Nebyla škoda zahodit projekt Československo?
1. 9. 2020 / Jan Molič
V muzeu ve slovenském Svidníku mají náramně zpracovanou historii Československa. Člověk si tam uvědomí, jaké obrovské úsilí muselo stát za jeho vznikem a taky, co z toho všeho nakonec zbylo: Zemanovy trenky, Babišovi čaulidi, handrkování se o pomníky a mariánské sloupy. Výsměch.
Historička Mary Heimann pojmenovala svou knihu "Československo, stát který selhal". Toto selhávání evidentně pokračuje. Můžeme se bavit leda o tom, kdy začalo, zda to bylo po Mnichovu, po komunistickém převratu, po sametu nebo už od počátku ČSR?
To je ale úplně jedno. Takhle se totiž ptát nelze. Vždy to bude takové, jaké si to vybojujeme, čili jak si svou historii sami napíšeme. Jakožto občané tohoto státu se podílíme na tom, jestli stát selhává i od kdy selhává. Jsme to my, kdo selhává.
Smutné je, že kdysi jsme si svou historii psali sami. Později jsme nemohli a psali nám ji jiní. Dnes už ji nepíší ani ti jiní a světu jsme lhostejní. Svět zná dodnes pojem "Československo", nicméně "Česko", to je asi nějaká Čečna.
Smutné je, že "velké státotvorné myšlenky" se smrskly v jedinou otázku: do jaké řiti polezeme? Západní nebo východní? Třeseme se před Čínou, aby si snad o nás nemyslela, že jsme jen poloviční lokajové.
Jistě máme i další ideály, na nichž můžeme růst. Smrádeček a teploučko jimi však nejsou. Dokonce za nejtvrdšího komunismu v 50. letech byli lidé schopni následovat nějaké ideje, postavit spoustu věcí v akcích Z zadarmo. Šedesátá léta potom přinesla novou vlnu a následně vznik undergroundu. Dnes už nemáme ani ten underground (nebo jsem si aspoň nevšiml, jak jsou všichni zalezlí na fejsu).
Vraťme se ale zpět na Slovensko, do muzea vojenství ve Svidníku. Člověk, když tam čte o legionářích a partyzánském odporu, je mu až stydno, kam se to celé dostalo. 60 tisíc rudoarmějců, kteří za nás padli na Dukle. Tisíce československých legionářů, kteří zemřeli kvůli ideálům, jenž jsou dnes znevážené, směšné a trapné. Padnout za Vlast? Eh? (Zato v případě korony se o ty svoje živůtky tolik bojíme!)
Mimochodem, vojáci na té Dukle bojovali taky pod vedením maršála Koněva. Přesně toho Koněva z nedávné fejsbůkové aféry, která "otřásla" naším národem. Kolik z náruživých diskutérů by bylo ochotno tehdy jít do boje? Co vy na to, pane Novotný, už jste v životě "vybojoval" i něco víc než smrt Ivety Bartošové?
Má tenhle národ ještě vůbec co nabídnout kromě šašků a ochlastů, kteří málem pozvraceli národní klenoty, když předtím odrovnali "chřipkou" Rusa na ambasádě?
Má tenhle národ ještě nějakou vizi, za níž je ochoten jít? Tedy něco víc než jen Havlíčkem kritizované vlastenčení, nyní navíc pod taktovkou cizích mocností?
Podívejte se na film Modelář. Konečně vznikl film na toto současné téma. Petrovi Zelenkovi se v něm podařilo pojmenovat náš největší problém: nemáme koule.
Současná politická situace v Česku je výsměch předkům. Kdyby dnes Češi dostali na výběr, zda chtějí stejné platy a bonusy jako mají v Německu, s tím, že se stanou oficiálně 17. spolkovou zemí a bude jim garantováno, že bude zachována čeština, dovedu si představit, že spousta lidí by kývla Ano.
Československo, to torzo co z něj zbylo po zásahu "národovce" Klause s Mečiarem bez mandátu, ještě nějakou dobu přežije. Členství v EU mu garantuje hranice a setrvačností zůstane i smrádeček a teploučko. Copak to všem ale stačí?
Jak z toho ven?
Přesně jak vystihl Zelenka, je třeba najít ty koule. Aspoň obrazně. Najít v sobě hrdost, důstojnost a nespokojit se s držhubným 5000 korun ani se nevymlouvat na to, že volbami se nic nezmění. Změní. Volitelné strany existují.
Jde o to, dostat do politiky jiné lidi než miliardáře, zástupce miliardářů, vyčpělé matadory, jejich mladší klony nebo evidentní politické podnikatele. Buďte si jisti, že pořád existují lidé, kterým jde o něco víc než jen o to, jak podojit kdejaké fondy.
Je nezbytné, odpojit od moci lidi, kteří aktivně pracují na dalším selhávání státu. Pokud se nepovede změna skrze volby, pak ovšem nezbude než se inspirovat historií. Naši předci by na to koule měli a neváhali by. Co na to mladá generace, přilepená do mobilů?
V každém případě bude nutné najít vizi. Říkat všemu "NE", nestačí. Je nutné vědět, kam jít dál. Snad by pomohlo, navázat na místo, kde začalo ono selhávání. Třeba na ideály první republiky. Nebo na konec 60. let. Chtít obnovit to lepší, čeho bylo dosaženo. Ostatně ani socialismus nebyl ve všech ohledech špatný.
Dovedu si představit, že by mohlo dojít i k znovuobnovení federace takovým způsobem, aby se v ní žádné národy necítily upozaděny, což byl důvod k rozpadu. Rozbít se dá vždycky všechno, ovšem sestavit to a udržet to dohromady, na tom se musí aktivně pracovat. Masaryk, Beneš i Štefánik aktivně pracovali a vytvořili světovou značku Československo. Ten projekt není úplně mrtvý. Bylo by skvělé v něm pokračovat, nemyslíte?
Diskuse