Debakl Josefa Středuly a koho budu volit

9. 1. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Nikdy jsem se netajil s tím, jakou politickou stranu nebo jaké kandidáty jsem kdy volil. Tento týden se chystám volit Petra Pavla, a to na základě jednoduché logiky, kterou dlouhodobě ctím: má, myslím, největší šanci porazit skutečné nebezpečí, tedy Andreje Babiše, v druhém kole.

Samozřejmě zprávou dne, týdne, možná i měsíce a roku je to, že Andrej Babiš byl u soudu právě nepravomocně zproštěn viny v případu Čapí hnízdo, ale to považuji za příliš čerstvou zprávu na to, abych se jí věnoval. Snad za pár dní. Potřebuji znát komentáře znalců práva a justice.

Zpět k prezidentské volbě. Jsem dalek toho, abych někomu vyčítal, pokud bude volit Danuši Nerudovou, Andreje Babiše nebo jiného kandidáta. Chci-li, aby Babiš prohrál, nemám po ruce výčitky, ale hledám společenské analýzy. Zajímavé je třeba zamyslet se nad tím, co vlastně způsobí odstoupení odborového předáka Josefa Středuly ve prospěch Danuše Nerudové. Středula a Babiš jsou blízcí Hradu, člověk by řekl, že pokud někdo ohrozí právě Babiše tím, že mu vezme voliče, bude to levicový Středula a krajně pravicový Bašta. Je těžké nečíst Středulovo odstoupení jako faktickou podporu Babišovi.

Prezidentská kandidatura Josefa Středuly, od níž tolik očekávali levicoví voliči, je vůbec pozoruhodným fiaskem. Středula, pokud jde podporu voličů, propadl do bezvýznamnosti – na šéfa největší odborové centrály v zemi až šokující výsledek. Korunuje to tím, že vyčítá Babišovi a Pavlovi komunistickou minulost a zařazuje se spolu Miroslavem Kalouskem do tábora asi ekonomicky nejpravicovější kampaně. Opravdu si myslí, že třeba voliči sociální demokracie, o jejichž přízeň se na sjezdu této již odumřelé strany ucházel, ho budou následovat?

Argument komunistickou minulostí Petra Pavla mne jako antikomunistu fascinuje sám o sobě. Jak jsem už kdysi vícekrát psal, „antikomunismus“ je škatulka, kde se vleze kdeco, dokonce i Josef Tiso nebo Adolf Hitler. Pro mne antikomunismus je především prozápadní orientace, důvěra v NATO, USA, západní státy EU. Pokud generál Pavel prošel všemi prověrkami NATO a dostal se do vrcholné funkce v této alianci, je pro mne jako pro antikomunistu, jak chápu antikomunismus já, naprosto nezpochybnitelný.

Přesto musím říci, že kdybych někdy vůbec byť jen uvažoval, že bych „volil srdcem“, chtěl bych v dnešní době za prezidentku mladou ženu západní levicové orientace, někoho jako je finská premiérka Sanna Marin. Samozřejmě by šlo hlavně o symbol, ale i symboly jsou velmi důležité pro celospolečenskou atmosféru v zemi. Z hlediska zcela věcného, praktického je třeba myslet na to, aby prezident dobře obsadil Ústavní soud, měl jasně prozápadní zahraniční politiku a vnesl do společnosti důvěru ve veřejné instituce. A v tomto všem mi přijde Petr Pavel a jeho okolí nakonec větší zárukou demokracie než Danuše Nerudová se svými lidmi.

Ještě jedna věc mi přijde hodná zmínky, pokud jde o letošní prezidentské volby, a je to věc v zásadě potěšující. Nechtěl bych to zakřiknout, ale zdá se mi, že kampaň v těchto volbách není zas až tak špinavá. Čekal jsem, že první dva týdny v lednu budou plné špíny a není to tak hrozné. Podle mne je to dobrá zpráva pro naši demokracii – stejně jako to, že Miloš Zeman a jeho tým po deseti letech konečně odejde, snad definitivně, do ústraní.

2
Vytisknout
8443

Diskuse

Obsah vydání | 12. 1. 2023