Den, který by do adventu jako nepatřil...

1. 12. 2022 / Richard F. Vlasák

čas čtení 2 minuty
 
Dobrý den a ahoj,

dnes je prvního prosince.

Zvláštní den, který se mnohým může zdát obyčejný, jiní otevírají první dvířka adventních kalendářů, a zase další si připínají červenou stužku do klopy nebo na šaty. patřím do skupiny, která činí tak i tak a vyhlížím Advenio, příchod toho, který osušuje každou slzu z očí, žíznivým dát napít vody živé. Toho, jehož jméno je Ježíš a je v mém životě jako Pán i bratr, laskavý přítel i učitel.

 
A co ta červená stužka? Je to již pár let, co jsem bloudil zimními ulicemi Tübingen, universitního města na Neckaru. Byl první prosinec a k mému překvapení světla Stiftkirche, hlavního městského kostela, zářila hřejivě do tmy. Stýskalo se mi po domově, po Adventu u nás v tom líbezném kraji s rybníky a kopci...

Vešel jsem do kostela, který byl v neděli ráno plný buršů (členů studentských spolků) a městské honorace (raději jsem chodil k Jakubovi, ale o tom jindy). Teď u stolu Páně bylo několik rozžatých svic, a desítky lidí různého věku a pláč nahrazovalo smutné posmrkávání. Farář v taláru předčítal jméno za jménem a vždycky někdo vstal, tu postarší pár, tu hejsek o pár let životem protřelejší, nebo dívčina, jíž byste hledali úplně někde jinde a ne ve snobském kostele na rynku. Jméno, podaná ruka a další svíce se rozzářila tichým prostorem. Na závěr všeho Otče náš.

A jak to v německých kostelích bývá, "kafe a kuchen" čekaly na rozhovor v prostoru, kde dřív byla sakristie. Červená stuha na klopě i na šatech, utřené slzy - to vše patřilo lidem, které si vzala zákeřná nemoc AIDS. Vzala si syna, partnerku dívčiny i přítele odrostlého hejska.

Kolem nás jsou desítky nemocí, prošli jsme si covidovou pandemií, ale jedna choroba je spojena s tolika předsudky a tolika odsudky jako ta, jejíž jméno se druhdy nesmělo ani vyslovit. Díky lidem jako vědec Holý se podařilo utrpení z této nemoci utišit, zkvalitnit život nakaženým, ale zákeřnost smrti a život ve strachu i opovržení se vymýtit nepodařilo.

A že to do Adventu nepatří? Och jé, patří a jak. Ježíš, v nějž věřím a kterého následuji v povolání i v životě, nehledí na žádné předsudky nebo odsudky, ale jde za tím, kdo trpí, těší a bere do ruky dlaň každého, jemuž třeba život proklouzl mezi prsty jako stuha z červené látky.

Hezký Advent i první prosinec, mezinárodní den proti AIDS.

0
Vytisknout
6664

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2022