Myšlení účetních v poslanecké sněmovně a sociální práce utápějící se v oborovém rokoku
11. 7. 2023 / Pavel Veleman
čas čtení
5 minut
"Lidé věří všemu, co se jim hodí"
(Ryszard Kapuściński, 2002)
Český
stát řídí dlouhodobě parta "zdivočelých účetních"
(Klaus, Kalousek, Babiš, Stanjura…), kteří kromě obsluhy svých
a spřízněných skupinových zájmů, vytěsní vše důležité
pro nás, občany.
Politika se stala politikařením postaveným na
maloměšťáckých hodnotách tzv. straníků. Všichni jsme si na
to zvykli (média, týmy politologů, většinová společnost).
Politická demokracii masových stran s tématy, které ty strany předkládají veřejnosti, to v ČR už neexistuje. Ze zvyku, ze strachu a z bezradnosti, co by
nastalo, kdyby se sdělila tato jasná pravda - předstíráme, že demokracie stále existuje.
Například teď v horkých týdnech se lépe protlačí daňový
balíček. Luxusní dovolená je pro většinu poslanců a poslankyň
věc, přes kterou nejede vlak. Ano, až do těchto podob nám
zastupitelská demokracie reprezentována pár desítkami stranických
rodin v personálně vykostěných klubech, které si říkají
politické strany, zdegenerovala.
Je
to výsměchem všem občanům s mediánem vyplacené mzdy nebo platu
- ze své osobní zkušenosti vím, že z těchto peněz nelze
prakticky žít, lze jen přežívat.
Kolem třicátého v měsíci jsem
si zvykl prakticky nejíst, prodávat věci, knihy na zaplacení
bydlení, případně si půjčovat od kamarádek a kamarádů. To je
můj život v posledním roce.
Nikdy v životě jsem toto nezažíval.
Avšak v líbivých obalech účelovosti marketingových šamanů se
ze lži ("Žijeme si velmi dobře!") - lehce stane pravda. …Třeba Lex Ukrajina je jasný společenský zločin, který kromě
lichvářů a novodobých otrokářů bez svědomí - nepomůže
vůbec nikomu.
Proč
se nepodařilo prosadit úplně jasné věci - třeba, aby byla
využita odbornost ukrajinských uprchlíků změnou rigidních
předpisů ve zdravotnictví a dalších oborech? Kde jsme my,
sociální pracovníci se svým sdělením a svou zkušeností? Proč
nevyžadujeme po politicích, vzít na vědomí argument například
sociologa Daniela Prokopa nebo pana Hůleho?
A
tak se nejdůležitější postavou praxe stává úřední, ministerský fachidiot. Jeho úkolem je šířit lživé
ekonomické neoliberální fantasmagorie, které nemají s současnou západní politikou prakticky nic společného.
Každému je přece
jasné, že stejně jako stát není firma (Babiš ), tak stát není
rodina (Fiala) a téma státního dluhu, přirovnaný k běžnému
hospodaření makrorodiny, je největší politická lež současnosti a totální selhání současného mainstreamového mediálního
prostoru, který tuto lež šíří již třicet let. A tak se pro
udržovatele moci (neplést s politiky, natož státníky) se stává úřední fachidiot.
A
já s hrůzou sleduji, že většina politické a úřední práce je
jen stokrát opakovaný zvyk, cvik, naučená dovednost, stálý
trénink a zdokonalování se v bravulnosti úkonu v co nejkratším
čase splnit přání politické smečky. Žádná vize státu, žádné
politické myšlení státníků o budoucnosti třeba funkčního
sociálního systému. Zde je ideologicky zavřeno! Zbývá stát bez duše, bez podpory lidí, bez vize - prostě
technický vehikl stále více smutného tábora zvaného ČR, kde dozorci stále škrtají a škrtají každou
maličkost, která nám chudým - svět zpříjemňuje.
A
sociální pracovníci na tuto hru naneštěstí tak rádi
přistupují. Často směšně až infantilně se zesložitěním
všech poměrně jasných věcí - dokázat naši oborovou důležitost
a být vpuštěn ke dveřím lumpenburžoazie. A tak nás
nezajímá škola kritické sociální práce a vytvoříme
raději třeba "průmysl bydlení a zabydlování", který
se tak podobá té technokratické podobě řešeni problemů
politiky. Velký obdiv všem výjimkám na obcích a městských
částech - přece jen se to někde mění!
Pochopil
jsem, že k vnitřně pravdivé práci v sociální oblasti
je nutné opustit zažité stereotypy, názory vlastní myšlenkové
bubliny, rodiny, názory většiny známých. Nic nemít za předem dané, prostě zažít a prožít tuto práci opravdu osobně a
přitom se nezničit. Za mne velká podobnost s herectvím - pakliže
nechcete být celoživotní "šmírák (někomu to vyhovuje,
někdo si neumí nic jiného představit), musíte ze sebe vydávat
veliký, osobní prožitek a přitom se nenechat rolemi pohltit tak,
že Vás osobnostně ničí.
Tady
si opravdu nejde vystačit s neměnným diskursem, s mnohdy
desetiletí vytvořenými argumenty (vždy podloženými tzv. jasnými
fakty, čísly, racionalitou a zažitými stereotypy fachidiotismu).
Je nutné se ptát na naše výsledky práce!
To
naše oborové mlčení až fyzicky bolí…
7812
Diskuse