Pomoc! Může prosím někdo přijít a tuto republiku zachránit?

7. 7. 2023

Článek doporučuju přečíst, doplním to co v něm není a je přitom podstatné:

Celý vyspělý svět urputně a až zoufale soutěží o talenty, o špičkové lidi. Každý "zisk" takovéhoto člověka znamená pro cílovou zemi (pro firmu, instituci, univerzitu, výzkumák...) požehnání, protože on či ona dokáží znásobit, pákovat činnosti dalších i velkých týmů.

Přístup států k migraci je vlastně velmi, až nemilosrdně pragmatický: tebe chceme, tebe moc nechceme, ale v zásadě nebráníme a tebe nechceme vůbec, máš dveře zavřené. Nehodnotím, jestli je to hezké nebo nehezké, ale tak to je.

Přičemž těm lidi, kteří patří do kategorie vysoce kvalifikovaných, "vysoce žádaných", státy nejenomže umetají úplně všechny překážky, ale naopak je cíleně lákají a dávají jim často i mimořádné výhody. (Například v USA poskytují těmto "vysoce žádaným" obratem tzv. social identity number a garance, takže například druhý den po příletu dostanou vysokou půjčku na bydlení, auto, výbavu, dostanou zaměstnanecké pojištění - tedy vlastně výhody rodilého Američana s vysokým ratingem. Srovnejte si to u nás!)

Mezi státy celého světa probíhá soupeření v lákání talentů. Kdo je vítěz v lákání talentů ze zahraničí, je pak vítěz v celkové ekonomice, protože soupeření je mezi firmami (výzkumáky, univerzitami) a vyhraje ten kdo má nejlepší lidi. A domácích špiček není nikdy dost. Tak jednoduché to je.

Ten titulek článku je totiž naprosto přesný: kvůli miliónům přijdeme o miliardy. Jen u pár firem z regionu, se kterými se dobře znám mohu a umím vyčíslit ztráty na tržbách v řádech miliard korun ročně vinou toho, že nemají potřebné specialisty - nemohou například rozjet výrobu, mají všechny stroje a metody, mají zákazníky, ale je to složité a potřebují na to špičkové pracovníky. Přičemž VĚDÍ o těchto lidech v zahraničí, ti lidé CHTĚJÍ k nám přijít, ale ta překážková dráha je tak obtížná a dlouhá, že nakonec nepřijdou.

Česká republika navíc potřebuje špičkové specialisty možná ještě více než jiné země, a to z následujících důvodů:

1) (Celkový) pracovní trh se u nás vinou demografie ročně zmenšuje o 15 000 - 25 000 lidí. Do tohoto "poolu" samozřejmě padají i specialisté.

2) Je u nás jedna z nejmenších nezaměstnaností na světě a počet volných míst pak naopak patří k NEJVĚTŠÍM na světě (v přepočtu na obyvatele).

3) Prokazujeme VELMI SLUŠNOU konkurenceschopnost ve výrobních odvětvích, což je dáno kombinací historicky slušně vycvičené "výrobní síly" a stále ještě nízké mzdy. Jsme tedy kvalitní a levní! Ale nemáme ty špičky, které jsou potřeba.

4) Výrobu (ale u specialistů nejde jen o ni, viz dále!) čeká, resp. již jí prochází určitá revoluce zvaná Průmysl 4.0. Je nezbytná - činí nás lépe konkurenceschopnou a naši partneři/odběratelé toto požadují. Ale opět, co to znamená? Požadavek na tisíce specialistů, kteří budou schopní toto implementovat a udržovat. Průmysl 4.0 znamená "levnější, pružnější, ale náročnější na mozky".

5) Máme docela silnou základnu výzkumu, univerzitního, v ústavech AV i jinde. Jenomže je to výzkum spíše PRŮMĚRNÝ. K vítězství potřebujeme výzkum špičkový, který dělá kdo? Špičkoví vědci. Těch vlastních máme málo.

6) Co se týká počtu či procenta zahraničních specialistů, jsme hluboce pod průměrem vyspělého světa, až násobně. Toto je přitom nedostatek, kterým trpí ekonomika: zahraniční specialisté mají smysl nejen v tom že jsou specialisté, ale že jsou zahraniční - přinášejí totiž do našeho prostředí "vzruchy", odlišné přístupy, metody a koneckonců i kontaktní sítě z jiných zemí. Toto je naprosto učebnicová ilustrace případu kdy multikulturalita obohacuje - zcela jednoznačně a bez žádného ale.

Česká republika je přitom poměrně vítanou cílovou zemí: žije se tu dobře a levně, je tu bezpečno, jsme (přiměřeně) tolerantní a otevření. Totální špičky jdou na Západ, superšpičky do USA, tam asi nic nenaděláme - ale jsme výbornou cílovou zemí pro, řekněme, vysoký nadprůměr, a jsme dobře atraktivní pro lidi z východu-jihovýchodu.

Každý specialista, který přijde, tak přichází jako hotový člověk (tzn. neměli jsme žádné "náklady" s jeho výchovou jako dítěte, se vzděláním...), a je schopen, každý jeden, "pákovat" desítku až stovky milionů korun ročně do české ekonomiky, do HDP. Z HDP pak různými potůčky teče cca 35 % do státního rozpočtu - takže si spočítáme, že 100 000 takových specialistů, i kdybychom zůstali u toho dolního prahu znamená TŘI STA MILIARD do státního rozpočtu. ROČNĚ.

Furt nic, nedocvakává?

Zdrojový článek: ZDE