Všimli jste si? (Nežijeme v různých světech? Už těmi „miliony chvilek“?)

12. 6. 2020 / Miloš Dokulil



Ne až nakonec nechť k tomu poslouží taky kalendář? V tom, co mám jako denní záznamník, nebyly v přehledné srovnávací tabulce vůbec zmíněny „Svatodušní svátky“ (31. 5. až 1. 6.); ani jako „státní“, ale ani jako „jenom církevní“ svátek. Byl to jen „omyl“, anebo „respekt k stávající občanské realitě“? Včetně nadpřirozené předvídavosti tiskárny vůči potřebě příštího utlumení většího hemžení lidí, až se ta ještě nepropuknuvší nová viróza změní v epidemii? (A byl současně nyní k nepřehlédnutí ten uplatněný počet uvozovek, že?)

 

(Uvozovky mívají běžně dvě základní funkce: něco uvádět do kontextu, anebo upozorňovat čtenáře na možný posun významu takto označeného textu, a potom třeba tím, že možná obecně předpokládaný jistý „výchozí“ význam – či doprovodný smysl – pisatel nehodlal sdílet; i když jej nutně hned nemusel chtít ironizovat. I když ani v tomto ohledu si vzájemně nemusíme přijatelně rozumět. Hned – s odkazem na výchozí námět – nemusíme myslet na doprovodnou a zde náročnou náboženskou věrouku.)

Již ty „Svatodušní svátky“ mají (a měly) některými svými znaky pro svou původně příští praxi odkázáno leccos již z časů předkřesťanské židovské tradice. Nemluvě hned o tom, že výchozí řecké názvosloví této problematiky rovněž mělo svou postupně náročnější genezi svého zvláštně krystalizujícího významosloví. Přičemž docela dobře víme, že pro praktický život si skoro všecko – už předem – nějak zjednodušujeme a osobně přizpůsobujeme. Navíc pro svou dnešní současnost bychom měli být více ve střehu s jakýmikoli odkazy na náboženskou sféru, protože v ČR máme (aspoň statisticky) zhruba 90 % nábožensky nevěřících občanů. Kupodivu to hned nutně neznamená vždycky „atheismus“ (z řečtiny: „a“ jako zápor a „theos“ významově jako „bůh“). A ne vždy se spokojujeme s tradicí toho prostředí, v němž žijeme. (Něco k tomu ještě napíši, či spíše „napíšu“.)

Rovněž ve veřejném prostředí inzerujícím např. „miliony chvilek“ dříve se účastníci těch shromáždění vzájemně na chvilku „poněkud pocitově doladí“ v tom, co nechtějí, než přímo v tom, co by ten či onen manifestující svou nespokojenost měl za aktuální a konkrétní (a přitom účinný) lék, o jehož přípravě a konečném uplatnění (v celkové „medikamentóze“) by obecně nebyly žádné přijatelné pochybnosti. Přitom jsme si zrovna teď nemohli nevšimnout, že pocity a nálady sice mohou vyvolat masovější a hypnotizující vědomí o potřebě něco hned ukončit a spásonosně nahradit něčím jiným, aniž je automaticky spolehlivě dáno, jak by se tak „rozumně“ mohlo s obecným prospěchem dít…



0
Vytisknout
1740

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2020