Haaretz: Netanjahu chce udělat z Kataru viníka masakru ze 7. října. Nedovolte mu to

3. 1. 2024

 

Za prvé, zvěrstva spáchal Hamás, nikoli Katar. Za druhé, Katar posílal do Gazy peníze na udržení režimu Hamásu na žádost Izraele. Zatřetí, když Katar v roce 2018 zvažoval, zda platby zastavit, Izrael vyslal do Dauhá vysoce postavené emisary, aby Katařany prosili, aby v nich pokračovali. Začtvrté, Katar je nepostradatelný při zprostředkování propuštění izraelských rukojmích. Již tak učinil a nadále tak činí. Za páté, v širším geopolitickém rozměru poválečného Blízkého východu by Katar mohl a měl být ústřední součástí řešení, a rozhodně ne problémem.

Financování Hamásu se jeví jako nejrelevantnější, nejtrpčí a nejnepříjemnější záležitost. Faktem je, že vše, co Katar dělal, bylo činěno s plným souhlasem Izraele, s jeho podporou a jako součást promyšlené politiky.

Katar nepřeváděl tajně nelegální finanční prostředky do Gazy. Dělal to, co Izrael žádal a co Izrael schvaloval. Pro někoho může být nepříjemné si to přiznat, ale taková jsou fakta.

Udi Levi, bývalý šéf jednotky Harpoon Mossadu - již zrušeného oddělení ekonomické války, které bylo zřízeno za účelem zkoumání financí Hamásu - není přítelem zapojení Kataru. Podrobně však popisuje, jak vše, co Katařané dělali, probíhalo v koordinaci s Izraelem.

Deník New York Times 10. prosince zveřejnil rozsáhlý investigativní článek, který odhaluje, do jaké míry Izrael podporoval financování Hamásu ze strany Kataru. Tentýž Udi Levy je o týden později citován ve stejných novinách a obviňuje Netanjahua, že ignoroval varování Mosadu ohledně katarského financování.

Katar tajně neposílal nelegální finanční prostředky do Gazy. Dělal to, o co Izrael žádal a co Izrael schvaloval. Pro někoho může být nepříjemné si to přiznat, ale taková jsou fakta.

Izrael podporoval Katar, aby přeléval peníze do pásma Gazy, protože to sloužilo jeho politice. Sice špatné, ale přece jen politiky. Byla to součást velmi veřejné, velmi důsledné a velmi chybné Netanjahuovy koncepce, že posilování Hamásu oslabuje palestinskou samosprávu tím, že vytváří protiváhu v palestinské politice, a tím ho osvobozuje od nutnosti jednat s Palestinci v jakémkoli diplomatickém procesu.

V březnu 2019 Netanjahu v projevu ke své parlamentní frakci Likud prohlásil, že "každý, kdo chce zmařit vznik palestinského státu, musí podporovat posilování Hamásu a převádění peněz k dispozici Hamásu". Rok předtím, v roce 2018, jeho kabinet skutečně schválil převody katarských peněz Hamásu. To, že se Netanjahu nyní snaží tuto politiku popírat nebo přikrášlovat, je jeho chování na úrovni: manipulativní a lživé. Příliš mnoho lidí však zná fakta a žádné útoky na Katar to nezmění.

Ve Washingtonu probíhá - jakkoli pomalu - proces utváření širšího pohledu na geopolitickou krajinu Blízkého východu po válce, který Izrael stále popírá. Spojené státy považují válku za katalyzátor vzniku a upevnění dvou konkurenčních os: osy anarchie, nepořádku a terorismu, do níž patří Írán, Sýrie, Hizballáh, Hamás a Hútíové v Jemenu s podporou a mentorstvím Ruska. Na druhé straně stojí něco, co by se dalo nazvat "osou pořádku", do níž patří Američané, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt, Izrael a, ano, Katar.

Katar je v mnoha ohledech jedinečný svou regionální zahraniční politikou a otevřenými komunikačními kanály se Spojenými státy, Saúdskou Arábií, Hamásem a Izraelem. V rekonfigurovaném regionu hraje ústřední roli.

"Cesta k regionálnímu míru vede přes Dauhá. Nejenže je sídlem politického křídla Hamásu, ale Katar funguje jako jeho vstupní bod do mezinárodního finančního systému. Jedině Katar tak může Hamás zkrotit, zaručit, že poražený Hamás znovu nepovstane, a zajistit, aby sunnitské arabské mocnosti byly jednotné v konfrontaci s destabilizujícími ruskými a íránskými zmocněnci," napsal v listopadu Jason Pack v časopise Foreign Policy.

Cituje také z knihy "Rentier Islamism: Vliv Muslimského bratrstva v monarchiích Perského zálivu" autora Courtneyho Freera: "Katarské vedení opakovaně zdůrazňovalo, že si přeje udržovat vazby s [nestátními islamistickými] skupinami nikoliv nutně proto, aby je podporovalo, ale aby k nim získalo přístup jako prostředek usnadňující zprostředkování."