Do ukrajinské přehrady vyprázdněné ruským úderem na hráz se vrací život

22. 7. 2024

 

Tato sovětská nádrž pohltila starobylá kozácká místa  i zeleninové zahrady a pastviny, které generace ukrajinských vesničanů využívaly jako zdroj potravy a paliva. Kreml místo toho sliboval modernitu: elektřinu a zavlažování polí a kolchozů v celém jižním regionu.

V roce 2022, kdy SSSR dávno zanikl, zahájil Vladimir Putin rozsáhlou invazi na nezávislou Ukrajinu. Přehrada se rychle stala součástí frontové linie. Ruská vojska seděla na levém břehu, ukrajinské síly na pravém. V červnu 2023 pak Moskva vyhodila do povětří elektrárnu Chakovka, která se nacházela níže po proudu, když Kyjev zahájil velký protiútok.

Výbuch uvolnil více než 14 kilometrů krychlových vody, zaplavil osady a zabil nejméně 35 lidí. Minulý měsíc ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil zničení za „úmyslný a promyšlený zločin“. Bezprostředně po něm připomínala přehrada cizí krajinu, neúrodnou a pouštní.

Během několika měsíců se však objevily první zelené výhonky. "Navštívil jsem ji loni v srpnu. Byla už jasně zelená. Byl jsem v šoku, v dobrém slova smyslu,“ řekl Maniuk. "Předtím tam bylo hodně vody. Lidé ji moc nepoužívali. Teď je to tu úchvatné a plné života."

Tento týden Maniuk navštívil Malokaterynivku, vesnici kdysi oblíbenou u rybářů, na železniční trati na Krym. Její nádraží bylo uzavřeno, když začala totální válka. Rusové byli asi 10 kilometrů daleko a v dálce se valil dým. Na březích bývalé přehrady jsou balvany a bílý perleťový břeh tvořený mrtvými měkkýši, jsou jich miliony.

Za nimi začíná les. Podle Maniuka pokrývá asi 140 000 hektarů a vypadá podobně jako prales před 100 000 lety na konci poslední doby ledové. Ruští vojáci do něj nevstoupili. "Není tam nic vidět. Kdo by šel dovnitř, ztratil by se. Jsou tam bažiny a řeky,“ řekl.

Po útoku  v roce 2023 klesla hladina vody v Dněperské přehradě o 5 metrů a odhalila skalnaté ostrovy a peřeje.

Dněpr se vrátil do svého starého koryta. Znovu se objevily ryby, které nebyly k vidění osm desetiletí, včetně jeseterů a sleďů. Policie tuto pozoruhodnou skutečnost zjistila, když zatkla skupinu pytláků. V jejich člunu bylo 16 ohrožených jeseterů. "Možná mají ryby genetickou paměť. Voda je opět rychle tekoucí. Je tu více cejnů a okounů,“ řekl Maniuk.

Zánik nádrže nenadchl všechny. Trubky, které zásobovaly Malokaterynivku vodou, vyschly. Od června úřady dodávají pitnou vodu nákladními auty. Obyvatelé na Centrální třídě, dříve známé jako Leninova ulice, stojí fronty s kbelíky. Městská pláž, kde se místní v létě koupali, zmizela.


Podle Volykové obyvatelé často slyšeli výbuchy. Nad vesnicí, kde dříve žilo 3 200 lidí a nyní se jejich počet snížil na 2 500, houkaly dva ukrajinské vrtulníky. Ruské ostřelování poškodilo majetek, řekl starosta a dodal, že v bojích s Ruskem zahynulo 13 „našich chlapců“ a čtyři se pohřešují. „Sedíme na sudu s prachem,“ řekla.

Mychajlo Mulenko, vedoucí oddělení ochrany přírody v národní rezervaci Chortycja, uvedl, že ztráta vody je socioekonomickou ranou. Dodal však: „Nádrž byla špatná pro přírodu. Nyní máme šanci využít toho, co se stalo, ke změně." Podle něj by se v budoucnu nejraději rozhodl pro obnovu menší nádrže nebo plavebního kanálu.

Mezitím biodiverzita vzkvétá. Na přehradu Dněpr v Záporoží, kdysi bezprizorní jezero, dnes řetěz skalnatých ostrovů a peřejí plných racků, shlíží rezervace Chortycký ostrov. Ty by dobře znali váleční kozáci z 16. století, kteří na jeho březích vybudovali pevnost jako součást vznikajícího ukrajinského státu.

Vznikl řetěz rybníků a lagun vyplněných rákosím. Zátoky na ostrově jsou posety mrtvými škeblemi a rybami. Mulenko však uvedl, že nový ekosystém zvýšil počet ropuch žlutobřichých, žab a vodních hadů. Nad vodní hladinou se proháněly kuňky písečné a v korunách stromů poblíž vrzaly mouchy skvrnité, které přilákal hojný hmyz.

Nedávno byly ve vodě spatřeny houpající se kachny rudé spolu s husami kanadskými, které jsou na Ukrajině málo k vidění. Mechům a lišejníkům se daří, řekl Mulenko. Na ostrově žije malá populace srnců a jelenů sika. "Myslím, že máme velmi zajímavý ekologický systém. Svým způsobem je to zázrak. Nic podobného v Evropě není,“ řekl.

Diskuse o nádrži začaly dávno předtím, než Rusové vyhodili do povětří přehradu Chakovka a silniční přejezd v Chersonské oblasti. Společnost Ukrhydroenergo, provozovatel elektrárny, tvrdí, že by měla být zcela zrekonstruována. Podle jejích odhadů by to trvalo nejméně pět let a stálo by to 1 miliardu dolarů. Vláda v Kyjevě se s tímto názorem ztotožňuje. Ekologové chtějí, aby se území rozvíjelo přirozenou cestou.

Ústup vody mezitím odhalil archeologická naleziště skrytá od 50. let 20. století. Patří mezi ně kurhany z doby bronzové, skytské hrnce a kozácká opevnění, stejně jako další artefakty, které po sobě zanechali Gótové ze třetího století a středověcí Tataři. Sověti mnohé z nich záměrně potopili, aby zlikvidovali bohatou předruskou historii Ukrajiny, tvrdí Mulenko.

Řecký historik Hérodotos, který psal v pátém století před naším letopočtem, podal barvitý popis skytské kultury, geografie a náboženství. Černomořská oblast „je, jak už to bývá, docela plná stromů všeho druhu“, poznamenal ve svých slavných Dějinách.

Denys Sikoza, zástupce vedoucího památkové péče v Chersonské oblasti, řekl: "O těchto místech toho moc nevíme. Při vykopávkách, které se uskutečnily na počátku 20. století, se používaly staré metody." Mezi nalezenými předměty byla keramika, šperky, náramky, zbraně a 2 500 let starý stroužek česneku nalezený ve starobylé peci.

Za poslední rok archeologové podnikli jen několik výprav k nově odhaleným památkám. Oblast je nebezpečná a je to vojenská zóna, upozornil Sikoza. Některá potenciální místa výprav opět mizí pod kobercem zeleného listí, dodal. "Rádi bychom je prozkoumali. Zatím to ale není možné. Možná to nikdy nebude možné. A samozřejmě nemáme přístup na okupovaná území,“ řekl.