Jak děti naučit, aby přežily AI - a zvládly vše, co přijde

10. 7. 2023

čas čtení 8 minut

Nestačí postavit učení na jedné společenské změně. Žáci by měli být vyškoleni tak, aby zvládli rychle se měnící svět

"Ze dne na den byla naše profese vymazána. Probudili jsme se a zjistili, že naše dovednosti jsou zbytečné." To mi řekli dva úspěšní grafičtí designéři o dopadu umělé inteligence. Starý slib - kreativní pracovníci budou před mechanizací chráněni lépe než ostatní - přes noc implodoval. Pokud mohou výtvarné umělce nahradit stroje, kdo je v bezpečí? píše George Monbiot.

O "spravedlivém přechodu" pro grafiky ani pro ostatní profese, které mají být zničeny, se nemluví. A i když se hodně mluví o tom, jak by se mohlo změnit vzdělávání, málo se dělá pro to, aby byli studenti připraveni na svět, jehož podmínky se tak rychle mění. Nejen v zaměstnání budou mladí lidé konfrontováni s náhlými změnami. Budou také pravděpodobně svědky kaskádovitého rozpadu životního prostředí a kolapsu některých systémů vytvořených člověkem.

 
Proč jsme tak nepřipraveni? Proč tak špatně řídíme své životy? Proč jsme tak zdatní v materiálních inovacích, ale tak neschopní při vytváření společnosti, v níž se může dařit všem? Proč spěcháme se záchranou bank, ale stojíme a pasivně zíráme, zatímco se hroutí pozemské systémy? Proč dovolujeme, aby nám vládli psychopati? Proč se nehorázné lži šíří jako požár? Proč se lépe orientujeme v pracovních vztazích než v těch intimních? Co chybí v našem vzdělání, že v našich životech zůstávají takové propasti?

Slovo výchova částečně pochází z latinského educere: vyvést. Příliš často nás vede dovnitř: do starých způsobů myšlení, do skomírajících profesí, do systému požírajícího planetu, kterému se říká business as usual. Příliš zřídka nás vyvádí z našich kognitivních a emocionálních smyček, z konformity s politickým a ekonomickým systémem, který nás zabíjí.

Netvrdím, že mám definitivní odpovědi. Věřím však, že určité zásady by pomohly. Jedním z nich je, že rigidita je smrtící. Jakýkoli aspekt vzdělávacího systému, který žáky uzavírá do pevných vzorců myšlení a jednání, zvyšuje jejich zranitelnost vůči rychlým a masivním změnám. Například neexistuje horší příprava na život než anglické standardní testy, které dominují výuce v 6. ročníku. Pokud jsou výpovědi ostatních rodičů, které znám, reprezentativní, jsou testy SAT pro většinu žáků zdrcující zkušeností, která v nich potlačuje nadšení, nutí je jít úzkou, ohrazenou cestou a vyžaduje přísnost právě v době, kdy se jejich mysl snaží rozkvést a rozvinout.

Extrémní nároky na testy a zkoušky v průběhu školní docházky omezují  rozsah našeho myšlení. Zkouškový systém vytváří umělé hranice mezi učebními předměty, které jsou tvrdě hlídány. V přírodě takové hranice neexistují. Pokud je naše mezioborové myšlení slabé, pokud stále nedokážeme vidět širší souvislosti, je to částečně proto, že jsme byli tak brutálně vycvičeni k tomu, abychom všechno dělili do vzájemně nepropustných škatulek.

Vzdělávání by mělo být v co největší míře radostné a potěšující, a to nejen proto, že radost a potěšení jsou nezbytné pro naši pohodu, ale také proto, že je pravděpodobnější, že ustojíme velké změny, pokud budeme získávání nových znalostí a dovedností vnímat jako fascinující výzvu, nikoli jako hrozbu.

Existují argumenty proti celostátním učebním osnovám i pro ně. Je to vyrovnávací prvek, který zajišťuje, že se všichni setkají s běžnými standardy gramotnosti a matematických schopností. Poskytuje obranu proti podivínským naukám, jako je kreacionismus a popírání holocaustu. Umožňuje kontinuitu, když učitelé opustí své místo, a jasnou cestu zísikávání znalostí během jednotlivých učebních let. Učební osnovy jsou však zranitelné vůči pochybnému nátlaku politiků, jako je například tlak londýnské vlády na to, aby se malé děti učily složitá gramatická pravidla.

Když se učíme v podstatě totéž a v podstatě stejným způsobem, ztrácíme odolnost, kterou nám poskytuje rozmanitost. Učitelé, se kterými jsem mluvil, nejvíce litují nedostatku času. Intenzivní kombinované požadavky učebních osnov a testovacího režimu neponechávají téměř žádný čas na reakci na příležitosti a události nebo na to, aby děti rozvíjely své vlastní zájmy. Jeden učitel poznamenal, že kdyby na střeše školy přistál pterodaktyl, děti by ho musely ignorovat, aby mohly dokončit přidělený úkol.

Pokud chceme zachovat celostátni osnovy, určitá témata by určitě měly zahrnovat. Například mnoho studentů dokončí své vzdělání, aniž by se kdy naučili principy komplexních systémů. Přitom vše, co je pro nás důležité (mozek, tělo, společnost, ekosystémy, atmosféra, oceány, finance, ekonomika... ), je komplexní systém. Komplexní systémy fungují na radikálně odlišných principech než jednoduché systémy nebo složité systémy (např. automobilové motory). Pokud těmto principům nerozumíme, jejich chování nás zaskočí. Dvě existenční hrozby, které bych zařadil na první místo svého seznamu, seřazené podle kombinace pravděpodobnosti, dopadu a bezprostřednosti, jsou zhroucení životního prostředí a zhroucení globálního potravinového systému. Obě zahrnují komplexní systémy, které se dostávají za své kritické meze.

Místo toho, aby učební plán prosazoval hranice mezi předměty, měl by je odbourávat. Právě to dělá mezinárodní maturita. Domnívám se, že tato možnost by měla být dostupná na každé škole.

Naše schopnost přizpůsobit se masivním změnám závisí především na tom, co odborníci z praxe nazývají "metakognice" a "metadovednosti". Metakognice znamená přemýšlení o myšlení. Natasha Robsonová ve své brilantní eseji pro Journal of Academic Perspectives tvrdí, že zatímco metakognice je v současné výuce implicitní - "ukažte, jak pracujete", "zdůvodněte své argumenty" - měla by být explicitní a trvalá. 

Školáci by se měli učit, jak funguje myšlení, od neurovědy po kulturní podmíněnost, jak pozorovat a zkoumat své myšlenkové procesy a jak a proč se mohou stát zranitelnými vůči dezinformacím a manipulaci. Sebeuvědomění by se mohlo ukázat jako nejdůležitější téma ze všech.

Metodické dovednosti jsou zastřešující schopnosti - jako je seberozvoj, sociální inteligence, otevřenost, odolnost a kreativita - které nám pomáhají získat nové kompetence, jež náhlá změna vyžaduje. Stejně jako metakognici, i metadovednosti se dají naučit. Bohužel některé veřejné orgány jsou uvězněny v bezútěšném a úzkém instrumentalismu, který potřebujeme překonat. Například poté, co příručka Skotského úřadu pro rozvoj dovedností identifikovala empatii jako klíčovou metadovednost, uvádí, že: "Empatie byla identifikována jako klíčový diferenciátor pro úspěch v podnikání, přičemž společnosti jako Facebook, Google a Unilever byly uznány za společnosti, které v této oblasti vynikají." Málokdy jsem četl depresivnější větu.

Samotné školství nebude stačit k tomu, aby nás vyvedlo z mnoha krizí a katastrof, kterým nyní čelíme. Ti, kdo jsou dnes dospělí, musí převzít odpovědnost za to, že jim budou čelit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3
Vytisknout
5738

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2023