Poradci

10. 10. 2012 / Václav Jumr

S poradci vlivných potentátů je to těžké. Sami jejich šéfové vystupují suverénně, vědí sami téměř vše a vlastně se vnucuje otázka, nač ty poradce potřebují. (Vnucuje se rovněž závažná otázka, kdo je platí – zda potentát ze svého, o čemž lze důvodně pochybovat, nebo peníze tečou z naší kapsy.) Vlastně nikdo z veřejnosti neví, kolik jich ten který potentát má a jaký nuzný peníz pobírají. A s tím související otázka, kdo je vybírá, resp. schvaluje. Škodolibec by se v této souvislosti ptal na jejich potenciální příbuzenské, resp. kamarádské vztahy.

V Právu z počátku tohoto měsíce jsme přímo či nepřímo narazili na dva důležité poradce. Dámy mají přednost, proto nejprve slovo o poradkyni pana prezidenta Stanislavě Janáčkové. Tato pro mne dosud naprosto neznámá hradní veličina jasně a srozumitelně sdělila, že „chrastavský atentát“ nebyla klukovina. S tím lze do značné míry souhlasit. Dodala však, že viníků je víc. Do šířky pak rozvinula myšlenku pana prezidenta, že za atentátem stojí „roztleskávači“ špatné nálady ve společnosti. Upozornila na podezřelou skutečnost, že „atentát“ byl zřejmě promyšlen, a ptá se: kdo ho (atentátníka) ale přesvědčil, že „vláda vyhladověla třetinu národa? Proč tedy střílel, když sám pracuje a není vyhladovělý?“ V kapitalistické společnosti je zřejmě solidarita s vyhladovělými nebezpečná a sytým nepochopitelná.
Zdaleka na tom podle paní poradkyně nejsme tak špatně, protože za humny jsou na tom ještě hůře – se státním dluhem, s nezaměstnaností, se stavem „české“ (tuzemské) ekonomiky. A vůbec se stavem naší společnosti, jak o tom hovoří zasloužilá poradkyně. Měla by si dát změřit IQ. rozhodně mazaný člověk. Co mu kdo má radit nebo nadávat.

Argumentace hodná hradní ideologie, že se má každý starat sám o sebe, a plné sobecké zabedněnosti. Co na tom, že nám přestali dupat králíci, sousedům chcípla koza. Co na tom, že máme bezdomovce, sousedům shořela stodola. Atd. Národ je prý frustrován jen pod vlivem nezdravé ideologie a názorů médií; na hradě o tom ovšem nevědí. Podle fyziognomie paní Stanislavy se tam ještě opravdu mají dobře.

Případ Romana Jocha, poradce páně premiéra, je jiného druhu. Byl vyhozen a zbaven tak jistě důležitého postu (proboha, co si bez něj Nečas počne, než vybere náhradu?). Joch si dovolil nactiutrhačnou poznámku o oběti atentátu, jeho veličenstvu panu prezidentovi, což byl projev buď odvahy, nebo nerozvážnosti, prostě prostořekost. V každém případě mi ho není líto. Jeho názory na lidský život a jeho poslání jako by kopírovaly myšlení Třetí říše. Dobře tuto záležitost zhodnotil komentátor Mitrofanov – kdyby si přitom neotřel podrážky o ruský Kreml. Jako ruský emigrant má k rodné zemi velmi specifický vztah... Václav Klaus je rozhodně mazaný člověk. Co mu kdo má radit nebo nadávat.

Demokracie je demokracie a vrchnost je vrchnost. Stačí ovšem, když vrchnost nepochválíte; horší je to, přimalujete-li jí tykadla. Kdoví, jestli řidič Smetana neohrozil demokracii a nebyl také obětí levicového spiknutí. Podobně tomu může být v případě prvního náměstka ministra Drábka, který dnes přemýšlí v cele předběžného zadržení. Také pana ministra kvalifikovaný náměstek, který – dle méii přinesených zpráv – pravděpodobně pro sebe či pro svou partaj odklonil miliony, byl jeho dlouholetý kamarád a jistým druhem poradce, ovšem v činnosti, která byla a je trestná a hrozí mu trestem na svobodě v neútulné base. rozhodně mazaný člověk. Co mu kdo má radit nebo nadávat.

O třetím poradci - Marku Dalíkovi, škoda i mluvit. Soudu se nelze divit, když ho odmítl uvazbit z důvodu rizika útěku – třeba do Monte Argnetaria... Rovní mezi rovnými z hlediska spravedlnosti jsme si pouze na papíře.

S poradci z řad příbuzných a kamarádů je to prostě těžké.

0
Vytisknout
1790

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2012