Zapomenutá Západní Sahara: O hodnotové politice jinak

2. 1. 2024 / Petr Partyk

čas čtení 7 minut

V současnosti větší než malé množství politiků, novinářů, publicistů a jiných více či méně povolaných osobností hovoří a píše o nutnosti provádět hodnotovou zahraniční politiku. Ta bývá často personifikována a stavěna do kontrastu s politikou pragmatickou a realistickou. Často se terčem kritiky stává bývalý prezident Miloš Zeman a jeho spojení s podnikatelskými skupinami, které mají své zájmy v Číně a v Rusku. 


Proti Zemanově diplomacii "krteček - medvídek panda" se zdůrazňuje význam vztahů s Čínskou republikou na ostrově Tchaj-wan. Mezi našimi ústavními činiteli vypukla nevyhlášená soutěž, kdo rychleji a častěji tento ostrov navštíví. V průběhu těchto spanilých jízd pronášeli jejich aktéři občas teze, které nesvědčí o hlubší reflexi problematiky mezinárodní spravedlnosti. Nemáme vyjasněna jednotná a soudržná normativní vodítka pro vedení naší zahraniční politiky a obecně pro náš vztah ke kulturně a politicky odlišným společnostem. Chybí nám seznam pravidel spravedlnosti platných pro regulaci vztahů mezi státy. Nejsme si jisti, kde leží meze tolerance v mezinárodní politice, neboť v mezinárodním prostředí panuje vysoká míra hodnotového pluralismu.

Čínská republika na ostrově Tchaj-wan je v módě, je "in" a "sexy" a kdekdo se bez ohledu na svůj nedostatek základních znalostí cítí povolán komentovat dění v tomto státu, nestátu, polostátu. Oproti tomu Západní Saharu téměř nikdo nezná, nikdo tam nejezdí a nikdo tamní dění nekomentuje, protože netuší, že je co komentovat. Proto věnuji toto zamyšlení Západní Sahaře.

Saharská arabská demokratická republika (SADR; zkrácený neoficiální název Západní Sahara), je stát v severozápadní Africe, v oblasti zvané Maghreb. Mezi léty 1884 a 1975 byla tato země pod názvem Španělská Sahara kolonií, resp. zámořskou provincií Španělska.

V r. 1975 zemřel španělský diktátor Francisco Franco y Bahamonde a nová vláda nastoupila pomalý a rozporný proces demokratizace. V jeho rámci dala najevo, že svým zbývajícím koloniím nebude bránit v nezávislosti, jestliže o to projeví zájem. 

V r. 1960 OSN přijala rezoluci garantující nezávislost kolonizovaným zemím a v roce 1966 vydala rozhodnutí, podle kterého mají obyvatelé Západní Sahary právo na sebeurčení. Ale již v roce 1956 vyhlásilo Maroko na základě velmi pochybných historických a náboženských argumentů nároky na území Mauretánie, Španělské západní Afriky a část Alžírska a Mali.

 Svoje nároky na území Španělské Sahary vznesla v r. 1963 také Mauretánie. 

V 60. letech vznikaly ve Španělské Sahaře zárodky hnutí proti cizí nadvládě, které později vyústily ve vznik Lidové fronty za osvobození Sakia al-Hamra a Rio de Oro (POLISARIO). 

Když byl v r. 1974 vyhlášen termín referenda o sebeurčení, postavilo se Maroko proti a navrhlo arbitráž u Mezinárodního soudního dvora. Ten, ke zjevné nelibosti marockého krále, přiznal obyvatelům Západní Sahary právo na sebeurčení. Tři týdny nato marocký král Hasan II. zorganizoval neozbrojený pochod asi 300 000 Maročanů. Následně bylo zahájeno vyjednávání mezi Španělskem, Marokem a Mauretánií, které vešlo ve známost jako Madridské dohody. Na jejich základě se 26. února 1976 Španělsko stáhlo ze Západní Sahary.

Den na to Fronta POLISARIO vyhlásila SADR. Vláda kontroluje asi 20–25 % území. Maroko kontroluje a spravuje zbytek státního území. Hlavním městem SADR je oficiálně Al-Ajún (Laayoune), aktuálně na území pod kontrolou okupačních marockých jednotek. Jako dočasné hlavní město slouží Tifariti v alžírském Tindúfu.

SADR udržuje diplomatické vztahy se 41 státy OSN a je řádným členem Africké unie. Zdánlivě by tento stát neměl mít vážné problémy s mezinárodním uznáním. OSN, Africká unie (dříve Organizace africké jednoty) a Mezinárodní soudní dvůr jeho právo na samostatnost uznávají. Přesto se SADR již několik desetiletí potácí v nestabilním pásmu mezi uznáním a neuznáním.

Je tu jeden velký problém. Ten problém se jmenuje Maroko, které se chová zpupně, s jistotou, že žádné sankce nepřijdou. „Marocký sultán? To je odbytá veličina“, pravil poručík Dub, dívaje se zakalenýma očima na Švejka.

Pro mocné tohoto světa Maroko a jeho panovník zjevně odbytou veličinou není. Našlo si silné spojence, USA a Francii. Autoritářský režim v Rabatu zaručuje základní stabilitu a stabilita se stává klíčovým pojmem současných mezinárodních vztahů. Ropa, zemní plyn, fosfáty a další nerostné suroviny, to také není k zahození. Lidská práva a respekt k základním principům mezinárodních vztahů musí ustoupit.

A jak se k tomu všemu staví Česká republika? Zde je oficiální vyjádření MZV:

  • Jaká je oficiální pozice českého státu k okupaci Západní Sahary?

ČR respektuje vůdčí roli OSN pro mírové řešení sporu o státoprávní postavení území Západní Sahary. Toto řešení musí brát v úvahu všechny relevantní rezoluce RB OSN a musí respektovat právo obyvatel Západní Sahary na sebeurčení.

  • Česká republika podporuje či nepodporuje a proč misi OSN (MINURSO)?

Ve smyslu výše uvedeného ČR podporuje aktivity mírové mise MINURSO, do které se ale materiálně či personálně nezapojuje.

  • Jaký je vztah České republiky k exilové vládě SADR na území Alžírska v uprchlických táborech (Tindouf) a zda ji jakýmkoli způsobem podporuje či nikoli; pokud ano, jak?

ČR Saharskou arabskou demokratickou republiku nikdy neuznala, nemá s ní navázány diplomatické styky a nijak ji nepodporuje.

  • Jak se Česká republika připravuje na implementaci rozsudku C-104/16 P Evropského soudního dvora z 21. prosince 2016?7

Pokud jde o praktickou implementaci předmětného rozsudku, ta se promítne zejména v případě importu agroprodukce z oblasti Západní Sahary. V dané záležitosti doporučujeme kontaktovat Generální ředitelství cel ČR.

Toto stanovisko zdá se mi být poněkud ambivalentní, ne-li přímo pokrytecké. Existence nezávislého státu SADR je v souladu s relevantními dokumenty OSN, AU, Mezinárodního soudního dvora, s kogentními normami mezinárodního práva veřejného a s obecnými zásadami mezinárodních vztahů. 

Ať přemýšlím sebevíce, nenalézám důvod, proč by ČR neměla a nemohla SADR uznat. V praxi by to nebylo obtížné ani nákladné. Stačí pověřit velvyslance v Alžírsku také zastupováním zájmů ČR u vlády SADR ve městě Tifariti. Maroko by nejspíš bylo podrážděno, na MZV by přišla protestní nóta, ale tím by to skončilo. Možná by reálnou škodu utrpěly skupiny zaměřené na podnikání s marockými korporacemi. Ale to bychom snad přežili.

Mnohem významnější by byl nehmotný zisk. Ukázali bychom světu, že "hodnotová politika" pro nás není prázdné heslo, že to myslíme vážně.

0
Vytisknout
4923

Diskuse

Obsah vydání | 4. 1. 2024