Kdo zastupuje v prezidentské volbě klienty sociálních pracovníků?

10. 1. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 7 minut

"Při čaji s chlebem a rybízovou marmeládou jsme se shodli, že není, a to nikde na světě, společenských mechanismů, jež by člověka oddělovaly od jeho možného neštěstí. Ba naopak. všecko jako by jenom čekalo vyjít občanu vstříc, kdyby mrknutím naznačil, že se chce dát zničit."

(Ludvík Vaculík, Sekyra, 1966)

Často si všímám z pozice sociálního pracovníka, že největší paradox životů lidí, se kterými pracuji, je ten, že většinou je jim sympatický, hájí a volí toho, kdo jejich zájmům nejvíce škodí. V situaci opravdové životní a sociální krize se totiž zvětšuje propast mezi realitou a emočním, myšlenkovým obrazem, ve které tito lidé žijí náhradní život. Jejich vztek, který má však vždy racionální základ pocitu obrovské nespravedlnosti,vždy však převáží.

 

To lidé úspěšní, společensky a ekonomicky stabilizovaní, jak se domnívají díky své inteligenci  (to si jen nalhávají) nejsou schopni uznat ten straný a stále se zvětšující rozdílu mzi startovní čarou dítěte narozeného  v rodině právníka v Praze a v rodině nevyučené svobodné matky v Orlové.

Vše je pochopitelně systémově, společensky, politicky, byznysově a mediálně podporováno. A tak ta většina klientů z mé kanceláře a terénu volí vlastní iluzi světa a sebe sama v něm. A ačkoliv by měla existovat snaha zmenšovat  tu ohromnou propast pomocí kvalitních sociálně-právních služeb pro ty deklasované, vše je spíše naopak.

Pakliže jste na okraji společnosti, jste zatíženi několika exekucemi, vytlačeni ze systému legálního pracovního trhu, mimo možnost důstojně bydlet, mimo sociálně-zdravotní systém – volíte nakonec Jaroslava Baštu s podporou SPD nebo Andreje Babiše z hnutí ANO. Velmi Iracionální, ale v jejich těžké situaci pochopitelné.

Celá ČSSD je již mimo hru, je to partaj naprosto v troskách. Ale tři odpadlíci, kteří vstoupili k SPD, uspěli ( David, Foldyna, Bašta) jedou. Prakticky skoro jediný kandidát na prezidenta tzv. kultivované levice (Středula) nakonec odstupuje (bez sebemenší možnosti zvítězit) a přeje si, aby jeho voliči dali hlas paní Nerudové, která přitom asi hodinu  před tím ve veřejnoprávní debatě sděluje národu, že vždycky byla pravicová volička.

Ano, v takové zoufalé situaci je současná česká levice. Pan Středula přes všechny výhrady asi jako jediný zvedal ze země palčivá současná sociální témata a je žalostné, jak již nemá šanci s těmito tématy uspět.

A to už je najednou pondělí a já sedím ve své kanceláři a musím hned rano přepnout hlavu ze světa virtuální, zábavné, sportovní a adrenalinové veřejnoprávní prezidentské debaty do opravdu, tvrdé reality života v lednu České republiky 2023:

Takže zde je kousek pondělní pracovní, sociální reality, která šla ještě před 15 lety pomocí nástrojů sociální politiky řešit. Dnes již velmi těžko.

Klient se středním mentálním onemocněním a dalšími psychickými poruchami je poslán od praktické lékařky za mnou. "Mohu ho za vámi poslat, já ho nemůžu hospitalizovat. Nás praktiky již nikdo z psychiatrů neposlouchá, ve všem vidí sociální problém a říkají mi že to má řešit sociálka."

 "Mne, paní doktorko již neposlouchá vůbec nikdo", odpovím a oba se zasmějeme. Já vím, že tam má plnou ordinaci kašlajících pacientů. "Jasně, pošlete ho za mnou."

Klient přichází totálně psychicky rozložen ze zdravotního stavu své přítelkyně, která nejspíše umírá v LDN. Na ubytovně nedokáže žít sám, (to nedokáže nikdo, máte tam (špatné vztahy vlastně s každým spolubydlícím, sám se také bojí bez přítelkyně).

Terénní psychiatrická služba těsně před koncem roku umisťuje klienta na psychiatrickém oddělení, propuštěn je však po několika dnech na ubytovnu. Teď pláče v mé kanceláří, že se  na ubytovnu bojí jít, bojí se naprosto všeho.  Je to mentální postižení kombinované s psychickými halucinacemi. Chce být hospitalizován, prosí, jenže zdravotní lůžka nejsou.

Voláme všude a řešíme s kolegyní vše možné, leč terénní služby pro tuto cílovou skupinu opravdu nejsou schopny zajistit celodenní péči a bojíme se toho nejhoršího - klient o tom neustále hovoří. Nezbývá než volat RZS, která nás patrně odmítne. "Prosím Vás, zkuste ho vést rovnou do PN Bohnice," žádám mladého lékaře. To mi centrála nepovolí, odpoví a já vím, že přes příjem místně příslušné nemocnici se na psychiatrické lůžko nedostane. Odpoledne ho propustí a počítám, že zítra si to celé zopakujeme!

Během čekání na RZS vyřídím asi pět telefonátů ohledně nevyplacení příspěvku na bydlení – nejde se na Úřad práce dovolat, nejde se podívat do systému. Snažím se anticipovat myšlení své kolegyně, kterou znám a vím, co vyžaduje od klientů, jenže je tam vůbec ještě? Nemohu se jí dovolat na soukromý telefon, volá mi za 60 minut – v pátek na Úřadu práce skončila.

Ach jo, takže další dobrá duše mimo…

Klient však již nemohl čekat a dovolat se na Úřad práce opravdu nejde. Správně očekávám, že odpoledne mi do telefonu vynadá klient, kterého jsem mezitím poslal na Úřad práce a poradil, co má donést a na koho se obrátit.

A už je to tady, dokonce dříve: „To jste mi tedy poradil, moc Vám děkuji, ve středu tam musím jet znovu s dalšími doklady“…“Když nic nevíte, tak aspoň nemluvte, ta Vaše kolegyně už tam nedělá," zakřičí na mne odpoledne dotyčný klient, bouchne telefonem a já vím, že má svoji pravdu…

Proč musím zvedat telefony, když nemohu pomoci, nemohu se nikam dovolat, nemohu se nikam podívat, nic nezjistím, nikde není místo a všichni tak zoufale prosí!

Kolik času je ještě do večera? Kolik nadávek a pláče ještě vydržím? Kolika klientům v rozpadlém zdravotně-sociálním systému nebudu moci účinně pomoci? Utěšuje mě, že kolegové a kolegyně na Úřadech práce jsou na to ještě hůř…

Stihnu se ještě dozvědět, že klientka s těžkou neurologickou chorobou a svým manželem se posunuli v pořadníku o byt z 247. místa na 235. (skoro za dva roky). V konci měsíce jim končí nájemní smlouva u majitelky, která jim odmítá nájemní smlouvu prodloužit.

Vůbec nevím, co s nimi (avšak mám ještě „čas“, teď řeším ty, co se musí vystěhovávat do konce ledna).

Ta nesouměřitelnost posuzování a hájení zájmů a životů určitých skupin obyvatel v této zemi se zdá pro člověka pracujícího s těmito klienty již nesnesitelná.

Z prezidentských kandidátů nevidím nikoho, kdo by si toto sociální neštěstí totálně rozdělené společnosti chtěl řešit.



3
Vytisknout
6310

Diskuse

Obsah vydání | 12. 1. 2023