Nemají už víno..

9. 10. 2012 / Petr Vařeka

Aktuální diskuse na BL jejíž ústřední otázka zní "Bojkotovat volby?", je odrazem dlouholeté společenské frustrace z vládnoucích politiků, nezávisle na jejich stranických příslušnostech.

Meritem voleb by nemělo být pouhé "potrestání" garnitury, která je právě u moci, jakkoli to je žádoucí, ale hlavně nosná vize, která by znamenala naději pro většinu voličů. A vývoj posledních 23 let se zdá stále víc nasvědčovat tomu, že vidina "lepších zítřků" je pouhou fatou morgánou.

Domnívám se, že hlavní příčina této skepse tkví v ústředním paradigmatu, které jistí lidé krátce po pádu komunismu vyjádřili těmito myšlenkami:

Peníze jsou až na prvním místě. Atribut jejich čistoty přitom nehraje podstatnou roli. Na chvíli zhasneme a TRH bez přívlastků se již sám postará o nastolení ekonomického ráje. Nejdůležitější je tudíž jen a pouze ekonomická transformace a dosazení soukromých vlastníků za každou cenu.. A tak dále v tomto duchu.

Oponovali tím Ježíšovi, který hlásal, že naopak je nutné především usilovat o království nebeské (v souč. kontextu právní rámec společenské transformace) a vše ostatní (prosperita a tím i peníze) bude přidáno.

Tito lidé tak založili poslední náboženství, které je ze všech nejnebezpečnější, protože je po duchovní stránce ještě sterilnější, než víra v džina v láhvi.

A tato hanebnost pronikla do mysli většiny lidí ve společnosti, byť v jemnější formě, a stala se základem jejich uvažování. Kamufluje se tím, že jí nejde přímo o peníze, ale o utilitaritu veškerého konání. Nejen činnost koalice a opozice, ale i vzájemné soužití lidí je podřízeno principu užitku a například i vztah mezi mužem a ženou degraduje na pouhou prostituci. Jemné předivo vztahů, založených na vzájemné důvěře, která je investicí, se zcela vytrácí a zůstává jen zcela nepokrytý egoismus a nejvulgárnější materialismus.

Na politickém trhu není nic co by stálo za řeč; všichni politici se spoléhají na neosobní mechanismy. Jedni věří v TRH a druzí zase ve STÁT. Dopouštějí tak, že lidi rezignují na osobní zodpovědnost za sebe, za druhé, za celý svět a delegují ji na své politické zástupce. Kteří jsou ale stejně bezradní, jako ti, od kterých mají mandát.

Současná beznaděj je důsledkem nesmírně závažné a hluboké duchovní krize. Nikdo, žádná politická strana, žádná instituce a nejméně ze všeho trh, nevyřeší existenciální lidské problémy a frustrace způsobené novopohanskou vírou!

Celý svět se řítí do zkázy, která bude mít buď podobu globální ekologické katastrofy, nebo půjde o chaos a válku způsobenou vyčerpáním surovinových zdrojů. Současný politický systém uvažující pouze v intencích neustálého růstu ekonomiky je zcela impotentní a nekompetentní.

Naše představy o skutečnosti nejsou skutečnost. Ta je neskonale krásnější, než si kdokoliv dokáže představit. To ona je Bůh. Nedá se pochopit, vyložit ani popsat.

Řešení by snad bylo v příchodu lidí, kteří toto vše citlivě reflektují, na politickou scénu. Vždyť jediný vážný politický problém je zajištění trvale udržitelných životních podmínek pro lidstvo. Technologie je na takové úrovni, že umožňuje jejich zajištěni pro obyvatele celé této planety. Stačí jen inteligentně reagovat na výzvy, které přináší tato doba. Neptejte se jak.

Stačí se jen umět dívat.

Poslouchejte třeba jak ještě brzo ráno za hluboké tmy prozpěvují kosové.

Zpívají ve tmě a chladu a nikdo neví proč, byť etologové sebe i nás hypnotizují tvrzením, že jde o teritoriální chování.

Není to však spíš hlas jitra, které se ohlašuje zrudnutím mraků a nárazem vánků do větví okolních stromů?

A není i náš každodenní život něčím zcela jiným, než honbou za penězi a postavením? Není především každodenní mši svatou?

0
Vytisknout
3648

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2012