Roušky lidem!

23. 7. 2020 / Beno Trávníček

Každý o tématu SARS-CoV-2 přemýšlí po svém, tudíž se může domudrovat závěrů a následných zvěstí nejen relevantních ale i velmi hloupých. Co by ale mělo být právě teď jedním ze základních cílů našich veřejných složek (zejména státu) v pasování se s touto globální pandemií? 

Nedokážu si představit, že rozumní lidé, rozhodující o životě ostatních, by neměli za cíl dožití většiny populace do období funkční vakcíny ve zdraví; a to zejména proto, že dle dostupné literatury nikdo nikomu nemůže zaručit, že po průchodu onemocněním COVID-19 nebude mít nějaké trvalé následky, jejichž možná variabilita se zdá být značná. Stále slyšíme o mírném průběhu nemoci v našich podmínkách, ale existuje zatím velmi málo veřejných informací o případných trvalých následcích nebo případném dlouhodobějším průběhu onemocnění.

Co tedy vlastně znamená dožít se ve zdraví vakcíny? Jakých je k tomu třeba aktivit? Asi už nikdo nepochybuje, že jedním z mocných nástrojů společné obrany je rouška. Je jasné, že když všichni ve všech kritických prostorách budou užívat jakoukoliv roušku - problém se velmi eliminuje. K tomu nepochybně postačuje jakákoliv dobře sedící a udržovaná ochrana dýchadel - tedy ochrana toho druhého, než jsem já - například rouška ušitá vlastními silami z prodyšného textilu.

Má ale občan právo na odpovídající ochranu sebe sama - řekněme díky zdravotnímu pojištění, které si celý život pečlivě platí? Má nějaký nárok na nějakou roušku certifikovanou - tedy na skutečný ochranný prostředek (třeba kvalita FFP2..., nano roušky..., nikoli respirátory s filtrem, které, jak je uváděno, mohou výdechem ohrozit své okolí)? Pokud jde občan nakupovat "za svoje", stojí taková kvalitní jednorázová rouška většinou výrazně přes 100 Kč. Ale i úplně obyčejná jednorázová rouška s výrazně menší ochranou majitele se pohybuje kolem 20 Kč/ks i více. To může řadu lidí odradit od maximální snahy chránit efektivně a stále i sebe sama a snažit se tak v klidu dožít doby funkční a dostupné vakcíny. Několikrát si roušku zakoupí (a pokud ji provozují správně, tak zpravidla na konci dne zlikvidují) - pak možná někteří na kvalitu ochrany vlastních dýchadel rezignují, jiní s ní možná ani nezačnou, protože si nemohou dovolit peníze užívat tímto způsobem.

Stát by měl proto najít metodu jak problém roušek v zájmu široké veřejnosti vyřešit.

Mohl by například nakupovat kvalitní roušky (nejlépe od tuzemských výrobců) za množstevní slevy a pak nějaký počet lidem věnovat a další kusy jim například prodat prostřednictvím lékáren - se slevou. Byl schválen půl-bilionový schodek rozpočtu a také finanční pomoc od EU - se zdroji peněz by tedy aktuálně neměl být problém. Klidně to ale může být jen na předpis obvodního lékaře, který ze své dokonalé znalosti klientů nejlépe posoudí kdo a do jaké míry je rizikovou osobou a jaké množství jak kvalitních roušek mu je tedy třeba předepsat na jakou dobu (to však dle informace VZP zatím není možné z důvodu nezapracování roušek do úhradových vyhlášek ministerstvem zdravotnictví).

Věřím, že současná pasivita zodpovědných ve věci bezplatného dodání roušek občanům se změní. A také bych chtěl věřit, že se touto problematikou začnou více zabývat profesní novináři - spíše zatím řeší legalitu pořizování roušek státem v době minulé a míjejí problém, který číhá za dveřmi a je tedy významnější. Bývá bohulibé vrhnout se střemhlav do důležitých otázek, byť jsou dočasně veřejným tabu.

0
Vytisknout
2412

Diskuse

Obsah vydání | 30. 7. 2020