Co se západní armády naučily z konfliktu na Ukrajině?

2. 12. 2022

čas čtení 10 minut
"V bitvě není nikdy nic tak dobré nebo tak špatné, jak by to naznačovaly první zprávy vzrušených mužů," poznamenal William Slim, slavný britský polní maršál ve 2. světové válce. Od chvíle, kdy 24. února tohoto roku ruské jednotky přešly na Ukrajinu, učenci nabízeli rozsáhlá prohlášení o budoucnosti války.

Na základě získaných videozáznamů byla vyhlášena smrt tanku. Turecké bezpilotní letouny byly oslavovány jako nezastavitelný hráč, který mění hru. Západní protitankové zbraně se jako první dostaly do hlavní role. Nyní, devět měsíců po vypuknutí války, se objevují uváženější úvahy. Západní ozbrojené síly se mohou mnohému naučit.

Dne 30. listopadu zveřejnil londýnský think-tank Royal United Services Institute (RUSI) podrobnou zprávu o ponaučení z prvních pěti měsíců války, tedy z období, kdy byla Ukrajina převážně v defenzivě. Autoři – včetně Mychajla Zabrodského, ukrajinského generálporučíka, a dvojice analytiků RUSI – si užili rozsáhlý přístup k ukrajinským vojenským datům a rozhodování. Jejich zjištění vykresluje komplexnější obraz než populární představa ruské hordy, která se rozsypala tváří v tvář hbitým Ukrajincům.

Invaze se nezdařila, ale nebylo to předem dáno. Ruská armáda měla severně od Kyjiva 12 vojáků na každého ukrajinského a Rusko během prvních 48 hodin války letecky zaútočilo na 75 % ukrajinských stacionárních míst protivzdušné obrany. Ruský kybernetický útok úspěšně narušil ukrajinskou satelitní komunikaci. Ukrajina tento počáteční útok vydržela především proto, že týden před invazí prozíravě rozptýlila své zásoby munice z hlavních arzenálů, přičemž tyto snahy se zrychlily tři dny před válkou. Letadla a systémy protivzdušné obrany byly rozptýleny během několika hodin po začátku útoku. V důsledku toho byla zasažena pouze desetina míst mobilní PVO.

Kdyby bylo ruské zaměřování přesnější a hbitější, mohl být zasažen i zbytek. Naštěstí to trvalo dva dny a někdy i mnohem déle, než ruská vojenská rozvědka poslala cílové zpravodajské informace do velitelského centra v Moskvě a došlo k úderu. Ve válce o Tchaj-wan by nemohla Amerika počítat s tím, že Čínská lidová osvobozenecká armáda udělá stejné chyby. "V moderním válčení neexistuje žádná svatyně," uzavírá zpráva. "Nepřítel může udeřit v celé operační hloubce" – jinými slovy, hluboko za pomyslnou přední linií.

To znamená, že armády musejí bojovat jinak. Skrytost je jednou z možností, ale je "nesmírně obtížné ji udržet", uzavírá RUSI, protože různé typy senzorů – jako jsou optické kamery, které zachycují pohyb, tepelné, které snímají teplo, a elektronické antény, které zachycují vyzařování rádia – mohou být "navrstvené" na sebe, aby bylo možné rozpoznat i dobře skryté jednotky. Dalším řešením je použití tvrzených konstrukcí, jako jsou betonové budovy a bunkry. Ale ty mají tendenci fixovat vojáky na jedno místo. Nejlepší způsob, jak přežít, je jednoduše se rozptýlit a pohybovat se rychleji, než si vás nepřítel všimne. Dokonce i ukrajinské speciální jednotky, které mají tendenci operovat v malých týmech, jsou ruskými drony zpozorovány, pokud zůstanou na jednom místě příliš dlouho.

Na rozdíl od všeobecného mínění protitankové střely Javelin a NLAW dodané Amerikou a Británií situaci nezachránily, přestože se na videozáznamech z prvního týdne konfliktu hojně objevovaly. Nepomohly ani turecké drony TB2, které po třetím dni bojovaly o přežití. "Propagandistická hodnota západního vybavení… byla na začátku války extrémně vysoká," poznamenal Jack Watling z RUSI, jeden z autorů zprávy, nedávno v podcastu "The Russia Contingency" o ruských vojenských otázkách. "Ve skutečnosti to nemělo podstatný materiální vliv na průběh bojů... až do... dubna." Rozhodující byl prozaičtější faktor, dodal. "Co ochromilo Rusy severně od Kyjiva, byly dvě brigády dělostřelectva, které každý den pálily ze všech svých hlavní."

Stěžejní role dělostřelectva je vystřízlivěním pro západoevropské armády, jejichž palebná síla se od konce studené války dramaticky zmenšila. Od roku 1990 do roku 2020 se počet dělostřeleckých kusů mezi velkými evropskými armádami snížil o 57 %, podle statistiky Mezinárodního institutu pro strategická studia, dalšího think-tanku v Londýně. Ukrajinský arzenál byl impozantní. Válku Ukrajina zahájila s více než 1 000 hlavňovými dělostřeleckými systémy a 1 680 salvovými raketomety – více než Británie, Francie, Itálie, Španělsko a Polsko dohromady a největší dělostřeleckou silou v Evropě po Rusku. Hlavním omezením byla munice.

Ukrajina udržovala "dělostřeleckou paritu" asi šest týdnů, mnohem déle, než by to za stejných okolností zvládla téměř jakákoli západní armáda. Pak začaly docházet granáty, což Rusku poskytlo do června výhodu v objemu palby deset ku jedné. To byla nerovnováha, která přetrvávala, dokud Ukrajina nedostala příliv vyspělých západních dělostřeleckých systémů, včetně amerického HIMARSu. "Spotřeba je vysoká - intenzita bojů zůstává mimořádně vysoká," poznamenávají autoři. Jen málo západních zemí má kapacitu na výrobu nových zbraní, náhradních dílů a munice v požadované míře. Členové NATO jiní než USA nemají na těchto frontách silnou pozici.

Drony hrály zásadní roli, i když z velké části spíše pro zpravodajství, sledování a průzkum než pro úderné mise. Ruské jednotky, které měly své vlastní bezpilotní letouny, místo aby se spoléhaly na ty z vyššího velitelství, mohly provádět "rychle reagující palby", říká RUSI, zasáhnout cíle během tří až pěti minut od jejich detekce – pozoruhodně rychlá smyčka senzor-střelec podle historických standardů. Údaj pro jednotky bez vlastních dronů byl kolem půl hodiny – s nižší přesností.

Klíčovým poučením z Ukrajiny je ale to, že armády potřebují více dronů, než si myslí. Přibližně 90 % všech dronů používaných ukrajinskými ozbrojenými silami mezi únorem a červencem přitom bylo zničeno, poznamenává RUSI. Průměrná délka života dronu s pevným křídlem byla přibližně šest letů; pro jednodušší kvadrokoptéry ubohé tři. Takové opotřebování by během několika dní rozžvýkalo flotily evropských armád.

Klade se důraz na levné a jednoduché systémy, se kterými lze zacházet jako s téměř jednorázovými, spíše než s malými flotilami velkých a drahých dronů s velkými motory na kapalná paliva, které nesou pokročilé senzory. To zase vyžaduje větší počet vyškoleného personálu, který s nimi umí létat, a uvolněnější přístup k jejich použití v době míru. "V současné době existuje pro [britské] královské dělostřelectvo méně administrativních omezení, pokud jde o střelbu ostré 155 mm houfnicové munice přes civilní silnice," popotahuje RUSI, "než pro lety [dronem] nad stejným vzdušným prostorem".

Válka také ukazuje, jak lze drony porazit. Jedním z přístupů je staromódní klam. Ukrajinské síly zjistily, že když ruské průzkumné jednotky označily jejich pozice laserovými označovači, mohly reagovat vypuštěním kouřových granátů, aby zakryly místo svého pobytu. To ale také mělo tendenci oslepovat bránící se jednotku. Nejdůležitějším způsobem boje proti dronům, říká RUSI, je použití elektronického boje (EW), zbraně, jejíž neviditelnost ji nechala chřadnout ve stínu.

Ruský EW donutil Ukrajinu, aby omezila způsob používání svých dronů. Teoreticky mohou být dálkově pilotovány nad ruskými cíli a posílat živé záběry zpět dělostřelecké jednotce. V praxi lze rádiové emise potřebné pro navigaci a komunikaci z dronu i pozemní stanice detekovat a v některých případech narušit elektronickým útokem. Ukrajina tedy místo toho musela létat s mnoha svými drony na předem stanovených trasách, přičemž data se stahují při návratu. To je často o hodiny později, kdy se cíl mohl pohnout. Ukrajinská data naznačují, že pouze třetina misí dronů se ukáže jako úspěšná.

Ruská armáda byla od sovětských dob údajně v popředí pole a v Sýrii hojně využívala elektronické boje, což často způsobilo zmatek civilním letadlům v této oblasti. Pro Ukrajinu to byla nepochybně vážná výzva. Ale není to vždy snadné použít a běžné jsou problémy způsobené vlastním jednotkám. Watling vypráví příběh dvou ruských pilotů, kteří byli odposlechnuti, jak si stěžují, že jejich radary jsou zakódované. Rychle si uvědomili, že jejich vlastní EW moduly – malé nástavce podobné střelám, které mohou oklamat radary – míří každý na radar toho druhého. Podvěsy jsou běžně vypnuté, což nutí letadla létat bez elektronické ochrany v nebezpečné zóně.

Je snadné vyprávět takové příběhy, aby bylo možné poslat nahoru nešťastné Rusy. Ale dopadly by západní ozbrojené síly v podobné situaci výrazně lépe? Watling je skeptický. "Nemáme mnoho cvičebních oblastí, kde bychom mohli zapnout všechna naše zařízení EW," říká. "Můžeme to udělat ve specializovaných kontextech. Nezkoušeli jsme to dělat v příslušném měřítku."

Zdroj v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
6494

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2022