Čekání na krále

31. 10. 2013 / Michal Mašín

K právě proběhlým volbám se již vyjádřilo mnoho autorů. Velmi často převládlo zklamání. Snad se nebudu opakovat, když poukáži na to, že jiný výsledek bylo stěží možné očekávat. Češi hledají svého nového Jiříka z Poděbrad. Tedy muže z lidu, který by byl schopný během krátké doby postavit na nohy zbídačenou zemi. Jiříkovi z Poděbrad se toto velmi dobře podařilo a dokázal během velice krátké doby napravit škody, které zemi přinesly husitské války.

Takovou osobnost zřejmě vidí v Andreji Babišovi. Jeho startovní pozice se v posametové době sice nenacházela na nule, takže se zcela jistě nedá říci, že začínal od píky, ale kdo by se tím zabýval, když je vidět, z jeho impérium mu roste pod rukama, tak proč nepředpokládat, že mu to podobně půjde i s celým státem. Jen několik málo králů za celou existenci Českého království však pochopilo, že budou silní pouze tehdy, když bude silný a v dostatku i lid, kterému vládnou. Bohužel, v době globální ekonomiky je tento postulát nadále neaktuální.

Oficiální vítěz voleb, sociální demokracie má dva zásadní problémy. Jednak ji nelze považovat za levicovou stranu, ale maximálně při zamhouření obou oči za stranu středovou a voliči to dosud nepochopili. Druhým problémem je, že i kdyby se nakrásně snažila držet levicového programu, nemá v podstatě partnera, s kterým by byla schopna tento program prosazovat.

Má sice koaliční potenciál, ale k čemu je koaliční potenciál, pokud neexistuje potenciální koaliční partner, který by umožnil realizaci levicového programu. Jediným takovým partnerem je totiž KSČM. Ta je ovšem ze hry díky Bohumínským usnesením.

Sociální demokracie by tedy musela volby vyhrát takovým způsobem, aby měla nadpoloviční většinu poslanců ve sněmovně. To se ovšem nikdy nestane, protože jí budou vždy chybět hlasy voličů KSČM. Sociální demokracie je tedy za současného stavu odsouzena k vládě spolu s pravicovými stranami a v podstatě účasti na realizaci pravicových programů těchto menších koaličních partnerů neboť tito menší partneři budou mít vždy dostatečně vysoký potenciál vládu rozložit a sociální demokrati sedící na dobře placených postech se samozřejmě vždy zařídí tak, aby tyto posty museli opustit co možná nejpozději.

Jediná skutečně levicová parlamentní strana KSČM žije tak nějak z podstaty. Má stále stejný okruh voličů, kteří jí volí kvůli programu, který v současné konstelaci hvězd ovšem nikdy nemůže realizovat. Naprostá většina voličů, a to včetně těch, kteří mají univerzitní vzdělání, totiž vlastně vůbec netuší, jak by měla vypadat komunistická společnost a jaký ideál toto slovo zaštiťuje. Vůbec totiž nechápou, že taková společnost předpokládá od jedince konání ve prospěch celku podle jeho schopností, které vychází z jeho vnitřního morálního apelu, za což by se mu mělo dostávat v dostatečné míře uspokojení jeho životních potřeb. Daleko jednodušší je přijmout pravicové hodnoty a svůj světový názor založit na Darwinově teorii o vývoji druhů spolu s tím, že na lidi stejně jako na psy je nejlepší uplatnit metodu cukru a biče. V českých poměrech tedy více biče a méně cukru.

Zastoupení KSČM prezentované ve sněmovně je už téměř čtvrtstoletí neměnné a věřím, že se již poměrně skamarádilo se svými kolegy zprava. Nedá se od nich tudíž očekávat, že by nějak vehementně bojovali vůči proudu. Ostatně o tom svědčí, jací zástupci jsou nominováni na kandidátky i jaké úsilí vyvíjí KSČM ve směru získání nových členů a snahy navázat spolupráci s lidmi, kteří jsou mladí, snaží se prosazovat levicové názory nebo ekonomické modely -- tedy snaha blížící se limitně k nule.

O pravicových stranách asi není nutné příliš dlouze hovořit. Lze jen konstatovat, že voliči pravicových stran se přelévají v pravé části spektra podle toho, jak jsou momentálně zklamáni prohnilostí vedení pravicové strany, kterou volili při posledních volbách a tak s chutí volí nově nabídnutý produkt, nesoucí úderné jméno, v domnění, že příště už to bude lepší. Obsah není důležitý, produkt totiž prodává obal. Majíce na mysli zejména metodu cukru a biče, nechápou, že o moc lepší to být nemůže, a fakt, že tímto způsobem rozhodování se můžeme dopracovat spíše návratu feudalismu než relaxace poměrů, jim poněkud uniká.

V tomto ohledu je nesmírně zajímavé, že pro Čechy volící v zahraničí je stále nesmírně atraktivní strana TOP 09, která volby u Čechů žijících v zahraničí vyhrála. To tito lidé vůbec nevnímají destrukci státu, za kterou jsou zástupci této strany zodpovědní nebo jsou to lidé, kterým tato situace vyhovuje? Kteří lidé žijící v zahraničí se vlastně voleb účastní? Tady je třeba konstatovat, že síť zastoupení ČR v zahraničí je dost zoufalá. Na případě Velké Británie lze velmi pěkně dokladovat, že pro člověka žijícího například ve Skotsku vyjde nastejno, pokud by měl cestovat volit do Londýna nebo do Prahy.

Podle všeho to vypadá, že národ je rozdělen zhruba půl na půl striktně nalevo, nebo napravo. Žádný kompromis není možný. Voliči schopní kompromisu jsou ta část, kterou získává a pak zase ztrácí sociální demokracie. Češi tedy dostali ve volbách to, co si zaslouží a nejspíš to bude další studená sprcha.

Bohužel sám za sebe musím konstatovat, že průběhem doby docházím k přesvědčení, že Češi si svůj vlastní stát už vlastně ani nezaslouží a austroslavisté měli pravdu. V rámci Rakouska-Uherska bohatí Češi měli potřebu dokázat bohatým německého původu, že jsou jim rovni a potřebovali proto podporu svého národa.

Současní bohatí Češi na tento vyšší dostih rezignovali a pouze dokazují chudým Čechům, že jsou bohatí. Doufám proto, že údajný altruistický stimul Andreje Babiše je hnán přinejmenším tím vyšším typem soutěže, protože pak může být jeho přínos skutečně velmi pozitivní. Nezbývá než doufat, že si Češi svého nového krále zvolili šťastně.

0
Vytisknout
3238

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2013