CNN: Chtějí raději umřít
13. 8. 2024
čas čtení
17 minut
“People are expressing to me that they'd rather just die. They're waiting for death. They’ve lost hope. And that's preferable to what they're going through with serial displacements and the lack of safety.”
— Christiane Amanpour (@amanpour) August 12, 2024
MSF’s @DrJavidA just spent two months in Gaza. Here's what he saw. pic.twitter.com/WLksBNtNZR
Christiane Amanpour: Vítejte v našem pořadu. Slyšel jste, víte to,
mezitím, co jste přišel, došlo k tomuto poslednímu úderu. Když slyšíte,
jak Američané, tak Izraelci říkají pořád dokola to samé, jak reagujete
vzhledem k tomu, co jste tam viděl?
Christiane Amanpour: A mluvil jste o Chán Júnisu. A opět jsou tu příkazy pro civilisty. Myslím, že téměř 70 000 lidí nebo kolik jich dostalo příkaz, aby se přesunuli z jednoho konce města na druhý. Ještě jednou. Prostě to pokračuje. Jak to dopadá na lidi? Víte, když se na to podíváme zvenčí, tak je to víte, spousta lidí, kteří se stěhují. Jak se lidé vyrovnávají s tím, že se mají stěhovat každý druhý týden, zdá se?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF:
Ano, už jen moji kolegové. Někteří z nich se stěhovali, byli nuceni se takto stěhovat čtyřikrát za těch osm týdnů, co jsem tam byl. A to jsou zdravotníci a celá populace je, víte, oni jsou mezi nimi. Je to forma šikany. Je tam nestabilita. Je tam nedostatek bezpečí pro děti i ostatní lidi. Pokud musíte se pořád stěhovat, a někdy přijde příkaz k evakuaci a vojenské akce začnou okamžitě. Takže je to opravdový úprk a vidíte jen tisíce lidí a záběry, které viděl celý svět, a doprava stojí a vidíte zoufalství a strach ve tvářích lidí a prostor, kam se lidé mohou přesunout, je stále, stále menší. Máte obrovskou koncentraci lidí na malém prostoru, který byl před invazí do Rafáhu na začátku května v podstatě jen pruhem písku, takže služby v těchto oblastech jsou nedostatečné. Takže hygiena, sanitace, to vše vede k nemocem a onemocněním, ke kterým by nemělo docházet. Takže tam chybí bezpečnost a chybí hygiena a sanitace.
Christiane Amanpour: Vyslechla jsem, upřímně řečeno, pro mě to bylo šokující a mimořádné, cituji: "rozhovor" na BBC s izraelským mluvčím, který začal útočit na velmi váženou reportérku BBC, když se ptala na civilní oběti a opakovala to, co o tomto nejnovějším útoku říkali místní palestinští lékaři. Chci říct, že ji nazval propalestinskou propagandistkou, víte, bylo to opravdu hrozné. A já se jen divím. Když vidíte, co se děje, a víte, že je tam Hamás, a dokonce to sami hlásili, co vidíte v těch civilních úkrytech? Vidíte tam ozbrojené muže? Dokážete rozlišit kdo a co?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Ve stanech a mezi stany jsem neviděl žádné ozbrojené muže a neviděl jsem žádné vojenské akce. Když jste v práci, rozhodně jsem neviděl žádné vojenské akce ani ozbrojené muže v areálu nemocnice. Byl jsem však svědkem úderů Izraelců v těchto takzvaných humanitárních zónách, kde žijí lidé. Jeden z těchto úderů byl na zeď areálu MVČK. Ty způsobují hromadné ztráty na životech. Nikde není bezpečno, a proto jsme požádali o příměří, jak řekla Emma. Protože nemůžeme léčit bezpečně a lidé přicházejí do zdravotnictví, které je na kolenou, takže jsem neviděl vojenské akce ve stanech a mezi nimi a neviděl jsem vojenské akce v nemocnicích.
Christiane Amanpourová: Vysíláme některé z vašich videí. Popište nám, co vidíme. Co jste tam natočil?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Tohle vypadá jako pohotovost, moc to nevidím. Aha, je to v Khan Younis. Nevidím to úplně přesně. Tak tady to máte. Takže máte na podlaze krev. Lidé pracují a přicházejí zranění. Když vám řeknu, že tyto hromadné ztráty, například 13. července bylo 189 zraněných a 55 mrtvých. Dne 22. července 265 zraněných a přes 80 mrtvých. Obrovský příliv dětí zdravotníků při hromadném neštěstí 13. července. Druhá vlna zraněných, která přicházela, byli uniformovaní pracovníci záchranné služby. Pro někoho, kdo byl ve válce, je šokující vidět takto přicházet zdravotníky.
Christiane Amanpourová: Chtěla jsem říct, že je to jedno z nejchmurnějších míst i pro zdravotníky. Byli, někteří se stali terčem útoku, někteří byli zabiti v křížové palbě, zabiti při akci. Jak se cítí lidé, se kterými pracujete? Jak si udržují výdrž a jak si zachovávají svou, víte, morální a profesionální povinnost neubližovat a snažit se dál pomáhat lidem přežít za těchto okolností?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Všichni jsme v první řadě zdravotníci a když jdete do práce, mí kolegové se strašně snaží se ovládat, a víte, kolikrát jsem je viděl, jak se třesou, oči, zorničky rozšířené, strach kvůli příkazu k evakuaci nebo zásahu v blízkosti místa, kde žili. To znamenalo, že se jednu noc museli kvůli bezpečnosti někam přestěhovat a druhý den jsou v práci nebo například uprostřed evakuačního příkazu, například 22. července. Velký příkaz k evakuaci pro východní části Chán Júnisu. Plošné hromadné neštěstí. Celý den se dívám z hromadného neštěstí a byl tam kolega, o kterém vím, že by tam neměl být, a ptám se ho, proč tam jste a jejich bratr a jeho děti a jejich společný dům byl ten den zasažen. Nebo se vrátím na oddělení a fyzioterapeut nebo poradce, oba v slzách. Co se stalo? Z té evakuační zóny nám volají naše rodiny. Nemohou se z budovy dostat. Vidí izraelské tanky. Necítí se bezpečně, že by mohli přijít. Takže i když jste profesionál, pracujete, chodíte do práce, trpíte traumatem. Jsou chvíle, kdy to do vás pronikne, pronikne to do vás a opravdu vás to zaskočí a lidé mi vyjadřují, když vyjadřují nějaké emoce, říkají mi, že by nejraději prostě zemřeli. Čekají na smrt. Ztratili naději, a smrt by byla lepší než to, co prožívají s tím neustálým stěhováním a nedostatkem bezpečí.
Christiane Amanpourová: Víte, že podle vašich zkušeností, říkal jste, že je to vaše sedmá válka a že jste byl v nesčetných zónách katastrof pro MSF, jsou všechny rekordy překonány, abych tak řekla, v Gaze, nejvíce bomb na tomto nejmenším území a tento počet měsíců. Co to podle vašich zkušeností znamená pro budoucnost? Řekněme, že zbraně utichnou. Co se stane den poté?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Dvě nebo tři věci. Myslím, že jedna věc, kterou bych chtěl říct, je například záchrana rukojmí v Násirově nemocnici 8. června. Poslední dítě jsme z toho oddělení, z našeho oddělení na traumatologickou jednotku, kterou v Násiru provozujeme s ministerstvem zdravotnictví a MSF, propustili až 20. července, tedy bylo tam od 8. června. Dvacátého července se jedná o dítě, které mělo v době propuštění amputaci levého předloktí a roztříštěnou stehenní kost se stále nasazeným zevním fixátorem. Měl také tak těžký otřes mozku, že měl záchvaty. Stále se usmívá.
Christiane Amanpourová: Toto byly oběti a dítě v křížové palbě během záchranné akce.
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Takže tohle je někdo, kdo byl v nemocnici víc než čtyřicet dní, rodina, která je takto postižená, a to je jen jedno dítě z toho, kolik je zraněných, a nesmíme pak zapomínat na psychické trauma, špatné psychické zdraví, kterým si všichni opatrovníci procházejí, takže až přestanou střílet zbraně, všechno, co teď vidíme, ještě neskončilo. Ti lidé potřebují rehabilitaci. Potřebují znovu získat pocit bezpečí. Nějaká restorativní justice by taky byla dobrá věc.
Christiane Amanpourová: Chci se vás na něco zeptat. Jak víte, Benjamin Netanjahu a jeho pravicoví, krajně pravicoví spojenci mluvili o totálním vítězství. A zdá se, že existuje izraelská zpráva, která říká, že ministr obrany Gallant, který také takhle mluvil na samém začátku, teď řekl, že totální vítězství nebo absolutní vítězství nad Hamásem je, cituji, "nesmysl". Kritizuje premiéra. A mě by jenom zajímalo, jak se na to díváte vy? Já se vás neptám politicky, ale vidíte oblasti, které jsou takzvaně vyčištěné od Hamásu? Ubývá tam Hamásu nebo co? Protože podle toho, co jsme se dozvěděli, tak samozřejmě ty příkazy k evakuaci, , to znamená, že ti lidé tam stále jsou. Jak to je?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Tak to vidím já. Protože ty příkazy k evakuaci a ty oblasti, kde se bombarduje, se opakují. Takže i ve městě Gaza na severu, kde jsme měli kliniku, byly další příkazy k evakuaci. Teď v Chán Júnisu tam a zpátky, Chán Júnis byl vyklizen mnohem dříve v tomto roce. Takže to, že se vrátili do Chán Júnisu, aby museli dělat další vojenské akce, bylo překvapení. A jestli je to známka toho, že se Hamás vrací? Pak je to známka toho, že se Hamás vrací tam, kde byl vyklizen. Důsledky toho, že se někam, co bylo považováno za bezpečné nebo vyklizené, lidé vrátí, a pak, když tam jsou, je tam opět úder. Tam už není nikde bezpečno.
Christiane Amanpourová: Slyšíte, co říkají lidi? Nevím, jestli by se vám svěřili, ale slyšíme příběhy. Slyšíme zprávy. Občas jsou, když se dají dělat průzkumy veřejného mínění, Gazané ze své tíživé situace obviňují také Hamás. Jsou teď prostě naštvaní. A my tu máme uniklé zprávy od lidí z Hamásu, že, víte, ta válka musí pokračovat atd. atd. Co slyšíte od Gazanů? Koho také považují za zodpovědného?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Slyším - v okamžiku evakuace, kdy vidíte, jak se lidé pohybují, slyšíte, a já mluvím arabsky, takže rozumím. Takže slyšíte stížnosti na Hamás, ale slyšíte stížnosti na USA, slyšíte stížnosti na OSN, slyšíte stížnosti na život, lidé mají pocit, že byli opuštěni, lidé mají pocit, že jejich lidskost není uznávána. Lidé mají pocit, že jsou opuštěni a ponecháni napospas masakrování. Když musíte žít život, kde není pocit bezpečí, tak to dokážu pochopit.
Christiane Amanpourová: Tak to jsou úmrtí a oběti, které byly zasaženy nejrůznějšími druhy munice. Je tam ale i situace, kdy je málo čisté vody, málo jídla. Potrubí nebylo výrazně rozšířeno. A slyšíme mluvit o nemocech a kožních chorobách a nákazách přenášených vzduchem a vodou. Tady jsou ty záběry. Ty obrázky jsou strašné. Spousta nemocné kůže.
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Ano. Takže v centrech primární zdravotní péče, která provozujeme, patří mezi pět hlavních diagnóz čtyři z nich kožní infekce, napadení svrabem a oční infekce a průjmové infekce. To všechno souvisí s vodou a sanitací, a to je jisté znamení, které říká, že hygiena, sanitace a čistá voda tu nejsou.
Christiane Amanpourová: Vidíme teď ty záběry. Chci říct, je to prostě -
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Absolutně. Tady to máte. Hrozné. A teď tu samozřejmě celou dobu byla žloutenka typu A a na dětských odděleních nám na ni umíraly děti. Ale teď se samozřejmě v Gaze znovu objevila ošklivá dětská obrna. Jedná se o nemoc přenášenou vodou. Ta byla v Gaze vymýcena. Vyhlídka na to, že budeme muset provést , max. očkovací kampaň proti obrně v tomto nejistém prostředí. Nemyslím si, že to lze provést.
Christiane Amanpourová: Prostě bude tolik následků, dokonce, jak jsem řekla, pokud zbraně někdy utichnou, chci se vás závěrem ještě zeptat, víte, slyšíme od Izraelců, že pouštějí humanitární pomoc dovnitř. Slyšíme od Gazanů, že se k nim nedostává dostatek humanitární pomocií a ten neuvěřitelně pravicový ministr financí, víte, Smotrich v projevu řekl, že, cituji, "možná je spravedlivé a morální nechat obyvatele Gazy ve válce proti Hamásu umřít hladem. Ale říká, že by nám to nikdo na světě nedovolil". Chci říct, mluví o dvou milionech lidí, "dokud nebudou propuštěni rukojmí". Tolik lidí to odsoudilo, tolik spojenců. Tak jak to vidíte s tou pomocí a jak reagujete na takový komentář?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Zásobování jsme neměli dostatek. Neměli jsme zásoby, které jsme potřebovali, třeba za ty dva měsíce, co jsem tam byl, jsme museli buď šetřit tím, co používáme, nebo vyrábět to sami. Museli jsme vyrábět operační pláště a vyrábět berle z místních trhů, došel nám ibuprofen. Jednoduché léky proti bolesti. Měli jsme velmi málo fentanylu a probíhalo vyměňování s jinými organizacemi. Takže zásoby byly neustálým bojem a jsou to důsledky prvního a druhého a třetího řádu, kdy dochází něco jiného nebo se používají jiné věci. Pohonné hmoty v jednu chvíli, na začátku července, ministerstvo nedostávalo dostatek pohonných hmot, a to znamenalo, že jsme mohli dělat méně na operačních sálech. Na oddělení se neetekla voda. Jak chcete čistit oddělení bez vody? Takže to jsou věci, výzvy, které se opakují. Například jedna z mých zásilek, která měla dorazit opravdu těsně před ofenzívou v Rafáhu začátkem května, do data, kdy jsem odjížděl 31. července, stále ještě úplně nedorazila. A to je jen jedna zásilka, a proto jsme neustále látali, co se dá dělat, a to vám zabírá místo v hlavě. Když musíte každý den řešit, jaké léky byste měli použít místo toho a tak dále, nevěnujete pozornost kvalitě péče.
Christiane Amanpourová: A krátce jste se zmínil o tom, jakou daň si to na vás vybralo. Jak se po těch dvou měsících cítíte?
Dr. Javid Abdelmoneim, MSF: Jsem v pořádku. Byl jsem v mnoha válkách. Myslím, že Gaza, tato zkušenost pro mě byla velmi těžká, protože vidět své kolegy, jak tím procházejí a prožívají to v reálném čase, bylo velmi těžké.
Christiane Amanpourová: Pane doktore, opravdu vám moc děkuji, že jste přišel. Děkuji vám.
1875
Diskuse