Mistr skleněné krásy

10. 1. 2023 / Soňa Svobodová

 

Sklu se věnuji již 11 rokem. Začal jsem jej studovat na SOŠ v Třeboni, kde jsem se věnoval malbě na sklo. Poté jsem 6 let studoval na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením sochaře Ronyho Plesla a asistentky Kláry Horáčkové. Právě oni mi k dráze sklářského výtvarníka pomohli nejvíce.

I přesto, že je vám teprve pouhých šestadvacet let, patříte mezi světovou sklářskou špičku. Jaký je to pro vás pocit? (více posilujicí nebo více svazující)

Jsem rád, že se sklu mohu věnovat na té nejvyšší úrovni a pracuji pro značky s mezinárodním přesahem. Vedu dva roky jako kreativní ředitel sklářskou značku KLIMCHI, která přes 95% produktů dodává do zahraničí. Je to pro mě obrovská zodpovědnost a také motivace – udržovat českou tradici a řemeslo a zároveň se srovnávat se zahraničním trhem. Těší mě, že vytvářím produkty a umělecká díla, které mají mezinárodní přesah a často stojí vedle velkých jmen. Sám se ale cítím stále na začátku a vím, že je co se učit, zlepšovat a kam růst.

Při zahájení této výstavy, která probíhá až do 31. ledna 2023 jste měl také možnost spolupracovat s uznávaným kurátorem PhDr. Petrem Novým z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Znamená to tedy, že přemýšlíte i nad vznikem skleněných šperků?

PhDr. Petra Nového jsem oslovil ke spolupráci a úvodnímu slovu mé výstavy záměrně. Známe se od mých sklářských začátků a myslím si, že je to člověk, který dokáže nejlépe popsat to, jakým způsobem se mé myšlení a práce vyvíjela.

Šperkům se úplně věnovat ve svém portfoliu nechci, ale nějaká spolupráce (výstava) v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou se rýsuje, muzeum se totiž nesoustředí jen na prezentaci šperků a skleněných ozdob, ale také současného ateliérového a designového skla.

Není žádným tajemstvím, že jste doslova čerstvým absolventem ateliéru skla na pražské UMPRUM, takže skvělá škola…

Určitě je to jedna z nejlepších evropských škol, kde můžete sklo (ale i spoustu jiných materiálů - ateliérů) studovat. Svědčí o tom i obrovský zájem zahraničních studentů o krátkodobé či dlouhodobé stáže. Mně škola dala potřebný rozhled a praxi pro další fungování jako profesionální designer a umělec. Moc si vážím všech pedagogů, pod kterými jsem mohl rozvíjet své schopnosti a znalosti.

Vaše díla, která jsou plná fantazie, barevnosti a krásy, jenž lahodí nejen oku, ale i duši diváka, sklízejí uznání po celém světe od New Yorku, Paříže, Londýna, Milána až po Jeruzalém či Basilej, takže jejich doprava do místa určení musí být pro vás asi tou nejnáročnější částí z celého uspořádáni výstavy?

Je pravda, že posílání skla do zahraničí se vždy děsím. Několik věcí se mi při transportu rozbilo a řešil jsem různé nepříjemnosti. Hodně mě to ale naučilo. Mnoho jich ale také úspěšně dorazilo a pomohlo mi k uznání a povědomí za hranicemi. Jsem rád, že žijeme v době, kdy není tak složité vycestovat a potkávat se s lidmi z jiných zemí. Je to pro mě obohacující. Dostávat zpětnou vazbu od galeristů a kurátorů významných galerií a muzeí, diskutovat s ostatními umělci.

Jsem také rád, že díky tomu udržuji určité povědomí o českém sklářství a šikovných řemeslnících, které zde máme. Setkávám se často s hovory či zprávami od jiných designerů, kteří mají problém ve světě své věci realizovat. V Čechách máme spoustu specializovaných dílen a hlavně spoustu šikovných lidí. Mnoho zahraničních umělců proto jezdí svá díla realizovat k nám.

84

Před sedmi lety jste nejen vystavoval, ale i absolvoval studijní pobyt v Japonsku, o němž se často hovoří jako o kolébce krásného písma – kaligrafie a porcelánu, což pro vás musel být velmi inspirující pobyt?

Pobyt v Japonsku jsem absolvoval ještě na střední škole a máte pravdu, že mě velmi ovlivnil. Líbil se mi vztah japonců k řemeslu. Stále jsou tam velmi tradiční školy a dílny, kde se můžete vyučit špičkovým mistrem svého řemesla. Jsou tam schopni se řezbou jedné dřevěné krabičky zabývat rok – dva. Bylo to obdivuhodné. Sám si potrpím na špičkové zpracování a provedení svých výrobků, vidím za tím jakousi poctivost, které mě učili rodiče a za což jsem jim dnes moc vděčný. Nedokáži dělat věci napůl nebo je odbýt. Výsledek vždy musí být perfektní. Na druhou stranu se mi líbil také expresivní přístup, kterým se japonci umí vyjadřovat. Emoce, která vzniká při pohybu štětce, dlátka dřevorytu apod. Dokázal bych v tomto duchu tvořit. A myslím si, že v něm vlastně i tvořím. S takovými japonskými hodnotami díla a někdy i protiklady. Nelíbí se mi, když něco vzniká ve velkých sériích a nepoctivě, bez emocí a vnitřního ducha.

Vytváříte jak designové vázy pro běžné užití, tak i umělecké objekty či kolekce pro značky Moser, Ajeto / Lasvit a Klimchi. A právě u této posledně jmenované zastáváte post kreativního ředitele, jak jste v jedné z odpovědí podotkl. Znamená to tedy, že ve své tvorbě máte zcela volnou ruku?

Je pravda, že ve své tvorbě volnou ruku mám – myslím tím svou značku pod mým jménem František Jungvirt (frantisekjungvirt.com). Když ale pracuji pro sklárny či klienty, je to jiné. Zde většinou tvořím pod určitým zadáním a musím mnohem více poslouchat přání zákazníka. Každá značka má svou historii, kterou se snažím respektovat a pracovat s ní. Dalšími důležitými body, na které musím od začátku myslet jsou výroba, cenová kategorie produktu, cílový klient, užití atd. V návaznosti na to, volím techniky a způsoby výroby.

Klienty se snažím dobře nasměrovat a tvořit s nimi produkt, který bude mít duši a bude ctít jistá pravidla kvalitního designu. Spolupracuji jen s těmi, kde jsou naše cesty, hodnoty a myšlenky v souladu.

Baví mě přebíhat mezi těmito světy produktového designu a volného umění. Myslím si, že mě navzájem obohacují. Čistě produktový design okleštěný o emoce ale nevytvářím.

Jak jsem již v úvodu zmínila, jste držitelem mnoha prestižních ocenění, z nichž tím nejčerstvějším je Cena Josefa Hlávky pro talenty do 33 let, která se uděluje za výjimečné schopnosti a tvůrčí myšlení ve svém oboru. Kde stále nacházíte to nepřeberné množství nápadů a fantazií?

Ceny Josefa Hlávky si moc vážím a beru ji jako velkou motivaci do další práce. Inspiruji se všude kolem sebe. Těmi hlavními tématy, kterým se věnuji jsou příroda, česká tradice skla a řemeslo. Rád vyjadřuji emoce také skrze barvy a linie tvarů. Občas se prostřednictvím svých projektů vracím do svých dětských let či vzpomínám na prarodiče. Myslím si, že umění je dobrým nástrojem pro přemýšlení.

Mezi vaše známá díla patří vázy plné barev Kitty (2017) čí kolekce váz Lentil (2018), ale také i vázy plné čistoty a minimalismu Garden (2019) a i minimalistická kolekce Shadows (2020) nebo vázo-objekty Underwater (2020), které jsou inspirovány hrou barev a stínů. Čím to, že tvorba váz je ve vašem portfoliu zastoupena ponejvíce?

Otázka je to celkem častá. Vázu vnímám jako své určité výtvarné médium, vyjadřovací prostředek. Líbí se mi, jak volná je její definice. Nebo jak ji alespoň já vnímám. V mém provedení může být užitým předmětem (vázou do které si dáváme řezanou květinu), ale i uměleckým objektem, kde se stává její praktická funkce vedlejší. Pro značky vytvářím funkční vázy. V mém portfoliu se častokrát zaměřuji na vázu jako objekt. Skrze který mohu vyprávět silné příběhy či nabádat až k jakési edukaci apod.

Ale jste také autorem váz, které fungují za tmy, jak se zrodil tento váš unikátní nápad?

Jak jsem již dříve zmínil. Snažím se vázu zkoumat z vícero úhlů pohledu. Projektů, kde jsem se zabýval fungováním vázy za tmy bylo více (TRIFID série váz, Merano Pop Really Light sběratelská série váz navržena pro Moser atd.). U série váz TRIFID mi šlo zejména o vyznění vlastností uranového skla, které má schopnost za pomoci ultrafialového světla v noci zářit – tvarem a ideou pro takovou sérii váz mi byl příběh podivných květů – květinových tvorů – trifidů. U trojice unikátních váz Merano Pop mi šlo o jakési experimentování s nevypalovacími barvami s luminiscenčními a ultrafialovými vlastnostmi svícení. Váza tak měla svůj denní i noční mód. Byla uměleckým doplňkem interiéru ve dne i noci. Běžné vázy a skleněné objekty častokrát vykonávají svou funkci pouze za denního světla, to jsem chtěl narušit.

A povedlo se vám to skvěle, neboť je to nádherné podívání...ale kromě toho jste

se během loňského podzimu zúčastnil i Design Weeku v Paříži. Jaké nové poznatky a dojmy jste si odsud přivezl?

Designový veletrh Maison & Objet v Paříži byl pro mě po dvou rocích covidové odmlky velkým zpestřením a návratem do nějakého běžného fungování. Je třeba se prezentovat a ukazovat novinky na mezinárodním trhu. KLIMCHI, se kterým jsem se tento rok na zmíněném veletrhu prezentoval zde mělo svou premiéru a mám radost, že jsme slavili úspěch. Představili jsme šest nových kolekcí stolního skla, které jsem pro značku navrhl. Otevřeli jsme nové spolupráce a dostali skvělou zpětnou vazbu. V lednu nás čeká prezentace znovu na stejném místě.

A můžete našim čtenářům prozradit, kde se s vašimi díly budou opět moci do budoucna setkat, ať již v Česku nebo zahraničí?

S mými díly se můžou setkat na již zmíněné výstavě ve Sklářském muzeu v Novém Boru do konce ledna roku 2023. Plánuji ale další výstavy jak v Česku, tak zahraničí, o kterých budu informovat vždy předem na svých sociálních sítích a prostřednictvím novinářů.

Zastoupen jsem také ve stálých sbírkách některých muzeí a setkat se se mnou můžete také v partnerských galeriích, kde jsou mé produkty dokonce k prodeji, jejich soupis mám uveden na svém webu.