Potřebujeme silnější oligarchy, nebo zapojení systematicky myslících generálů do řešení současných problémů?

18. 1. 2023 / Milan Čech

čas čtení 7 minut
Pamatujete na situaci za covidu? Evropa je v chaosu, státy a jejich složky ne vždy úspěšné a funkční v té covidové tragédii. V ČR je chaos, oligarcha občas dokonce čeká s reakcí a v rozporu s odborníky nekoná, aby nebyl narušen jeho zisk v podzimních volbách. Kolektivní důsledky tohoto kroku ho nezajímají. Ruská dezinformační scéna vše ještě zhoršuje. Důsledkem je to,  že ČR má nejvíce mrtvých na počet obyvatel, a to i s tím skvělým zdravotnictvím a neuvěřitelným nasazením lékařů, sester a armády, co i přes nezměrné úsilí na hranici sebedestrukce nedokáže kompenzovat chyby ve velení. Na druhé straně Evropy, kterou máme tendence pro tu vzdálenost tak trochu podceňovat, je vše naopak. ruská chapadla neumí moc portugalsky a reakce na covid se ujímá Henrique Gouveia e Melo, viceadmirál armády. https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/portugalsko-ockovani-statistiky-vakcina-covid-koronavirus-admiral-ockovaci_2110060644_eku 

A Portugalsko jeho systematičnost, jasnost a strohost posílá v řešení tohoto problému na absolutní špičku zemí světa. Neřeší sebe, nevypráví o spiknutí proti sobě, nedehonestuje všechny okolo, co mu to “kazí”. Staví se k problémům čelem a reálně a opravdu “maká pro lidi”, protože chce Henrique Gouveia e Melo své zemi pomoci, stejně jak to dělal předtím ve vojenské oblasti. 

Rozdíl mezi “velením” v obou zemích nemůže být větší. Tam precizní zvládnutí krize s minimem obětí, u nás katastrofa s tisíci kříži na Václaváku, kde za každým jednotlivým křížem jsou zástupy jeho blízkých.

A my si při čtení zpráv o tom, jak El Niňo možná již tento rok spustí enormní sucha a světovou neúrodu https://blisty.cz/art/111642-vedci-varuji-pred-bezprecedentnimi-vlnami-veder-v-roce-2023-se-ma-totiz-vratit-el-nino.html nebo při tom, jak psychopatický kremelský vládce nemíní s masakrováním nevinných přestat, protože by to znamenalo jeho konec,  musíme položit otázku

Čekají nás pohodové roky, kdy můžeme ještě více krmit naše čím dál vypasenější oligarchy (Danuše Nerudová má s rozevíráním nůžek pravdu), kteří i stávající krizi využili k tomu, aby např. v sektorech ovládaných Agrofertem (zemědělství, potravinářství) navýšili své zisky a spoluzapříčinili růst cen potravin, i když vědí, jak na tom některé české rodiny jsou a co pro ně navýšení zisků znamená?

Potřebujeme někoho, kdo si s celou naší přírodou poradí jako s Bečvou a jejím “vyšetřením”? https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/role-policie-ve-vysetrovani-kauzy-becva-je-zarazejici-mini-novinarka-zuzana-vlasata

Potřebujeme ve vedení odvěkého sebestředného sobce, který i vlastní děti pošle na ukrajinský Krym, aby pomohl sám sobě? (ano, ve skutečnosti je tím jediným člověkem z řetězových mailů, co posílá “naše děti” na Ukrajinu, Andrej Babiš)

Nebo nás ty pohodové roky nečekají a vlastně nevíme, jaká krize přijde jako první? Bude environmentální, ekonomická, vojenská, informační nebo snad sociální? A nepotřebujeme právě pro tento čas vybrat tedy naopak člověka jako v onom Portugalsku? Chápeme dostatečně, že tady nejde o hru emocí, které nás po hnojometném zpracování miliardářovým odborným marketingovým týmem zavedou k jeho volbě, ale o hru, kde se opět jako v tom covidu bude nakonec hrát o naše životy? 

Lidský mozek je bohužel stejně “vyspělý” jako v době, kdy náš kmen měl maximálně 100 lidí. Takový svět dokážeme správně vnímat a vyhodnocovat. Náš “kmen” je nyní příliš velký a vyhodnocování se nám občas velmi nedaří. (V menším kmenu, kde kandidáty osobně znají to dopadá tak, že v místě domu a chalupy jsou výsledky jednoho kandidáta impozantní, zatímco ten druhý je ve svém kmenu podprůměrný, asi proto že ho ten jeho kmen zná rovněž) https://www.idnes.cz/volby/volby-prezident-vesnice-chalupy-babis-pavel.A230114_170648_prezidentske-volby-2023_ivos .

Kolektivní zájem tak snadno viditelný při využití rozumu a racionality se nám často schovává za emoční změť s často opačným výsledkem. 

Ukažme si proto tedy na individuálním, lépe pochopitelném nekolektivním příkladu, v jaké situaci se nacházíme:

Představte si, že jste se jako turista v Nepálu dostal na běžný a poměrně nenáročný výlet do základního tábora Everestu. Onemocněl jste. Jediný lék, co vás může zachránit, je tam na hoře v batohu mrtvého horolezce, co výstup nezvládl. Karty tedy nejsou dobře rozdané, spíš naopak. Všem znalým v táboře je jasné, že musíte pro lék dolézt sám, protože vrátit se s ním k vám by nikdo časově nedal.

A teď přichází ta otázka: Vezmete si s sebou jako průvodce a podporu nejlepšího tamního šerpu, o kterém prokazatelně víte, že zachránil nesobecky život již několika horolezcům a riskoval při tom i svůj vlastní život, člověka, co toho moc nenamluví, ale co řekne dává smysl a je i tak silný, že unese víc kyslíku, lan a materiálu než budete při výstupu potřebovat, člověka co hory a jejich problémy zná jako nikdo tam?

Nebo si vezmete s sebou osobu, o které se v základním táboře mluví jako o podvodníkovi, co sice vypráví jak všechny (hory) zná a všude byl, ale přitom to vypadá že spolupráci s horolezci z celého světa využívá jen k tomu, aby se na výpravách sám obohatil (staví si v Kathmandu i jinde snobské paláce) a ví se také, že úspěšně sám žádný opravdový výstup neuskutečnil?

Necháte se obalamutit tím jak toho šerpu psychopaticky a lživě pomlouvá nebo tím jak vypráví jak výstup s ním bude plný míru a spokojenosti, jak jedině on vám pomůže, protože pomáhání lidem je jeho životním cílem, i když máte informace o tom jak právě on umetal cestu naopak těm válečníkům a vrahům? (dostavba Dukovan)? Vrahům, s kterými v symbióze postupuje i nyní, když právě oni a jejich síťové nástroje útočí výhradně na jeho soupeře? 

Je výrazem neutěšeného stavu části naší společnosti, že neví, jak si i v této jasné situaci vybrat. Je proto povinností nás všech zapnout všechny dostupné síly mezi těmi svými, rodinou, přáteli nebo i mezi “cizími” na sociálních sítích a pomoci tomu logickému, racionálnímu a především kolektivně správnému výběru. Ve skutečnosti totiž na tu horu pro lék v příštích letech polezeme všichni.

Není jisté, že to zvládneme, zejména environmentální problémy před námi jsou obrovské a my jsme ke všemu ještě opravdu nemocní a nemáme času nazbyt. Než ale umřít v základním táboře při placení podvodníkovi za výstup, co se reálně nikdy neuskuteční, je dobré vstát, napnout možná poslední síly a zkusit zabojovat o svůj život s pomocí toho skutečného šerpy.  

1
Vytisknout
2934

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2023