Proč bude těžké ignorovat rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora proti izraelské osidlovací politice

19. 7. 2024

čas čtení 4 minuty
 
Rozsudek je výzvou pro spojence, jako jsou Spojené království a USA, které po léta ignorovaly okupaci palestinských území

 
Důkladné, podrobné a všezahrnující poradní rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o nezákonnosti izraelské okupace palestinského území a výstavby osad představuje ostré vyvrácení tvrzení Izraele a bude mít hluboký dopad na další roky, míní Peter Beaumont.

Mezinárodní soudní dvůr prohlásil dlouhodobou izraelskou okupaci palestinského území za „nezákonnou“ a uvedl, že se rovná faktické anexi. Soud vyzval Izrael, aby urychleně opustil okupovaná území, a rozhodl, že Palestincům náleží odškodnění za újmu způsobenou 57 lety okupace, která je systematicky diskriminuje.

Vmnoha svých částech představuje rozsudek pro Izrael zdrcující porážku u světového soudu.

 
 
Ačkoli se k tomu vyjadřovaly četné zprávy OSN a rezoluce Valného shromáždění, rozsudek Mezinárodního soudního dvora představuje díky tomu, že byl vynesen s odvoláním na smlouvy a jednotlivé zákony, verdikt, který bude těžké ignorovat.

Rozsudek rovněž obstál jako výtka k argumentu Izraele, že soud  nemá právo se touto otázkou zabývat, a to z toho důvodu, že rezoluce OSN, jakož i dvoustranné izraelsko-palestinské dohody stanovily, že správný rámec pro řešení konfliktu by měl být politický, nikoli právní.

Soud tento argument fakticky odmítl a tvrdil, že mezinárodní právo platí bez ohledu na desetiletí neúspěšných politických snah o dosažení trvalé mírové dohody, a to i proto, že Izrael pokračuje ve výstavbě osad.

Rozsudek, jehož čtení trvá půl hodiny, shromáždil několik pramenů mezinárodního práva od Ženevských úmluv po Haagskou konvenci a předložil případ, který byl Palestincům a kritikům izraelské politiky v mezinárodním společenství zřejmý již několik let.

V souhrnu se v něm říká, že léta oficiálně i vlastními silami deklarované ambice Izraele stavět a osídlovat okupovaná území se rovnají záměru fakticky anektovat území v rozporu s mezinárodním právem; že tato politika byla navržena ve prospěch osadníků a Izraele, nikoliv Palestinců žijících pod vojenskou správou.

Snad nejvýznamnější částí rozsudku je, že „přesun osadníků na Západní břeh Jordánu a do Jeruzaléma ze strany Izraele, jakož i zachování jejich přítomnosti ze strany Izraele, je v rozporu s článkem 49 4. Ženevské úmluvy“.

Ačkoli jednotlivé odstavce vztahující se na jednotlivá porušení mezinárodního práva - a jednotlivé nesrovnalosti - nejsou  překvapivé, ve svém celku představuje rozsudek hlubokou výzvu vládám, včetně Velké Británie a USA, které po léta měkce přistupovaly k izraelské okupační politice, kritizovaly výstavbu osad, ale donedávna proti ní prakticky nic nepodnikaly.

Jestliže se to v posledních měsících změnilo a USA, Spojené království a Evropa zavedly řadu sankcí namířených proti násilným osadníkům, a to jak proti jednotlivcům, tak proti skupinám, které je podporují, rozhodnutí poradního orgánu klade mnohem závažnější otázku: zda by vzhledem k závažnosti porušování mezinárodního práva neměly být sankce uplatněny také vůči izraelským ministrům a institucím podporujícím osadnický podnik.

Ačkoli rozhodnutí není závazné, poskytne dostatek munice západním vládním právníkům, kteří již aktivně zkoumají budoucí sankce proti osobám spojeným s izraelským osídlováním.

Významné na rozhodnutí bylo, že soud vzal na vědomí nedávný a pokračující převod pravomocí z armády na civilní úředníky dohlížející na okupovaná území, což, jak kritici varovali, ještě více vystavilo aktivity Izraele soudnímu řízení.

Významné je i načasování. Vzhledem k tomu, že Izrael je izolován kvůli vedení války v Gaze a je vyšetřován Mezinárodním soudním dvorem a Mezinárodním trestním soudem pro údajné válečné zločiny, ostré posouzení dlouhodobé nezákonnosti izraelské okupace tuto izolaci jen posílí.

Pokud se rozhodnutí zdálo nevyhnutelné, bylo to kvůli vlastnímu posunu Izraele doprava pod vedením jeho premiéra Benjamina Netanjahua, který nyní stojí v čele koalice zahrnující krajně pravicové proosídlenecké strany a ministry a který realizuje přesně tu politiku, za niž byl Izrael odsouzen.

Zdroj v angličtině ZDE

2
Vytisknout
1726

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2024