit obecné poměry k lepšímu. Ono ostatně, kromě ekonomických a konzumních pohnutek, není ani žádného důvodu, proč něco měnit k lepšímu. V zahnívajícím marasmu je vše přísně podřízeno rozkladu a úpadku. Lidská bytost sama propadlá marginalizaci není nijak schopná svůj reálný stav správně identifikovat, natož aby jej byla způsobilá diametrálně zvrátit a obrodit se.

Ideová bída slaví opět své další vítězství. Ostatně, proč si vytyčovat ideály, když žádné téměř nikdo nehledá? Proč předkládat ušlechtilé cíle, když za jediný smysl života je považován ukradený či "navrácený" majetek a zvrácené konzumní prožívání -- hniloba spojená s vyžíváním bytostných kvalit na úkor degenerace lidské bytosti.

Ideová vyprahlost se čím dále tím více projevuje i v mladé generaci. Bere ji jako samozřejmost, která je vhodným důvodem k nejapné zábavě, kariérizmu, konzumu, narkomanii a jiným nešvarům. Když není avantgardou mládež, starobní důchodci jí nebudou.

Ačkoliv kulturní a civilizovaní lidé rádi odsuzují pudové jednání, dokonce i jejich vyspělý rozum mu bezvýhradně podléhá. Z biologie víme, že na pudech není nic špatného, pouze když jsou zvrácené, a když svojí silou nevytvářejí vědomí. Rozum je jako kalkulačka nedostatečný. Nemá žádné mravní kritérium a snadno ke škodě svého nositeli slouží komukoliv a čemukoliv.

Největší ubohostí u proběhlých voleb však bylo opět stupidní zaklínání tzv. komunismem, a to od těch, kteří sami nemají, co by mu mohli vyčítat. Úplně na lopatky mne například dostal jeden pravicový podnikatel, který byl za bývalého režimu kariérním členem KSČ a SNB, když mi zcela upřímně sdělil své skryté obavy nad tím, kdyby prý komunisté vyhráli volby. Musel by prý emigrovat.

Jiný duševně postižený odborník vám v televizi zcela upřímně tvrdí, že se dnes máme špatně, protože u nás nejsou jenom dvě politické strany, které by se střídaly u moci. Každého ihned napadne, že nejlepší by byla jen jedna, která by se při vládnutí střídala sama se sebou. A pak si uvědomí, že je to ve skutečnosti hořká pravda.

Nemusíme se nijak bát. Nevládne žádná inteligence, ale obyčejná tuctová arogantní hloupost, která se nebetyčně naparuje. Inteligenci člověk uznává, i když je zvrácená, ale co s ní, když je praštěná a hloupá?

Účelem utrpení jsou zkušenosti a odvrat od chybného směru bytostného vývoje. Jedinec, druh, čas, místo ani dávky bolesti, zde nehrají vůbec žádnou roli. Božím mlýnům je zcela ukradené, jak dlouho budete trpět. Ostatně i vám je možná kromě několika pokryteckých vzdechů zcela lhostejné, jak trpí jiné živé bytosti, které tak nadšeně chováme (zotročujeme), vraždíme a porcujeme.

Objektivní realitu chtivě a mlsně zkoumáme. Lstivě a sprostě ji využíváme. Důležitě ji analyzujeme, za živa pitváme, přesně porcujeme, pečlivě popisujeme, vědecky škatulkujeme, úhledně balíme, prodáváme, kupujeme, vaříme, trávíme, využíváme, zneužíváme, znehodnocujeme a ničíme. Přitom všem však zapomínáme, že tou realitou, která se nám jako rakovina zahryzává do buněk nebo jako vzteklý pes do nohou, útrob a krku, jsme jenom my sami.

Není divné, že napřed vznikají strany, a teprve potom se vágně kompilují nemastné a neslané programy? Pozitivní změna člověka i poměrů musí přijít zespoda. Nemohou ji způsobit politikové určení a volení shnilou garniturou shora. Změna odspoda je změnou od lidské přirozenosti nebo v nejhorším případě od přírody (např. katastrofou). Čeho chtějí vlastně lidé ve 21. století dosáhnout, kromě mírného snížení DPH?

0
Vytisknout
5123

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2013