Proč je umožnit sólo vládu Andreje Babiše nejlepším postupem pro Českou republiku a proč se to současně nemůže stát
5. 11. 2025 / Jiří Hlavenka
čas čtení
7 minut
Mají v tomto naprostou pravdu, do písmenka. Existenci extremistických stran je potřeba respektovat - je výsledkem demokratických voleb a ostatně vždy nějaká malá část voličů poskytuje svůj přízeň extrémům, to platí nejspíše o každé zemi.
Současně je dobrým zvykem okolo těchto stran postavit ohrádku, “sanitární kordon” čili hygienickou bariéru, a pokud je to nutné, tak proti nim spojit i síly těch stran, které spolu jinak vášnivě bojují o moc.
Důvod je vlastně jednoduchý: extremisté chtějí obvykle bourat systém samotný, likvidovat demokracii a vracet zemi do autoritářských dob. Toto by mělo být vždy nejvyšším zájmem dobrých politických stran: bránit demokracii a fungující systém, a potom se klidně pohádat nad idejemi.
Kdyby to bylo tak jednoduché, horoval bych za tento postup též. Jenomže tu jsou dvě překážky, které tomu brání. Obě mají jméno Babiš.
Důvod první: protože to sám nechce
V úvahách nad tímto postupem (tedy nějakou formou tolerance menšinové vlády Andreje Babiše) se má jaksi automaticky za to, že toto je věc, kterou musí Andrej Babiš přece sám velmi chtít a tedy už jde jen o to mu ji nabídnout - přece po ní musí hned s radostí sáhnout!
Jenomže vůbec ne. Za prvé má Babiš (resp. ANO, ale to je jedno a totéž) v parlamentu obrovskou sílu 80 poslanců a je schopen s tím svoje koaliční partnery tak snadno přečíslovat, že si přinejmenším věří, že ať se ministerstva poskládají jakkoli, on si stejně prosadí svou.
Oba jeho partneři jsou nezkušení a personálně naprosto mizerní; proti protřelým hráčům typu Babiše, Havlíčka či Schillerové, proti schopnosti ANO si obsadit ministerstva na důležitých místech (náměstci, sekční šéfové) svými lidmi nemají žádnou šanci.
Budou jenom legračními panáčky a sem tam zaškodí a udělají ostudu.
To ale Babišovi samozřejmě nevadí, naopak - jeho cílem je tyto bizarní strany stejně vymazat a vyluxovat, jako to udělal předtím s ČSSD.
Navíc s nimi Babiš samozřejmě vůbec nebude válčit - on má totiž co nabídnout a jestli vůbec něco umí, tak dělat kšefty.
Ví, že všichni jeho koaliční partneři - a vůbec všichni lidé ve vládě, včetně jeho vlastních - jsou vlastně majetkově spíše chudí, jsou to lidé, kteří touží po bohatství.
Babiš jim má co dát, nebo přinejmenším slíbit. On moc dobře ví, že primární motiv, proč sebranka, která s ním jde do vlády, je osobní obohacení - nikoli to, jestli někde zruší nějakou CHKO nebo zakáží třetí pohlaví (to je vůbec, ale vůbec nezajímá).
Dá jim to a oni mu dají na oplátku to, co potřebuje: volnou ruku.
Babiš sám navíc vyniká schopností svést neúspěchy na jiné a úspěchy si přivlastnit sám. S neumětely v koalici to zvládne levou zadní.
Jakmile se něco nepovede, tak řekne že za to může Macinka nebo Okamura. Takoví otloukánci se mu ve vládě náramně hodí; vinit z chyb svoje vlastní lidi sice dovede právě tak dobře, ale přece jenom si tím tak trošku kálí do vlastního hnízda.
A konečně je tu ještě jedna naprosto podstatná věc - kupecké počty.
“Tolerance menšinové vlády” zní hezky možná na divadelním jevišti, ale ve skutečnosti to znamená, že by měl Babiš ve Sněmovně 80 hlasů proti 120, a že by mu vlastně při kterémkoli jednom hlasování hrozilo, že jeho návrhy neprojdou, či že bude vyvoláno hlasování o nedůvěře vládě, vedoucí k nepředvídatelným koncům včetně předčasných voleb.
V České republice vůbec není zakotvena kultura menšinových vlád, tedy nechat toho druhého vládnout, i když ho mohu kdykoli skopnout z trůnu. Tohle by fakt nefungovalo.
Menšinové vládnutí znamená, že o jednom každém zákonu vyjednávám z opozicí: “prosím pěkně, podpoříte nám to?”. To už je snazší namalovat kulatý čtvereček.
Důvod druhý: vydat nebo nevydat, to je oč tu běží
I kdyby nějakým neuvěřitelným řízením osudu došlo k tomu, že se demokratické strany vskutku zaváží či odhodlají nechat Babiše vládnout a dovládnout, ať se (bezmála) děje cokoli, je tu jeden český unikát, který bohužel nemá řešení.
Andrej Babiš stojí před soudem za svou kauzu Čapí hnízdo; to není nic nového pod sluncem, ale velmi zásadní novinkou je, že po řadě pinkání mezi instancemi dnes panuje situace, že vyšší soud už vlastně vyřkl verdikt o vině (resp. k tomu zavázal instanci nižší), vrátil míček níž, a tedy Městský soud musí vyřknout vinu a určit výši trestu.
Pro připomenutí, maximální výše trestu zde je až 10 let, což je samozřejmě už natvrdo, žádná podmínka.
Soud musí ovšem požádat Sněmovnu o vydání a zde máme nepřekonatelný blok.
Lze po demokratických stranách chtít, aby umožnili jasnému vítězi voleb vládnout: tak se teda ukaž, kámo. Je to dokonce i fér.
Ale chtít po nich, aby nevydali Babiše - dnes vlastně usvědčeného (!) zločince - ke spravedlivému potrestání, to fakt nejde. To je v podstatě už přímé spolčení se s ním.
Drobnosti (?!)
Hodně se též diskutuje, zda by případná tichá podpora Babiše nebyla “zradou na voličích”, případně druhou opoziční smlouvou.
Naprosto chápu, že to takto může vypadat a že by to dost voličů i takto chápalo - což je samozřejmě taky určitá překážka, nechcete si svoje voliče naštvat, ale při troše snahy to je vysvětlitelné.
Babiš bude vládnout tak jako tak, takže jde jen o to, pustit tam gaunery ještě o parník větší nebo nikoli.
A o opoziční smlouvu nejde už vůbec - není žádné spolupodílení se na moci, naopak tvrdá kontrola.
Ale chápu, že se to tak někomu může jevit.
A konečně, druhá drobnost je trochu horší. Sice možná podpora Babišova vládnutí vypadá jako ušlechtilé “zabránění extremismu, který chce zničit systém a demokracii”, jenom při tom zapomínáme, že Babiš je též antidemokratický a antisystémový člověk.
Jeho hnutí je jeho firma sloužící jeho osobnímu obohacení; demokracií on opovrhuje, je to podobně jako Trump člověk vyznávající osobní sílu a osobní moc.
Takže zabránit antisystémovým stranám jít do vlády… a umožnit jiné antisystémové straně, aby moc uchopila pevně a bez zábran.
689
Diskuse