Přichází Úsvit české demokracie? ANO!

30. 10. 2013 / Josef Brož

Česká politika prochází změnou, a to nikoliv kosmetickou. Dosvědčují to i poslední turbulence uvnitř ČSSD. To, co vypadalo zpočátku jenom jako pád jednoho nevěrného premiéra s tragickým jménem Nečas, se dnes jeví po volbách minulého víkendu, jako definitivní zánik jednoho typu české politiky.

Ne, ne všechno je nové. Ale poprvé od vzniku Občanského fóra v roce 1989, která drtivě zvítězilo na jaře roku 1990, se do Sněmovny dostávají dvě politická hnutí, a to rázně zvenčí, jejichž parametry zatím nikdo neodhadne.

To první hnutí vede podnikatel slovenského původu Andrej Babiš, a jmenuje se ANO, druhé, řekněme spíše skupina, s názvem Úsvit přímé demokracie, je vedena moravsko-japonským podnikatelem Tomio Okamurou.

Ani jedno uskupení neparticipovalo na předchozí povaze politické kultury.

Měli bychom si toho všimnout -- a nejen sociologové nebo antropologové jistě potvrdí, že jejich "feeling" je zajímavý. Po "rakouském" Schwarzenbergovi tu máme "Slováka" a "Japonce". Do sněmovny se tentokrát, pro pořádek církevních ohlášek, vrací také "klidné" uskupení KDU-ČSL.

Je to dobrá zpráva pro českou demokracii? Nastává opravdu úsvit české demokracie?

Úsvit, opravdu ANO?

S ohledem na výsledek politického hnutí ANO, by se dalo říct, že "to tu ještě nebylo"! Aby uskupení, založené pouze před dvěma lety dosáhlo druhého, téměř stejného výsledku jako "vítězní sociální demokraté", to je opravdu něco! Podobně i senátor Tomio Okamura, podnikatel se sklony k politickému kamikadze a prořízlým jazykem (nejoblíbenějším jeho slovem je to francouzské: "bordel"), oslovil téměř stejný počet voličů, na úrovni 7 %, jako kdysi etablovaná ODS: to už se muselo uvnitř společnosti odehrát více, než jen "únava z politiky".

Nebudu tady čtenáře unavovat detaily, podstatné je, že se tu poprvé ukázalo, že je možná zaútočit na Poslaneckou sněmovnu České republiky zvnějšku, což se předchozím pokusům jevilo jako zcela nedosažitelná meta (a nebylo jich až tak málo).

I státotvorná pražská politička Karolína Peake, která vplula do Sněmovny na vlnách Věcí veřejných, utvářela svou platformu LIDEM zevnitř, jaksi "seshora". A tolik obdivovaný matador všech politických cirkusů Miroslav Kalousek, ten také založil TOP 09, jaksi -- ze Sněmovny.

Co můžeme nyní očekávat od těchto nových uskupení? Zatímco Tomio O., jenž využil slabosti ČSSD ve svém regionu, se tváří povětšině jako pilot japonských sebevražedných letek, tentokrát v hávu demokratického procesu, hnutí ANO disponuje přeci jenom osobnostmi, které nejsou až tak zcela nesrozumitelným uskupením pouze nespokojených lidí.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi vedl velmi vášnivý dialog s Martinem Stropnickým, jmenovaným v té době ministrem kultury ve vládě Josefa Tošovského, o povaze české kultury. Nemohu se zbavit pocitu, že právě Stropnický, který jako diplomat sám prošel ve Vatikánu (a jinde) osobně velmi silnou zkušeností, nebo Martin Komárek, mimořádný stylista a syn velkolepého Valtra Komárka, dříve také hlavní komentátor Mladé fronty Dnes, jsou pouze loutky ve hře jednoho slovenského avanturisty.

Tato kombinace by byla velmi snadná. Každý z nich má kapacitu formulovat velmi kvalitně své názory: mnohdy kvalitněji než jiní, dosud bývalí potentátci -- zaštítění imunitou poslaneckou. Jejich nová síla vychází z mandátu, jejich program bude vyžadovat upřesnění v oblastech, o nichž sami dosud patrně ne zcela přemýšleli.

Chtějí být spíše liberálními centristy, nebo jen nepopsanou stranou odporu, stranou nespokojených, stranou mimo systémy? Myslím, že by jim nějaké civilizační zařazení slušelo, protože mnoho komentátorů je, myslím velmi mylně, řadí do pravého spektra...

Co dál v ČSSD?

Ano, také ČSSD, se zdá být postižena nějakou změnou. Klika, ovládaná snahou, že mandát prezidenta Miloše Zemana jim dovolí vše, se pokusila o ovládnutí strany, která sama právě vyhrála. Výsledek 20%, o němž jistě Bohuslav Sobotka nesnil, jej dostala do situace, kdy se jeho demise nabízela. To, že ji nakonec odmítl, nevytvořilo pro něho příliš dobrou pozici.

Výzva předsednictva, interpretovaná jako nátlak Hradu (tedy Miloše Zemana), zní možná efektně, ale Zeman by jistě ocenil především silnějšího lídra. Jak se dá počítat v dalších bitvách s těmi, kteří prezidenta kdysi zradili, že? To nedokáže prezident vydýchat, a člověk se ani nediví, vždyť přece Sobotka vyjednával ještě před volbami s TOP 09...

Krajský lídr Michal Hašek se zatím nedokázal zcela smířit s představou, že popraví svého kamaráda Sobotku, ale jistě čeká na další pokyny. Sobotka naopak, trochu hystericky zbytečně vyšel na Hradčanské náměstí, i když by možná stačilo, aby jen pověřil Haška raporty z jednání.

ČSSD, stručně řečeno, závisí zcela na vůli pána z Hradu, který i přes prohru svého uskupení SPOZ je stále ikonou pro většinu elektorátu ČSSD.

Klausovi sirotci

Těch, kteří štkají po Václavu Klausovi, zdá se, definitivně ubylo. Je to už jen takový folklór, který občas obnovuje paní Bobo (šíková) nebo všudypřítomný Petr Mach. "Hlava vzhůru" se prostě nekonala, a Klaus, o němž mnozí chtěli spekulovat jako o novém potenciálním lídru pravice na troskách ODS, je jako myšlenka zcela ve psí.

Zbývají pouze Klausovi sirotci, neřku-li faktičtí milci (z vinohradských diskoték), kteří se občas vetřou na nějaký večírek, třeba při vyhlašování cen na výročí 28. října, aby vyvolali takový malý skandál mezi hosty, kterých si jinak nikdo nevšimne.

Je to jen takový pozůstatek epochy, která zvolna končí, uzavírá se, na úsvitu epochy nové, jejíž perspektivy dnes nedokáže zatím nikdo odhadnout...

Karel a jeho šaty

Největší potíže bude muset řešit Karel Schwarzenberg, jehož uskupení sice přežilo, ale nedokáže být, s ohledem na počátek svého vzniku (09), už vitální silou -- kromě Prahy. Pověst knížete sice stále rezonuje bary a kavárnami, ale pozbývá na půvabu. Člověk, který není fanatik církve, nebo šlechty, se musí ptát, o co se nyní Karlovi v jeho životní fázi vlastně jedná. Jde o zbytek statků, co tu nechali jeho kontroverzní předci? Nebo snad o nějakou další volbu, o volbu -- při které by se kromě jeho slov vykázala ještě jeho absence správného oděvu?

Jistě, mysleme si o motýlku, co chceme, ale Karlovy knížecí šaty jsou prostě těmi císařovými: nemá nic, jen to zatím nikdo z příznivců nedokázal říct nahlas. Proč by to také Miroslav Kalousek, faktický předseda v zastižení, někomu také říkal, že?

0
Vytisknout
6334

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2013